Nejednou jsem psal o tom, že mi jako trenérovi šlo vždy daleko více o postoj hráče ke hře a k tréninku, než o postoj k životosprávě. Kauza fotbalisty Limberského vyvolala v lidech potřebu odsouzení. Ovšem nikdo na sebe nechtěl vzít roli morálního arbitra a já se ani nedivím.
Zopakujme si fakta. Hráč David Limberský řídil opilý a naboural. Jako každý jiný občan této země byl za svůj přestupek potrestán. Fotbalový svaz, média, trenér, veřejnost i hráč tento verdikt přijali. Jelikož se jedná o reprezentanta České republiky, byl případ medializován a hráč sám reagoval omluvou.
Poté ale přišlo ligové utkání, kde Limberský v euforickém opojení po vstřeleném gólu provedl gesto, které veřejnost logicky vnímala jako zpochybnění upřímnosti jeho předchozí omluvy.
Fotbalové prostředí očekávalo reakci svazu a trenéra reprezentace. Ten reagoval nenominováním Limberského a následovala tisková konference, kde zřejmě mělo dojít k morálnímu odsouzení hráčova chování či minimálně k vyjádření nějakého konkrétního postoje svazu i trenéra.
Pavlu Vrbovi , ať už si o kauze myslel cokoliv, se podle mě nechtělo „přibíjet Limberského na kříž“. Je to pochopitelné z hlediska lidského, v duchu biblického výroku „ať hodí kamenem, kdo je bez viny“. Většina moudrých mužů obsah těchto slov ctí.
Složitější je případ z pohledu vztahu trenér – hráč. Na lékárnických vahách odvažovaná trenérská rozhodnutí vycházejí ze znalostí osobností hráčů a z dlouhodobě budovaného partnerského vztahu hráč – trenér. Zdůrazňuji slovo partnerský, protože čím víc je hráč skutečným partnerem trenéra, tím je větší osobností.
Doby, kdy trenér byl pánem a hráči jeho poddanými jsou zaplaťpánbůh pryč. Zodpovědný kouč reprezentace může velmi tvrdě, mediálně, vystoupit vůči hráči, pokud nesplnil taktické úkoly nebo pokud svým chováním přímo negativně ovlivní výsledky družstva. Čili trenér ve vrcholovém sportu může kritizovat hráče v souvislosti s jejich společným cílem: což je hra a výsledek.
Trenér však není soudce, který posuzuje chování z hlediska rozporu se zákonem, ani rodič, který je zodpovědný za výchovu svého dítěte. Samozřejmě, že i trenér nároďáku působí na chování hráče. Ovšem nepřímo, a určitě ne přes média! Nikdo z nás totiž neví, co si Vrba s Limberským řekli.
Případný kritik jednání Pavla Vrby na tiskovce by se tudíž mohl dopustit nespravedlnosti, poněvadž netuší, jak působí trenér Vrba na své hráče tam, kde na to má mandát: totiž na hřišti a v šatně.
Jsem předsedou svazu (podobně jako Mirek Pelta ), taky jsem byl reprezentačním trenérem (stejně jako Pavel Vrba). Ale rovněž jsem byl hráčem nároďáku (jako David Limberský). Nikdy jsem se nenechal vyprovokovat, abych řešil své postoje vůči hráčům přes média. Věřte, že nastaly momenty, že jsem měl důvody některé hráče za jejich nezralé lidské postoje či dokonce morální poklesky nakopat do zadku.
Na druhé straně ale nezapomínám, že jsem byl rovněž komplikovaným adolescentem i hráčem. Jako žák gymnázia jsem ve vzteku naplival před profesora. Jako reprezentační nahráváč jsem se popral v hospodě v Dřevěnici, kde jsme hráli přípravný turnaj s nároďákem a následně jsem byl vyloučen z reprezentace měsíc před mistrovstvím světa.
Mediálně mě odsoudili, což jsem nesl jako křivdu, jelikož jsem byl volejbalu bytostně oddaný a navíc hráčem základní šestky tehdejšího nároďáku. Když jsem stanul před komisí, která mě soudila (nakonec i vyloučila) a viděl ty obtloustlé strýce, jejichž vztah k volejbalu na rozdíl do mého byl slušně řečeno pochybný, byl jsem zbaven iluzí.
Později jako ligový trenér jsem v rakouské bundeslize inzultoval rozhodčího, a to už jsem byl zároveň ve funkci trenéra rakouské reprezentace. Měl jsem co dělat, abych to ustál i přes moji mnohonásobnou omluvu.
Dnes už neplivu a neperu se. Myslím, že i Limberský se jednou nad svým činem s nadhledem pousměje, a možná ho i vnitřně odsoudí. „Volantové gesto“ bylo projevem euforie po vstřelení gólu. Prostě hloupá nepokora nevyzrálého muže, ale určitě ne morální selhání.
Člověk provede za svůj život spoustu blbostí. Pokud nejde o porušení zákona, kdy následně konají jiní arbitři, připadá mi poněkud nezdravě černo-bílé, když při takových poklescích „bezúhonní“ začnou kamenovat „provinilého“.
Věřím pevně, že Pánbůh má rád (nás) polepšené a že bezúhonných je ve skutečnosti minimum.
Příbram – Plzeň: Gól Limberského na 0:1. Slavil kontroverzně jako řidič!
Video se připravuje ...
Otázky na Limberského? Vrba pohrozil odchodem z tiskovky
Video se připravuje ...
Související články
