Jaromír Jágr slaví ve středu 45 let a já se touto cestou rád připojím ke gratulantům. Ovšem svým stylem. Postavím se ve smyslu jeho svatořečení do role, které se říká Advocatus diaboli, tedy ďáblův advokát. Ctím ho jako jednoho z nejlepších hokejistů všech dob, ne-li nejlepšího, a přesto jsem zatím proti jeho prohlášení za blahoslaveného.
Jsem milovníkem her, především kolektivních. Vedle volejbalové minulosti jsem hrál ještě druhou nejvyšší basketbalovou ligu dospělých a v Innsbrucku regionální amatérskou ligu v hokeji.
Inicioval jsem založení míčového sedmiboje, což je soutěž dvojic v sedmi míčových hrách. To je snad dostatek důkazů, že jsem políben hráčskou múzou. A kdo miluje hru, nemůže nemilovat Jaromíra Jágra , resp. jeho hru.
To předesílám, aby mi nebylo případně zazlíváno, že jako samozvaný ďáblův advokát trochu zpochybňuji jeho nanebevzetí. Ďáblův advokát je v současnosti vnímán jako obhájce špatné věci, ale původně to bylo označení pro oficiálního odpůrce v procesu svatořečení.
Byl to ustanovený církevní právník, který měl argumentovat proti zamýšlenému prohlášení za svatého. Mimo jiné chytrý úřad, představte si ho třeba dnes v politice. Ale začnu zaslouženou hlubokou poklonou herní magii J. J. Shrnu to, co už jsem v jiných článcích v tomto magazínu i jinde dříve napsal.
Nejsem přívržencem humbuku kolem Jaromíra Jágra, ale jsem obdivovatelem Jágrova herního mozku. Je velmistrem přihrávky, která je „maltou stavby hry“ a navíc druhem neverbální komunikace par excellence. Této „kombinační slasti“ rozumí víc než kdokoliv jiný. Kdo střílí góly, dává koše či smečuje, strhne oko diváka snadněji než ten, kdo vymyslí či umožní, aby k tomu finálnímu zakončení došlo.
Světoví fotbaloví giganti od Pelého , přes Maradonu , Zidana až k Messimu mě vždy bavili tím, že vedle střílení gólů, excelentně nahrávali. A volejbal? Ne nadarmo byl nejlepším českým hráčem století vyhlášen nahrávač Josef Musil. Nahrávka je pro mě prostě víc než smeč, přihrávka je víc než gól.
Každá akce ve hře obsahuje tři mentální úkony: čtení hry, rozhodování a realizaci pohybu, který je rovněž řízen psychickými procesy. Ale přihrávka má v sobě zvláštní příchuť. Vyžaduje vyšší podíl herní inteligence a periferního vidění, odhad pohybu hráčů vlastních i soupeřů, vhled a vcítění do komplexní herní situace, herní představivost či předvídavost.
Přihrávka je rychlejší než jakákoliv jiná individuální akce. Je to prostě královská činnost pro vyvolené jako Jaromír Jágr. A z psychologického hlediska je přihrávka určitým druhem slasti ze souhry. Vzniká z ochoty sladit vzájemně individuální výkony, kdy je součinnost přirozeně a dobrovolně povýšena na úroveň individuálního jednání a někdy nad něj. Je to víc než činnost, je to pocit, styl, projev „herního bratrství“. O tom Jágr věru něco ví.
Na góly musíte mít čich, jako má třeba u nás Lafata a ve světě Ronaldo , ale všechny týmové sporty mají magické kouzlo v rozmanitosti a složitosti stavby hry. Herní architekti a konstruktéři mají ovšem největší cenu pro mě. Jágr však umí obojí.
A to nanebevzetí? Ano, mám trochu obavu, že pokud si zítra ke snídani otevřu svůj bílý jogurt, vyskočí na mě Jarda Jágr. Je prostě všude. Nevím, jestli si národ zlepšuje své sebevědomí tím, že všude strká před sebou svého hrdinu, nebo je to o byznysu a o penězích? Je mi toto zbožšťování upřímně řečeno trochu protivné a mám za to, že to škodí i jemu samotnému. Ostatně posledně jsem zde vysekl poklonu až k zemi Rogeru Federerovi , ale kladl jsem důraz právě na jeho člověčinu, včetně jeho omylnosti a citové křehkosti či ranitelnosti.
Řečeno církevní terminologií, podle mě stačí Jágrovi přídomek ctihodný, který se používá v římskokatolické církvi pro označení významných lidí, kteří dostali tento titul a dosud nebyli prohlášeni za blahoslavené nebo svaté. Prohlášení za blahoslaveného znamená, že se církev zaručuje za to, že daná osoba je v nebi a je proto možné ji prosit o přímluvu. Navrhuji, aby ve sportovní terminologii byl Jaromír Jágr vnímán jako ctihodný.
A abych na závěr nezapomněl: vše nejlepší a dokud je to v koulích, dá se hrát třeba i do padesáti…
