Chápu, že pro mnoho sportovních fanoušků je důležitější, co měl Tomáš Rosický ke snídani, než fakt, že Honza Štokr vyhrál s týmem Trentina Ligu mistrů. Snad se na mě fotbalista nebude zlobit, když ho na chvíli „ukradnu pro volejbal“.
Beru to prostě tak, že fotbal je trochu náboženství a Tomáš Rosický patří vedle Petra Čecha k hlavním apoštolům fotbalové víry v Česku. Toho času nebývá v klubu nasazován do hry. Opravdový hráč potřebuje především hrát. Ovšem nevím, jak je to v jeho případě, protože býval v minulosti často zraněný, tudíž mu může role dobrého rezer vního hráče v supertýmu vyhovovat více než role tahouna v jiném typu družstva.
Bez ohledu na to mě jeho bytost zajímá. Nejsem žádný fotbalový odborník, a vlastně se na fotbal dívám málo, ale jsou zápasy, které mě přitáhnou. Především boje českého nároďáku. A pak sleduji s údivem, když se pánbůh nechává poznat ve svých dokonalých výtvorech, jakým je fotbalové čarodějství argentinského mága Messiho .
I v životě mě zajímají vždy a ve všech oblastech především výrazné osobnosti. Někteří fotbaloví odborníci mají k Rosickému přes převládající obdiv i jisté výhrady, například, že nedůsledně brání. Neumím to posoudit, neznám souvislosti, ale řekněme, že mě jeho bránění v tomto článku nezajímá. Jde mi o herní styl.
Věřím tomu, co se děje, nikoliv tomu, co se říká, a Rosický působí už drahná léta ve špičkových evropských klubech. To je pro mě dostatečný důkaz, že to umí. Ale v čem ten um spočívá?
Vyčerpávající odpověď neznám, ale jedna věc se mi zdá patrná. Rosický vnímá hru jako celek. Možná nedůsledně brání, ale hře a především její útočné fázi rozumí. A hra není součtem činností, nýbrž těžko dělitelným celkem.
Rosický vnímá hřiště jako šachista. Nepřehlíží ani pěšce, natož těžké fi gury, má vyvinuté prostorové vidění. Srovnání se šachem možná trochu pokulhává, protože fotbalista musí navíc prokazovat setsakramentsky zvládnuté fotbalové řemeslo. Navíc musí „šachové“ souvislosti vnímat, reagovat na ně pohybem a manipulací s míčem v časovém tlaku, tedy bleskově. V jakékoliv moderní týmové hře totiž na nic není čas.
Nicméně ono „šachové vnímání“ je předpokladem, aby se hráč mohl stát tvůrcem hry. Nejde jen o periferní vidění a herní přehled. Jde o něco víc: ofenzivní, tvořivou náruživost. Tu podle mě Rosický má. A dostávám se ke hře volejbalového nahrávače.
Historické úspěchy československého volejbalu jsou svázány s érou velkých nahrávačů – fotbalově řečeno – tvůrců hry. Od doby, co je postrádáme, nejsme mezinárodně úspěšní. Nahrávač je totiž jako vojevůdce, který spoluvytváří strategii, nahrávkami určuje druh boje, zbraně, jimiž bude družstvo bojovat, bojovníky, které zapojí do bitvy.
Z jiného pohledu je chodící databankou různých možností herních řešení. O jejich použití nemůže přemýšlet, ale v kombinaci vědomých a podvědomých impulsů bleskurychle jednat. Je taky empatikem, poněvadž by měl odhadovat, jak jsou na tom psychicky jeho spoluhráči, a komu dát nahrávkou důvěru v rozhodujících fázích utkání.
V neposlední řadě je šamanem, jenž musí umět zdánlivě beznadějné stavy proměňovat v mysli spolubojovníků ve výzvy k neutuchající cestě vpřed.
Netuším, které z mých konstrukcí by odpovídal Tomáš Rosický, ale krví bych podepsal, že je to hráč, který vnímá herní souvislosti jako málokterý jiný v českém fotbalovém nároďáku. Ideální prototyp volejbalového nahrávače.
Asi by mi „pěkně poděkoval“, kdybych mu přál, aby vydělával jako volejbalová hvězda místo fotbalové… Přesto bych ve své trenérské době typ hráče, jako je Rosický, býval měl rád v nároďáku na nahrávačském postu.
Teprve až na druhém místě mě zajímá, jak nahrávač blokuje a servíruje, protože jeho primárním úkolem je nahrávat, vést ofenzivu družstva a úspěšně hledat vítězná řešení. Asi bych dokázal být jako fotbalový trenér velkorysý k tomu, zda Rosický brání nebo nebrání, pokud by splnil úspěšně úlohu šéfa ofenzivy, pro kterou má dle mého „volejbalového pohledu“ mimořádné předpoklady.
Vím, že v moderním fotbalu všichni útočí i brání zároveň a že se tomuto trendu podřídily i větší hvězdy, než je Rosický. Chtěl jsem jenom sdělit, že mám slabost pro to, když někdo něco opravdu umí. Do této kategorie řadím komplexní ofenzivní nadání Tomáše Rosického.
Související články
