Nechce se tomu věřit, že během jedné sezony změnilo ve fotbalové lize angažmá 13 trenérů, a to ještě zdaleka neskončila. Dozvěděl jsem se to ze zajímavého článku Pavla Hartmana v minulém čísle Sport magazínu. Něco bych k tomu rád doplnil.
Nikdy jsem jako trenér nezažil vyhazov, zato jsem zažil nedůvěru vedení - a to je vlastně totéž, v podstatě je to jenom nedokonaný vyhazov. Do fenoménu „důvěra“ správně cílil ve zmíněném článku Pavel Hartman.
Například, jestliže vedení klubu trenérovi důvěřuje, tak nemůže důvěru v něj ztratit během půl sezony. A pokud ano, tak se od začátku nejednalo o důvěru, ale spíše o jakýsi režim pokus-omyl, anebo jsou lidé ve vedení diletanti.
A trenéři? Pavel Hartman trefuje hřebík na hlavičku, když tvrdí: „Hodně trenérů vezme jakýkoliv džob, bez ohledu na to, jestli budou moci plnit svoje představy o hře, či nikoli.“
Vím, že se to lehce řekne, ale žádá to jistou sebeúctu a odvahu trenéra i důvěru ve vlastní schopnost uživit se i jinde nebo i jinak. Protože málo platné, existenční úzkost hraje při rozhodování značnou roli a vytváří obrovský vnitřní tlak.
O tom něco vím, jelikož jsem se 20 let živil jako trenér a táhl za sebou rodinu se třemi dětmi. Navíc volejbal není fotbal a ani dobré angažmá vám nezaručí doživotní ekonomické zajištění. Takže často je důvodem trenérského opuštění vlastních zásad a představ prostý lidský strach o budoucno.
Důvěra a strategie
Něčím podobným jsem si prošel. Dvakrát. Poprvé po 4. místě na ME v roce 2001, podruhé po vítězné kvalifikaci na MS 2010. Měl jsem za sebou sice relativní úspěch, ale postrádal jsem důvěru vedení pro své další kroky, a tak jsem šel raději do háje sám. Ani jsem nečekal, až to dozraje do podoby nějaké krize, protože ono by to tam dříve nebo později dospělo, jelikož scházelo to hlavní: DŮVĚRA.
V tom podepisuji slova Pavla ji Hartmana.
Svého času byl trenérem Sparty Martin Hašek. Možná to bylo v nepravý čas, a možná jen ve vedení Sparty příliš brzy říliš ztratili trpělivost, resp. důvěru. Ať tak či tak, jsem přesvědčen, že v současné situaci by bylo zařazení Martina Haška na post hlavního trenéra do Sparty tím nejlepším řešením.
Jenomže bohužel zbyla hořkost v ústech z minulé zkušenosti, jak na straně Sparty, tak na straně Martina, který je dnes váženou osobou v Bohemce, a bude opět záležet na tom, zda vedení klokanů bude mít důvěru v jeho schopnosti, když se trochu přitíží - jak to ve sportu chodí.
Čili příběh Martina Haška je čítankovým příkladem nejasnosti ve strategii Sparty, která ho svého času angažovala buď předčasně, nebo ztratila důvěru příliš brzy. V jednom i druhém případě to ukazuje na neujasněnost minimálně střednědobé strategie, o dlouhodobé tak jako tak nemůže být ani řeči.
Snad bude dobré připomenout, že rozdílnou strategii postaví sportovní svaz, který hledá reprezentačního trenéra, oproti klubu, který angažuje kouče klubového. Jinak budou managementy klubů přistupovat, když se bude jednat o trenéra mužů, nebo žen. A jiné bude očekávání klubu v přístupu trenéra družstva se staršími hráči nebo hvězdami, s nimiž je třeba vyjít a dostat z nich jejich maximální potenciál, oproti tomu, když se po trenérovi bude chtít, aby budoval a formoval mladé družstvo.
A pointa? Směrem trenérským bych se přimlouval za to, aby si trenér při vstupu do angažmá dobře prověřil, zda má především klub jasno ve své strategii a zda je pro něj trenér sám ten pravý. Aby se nebál odmítnout a neschoval se za slogan, že „taková nabídka se neodmítá“.
Odmítá, když si věříte, že něco umíte. Pokud se přesto zmýlí a ucítí jasnou nedůvěru vedení, aby zvážil svůj odchod sám, bývá to dobré jak pro tým, tak pro duševní stav trenéra - bolí to, ale také to léčí.
Směrem ke klubům, aby si jejich vedení dlouhodobě dokázalo postavit pevnou strategii, kterou nebude situačně měnit. Aby si k ní našlo vhodného ně trenéra a jemu rovněž dalo důvěru rovn a nestřídalo ho při prvním dílčím př neúspěchu. Strategie není jen hojně užívané a obsahem špatně naplňované slovo.
Pavel Hartman uvádí dobré příklady strategií Barcelony, Lipska a Salcburku. Strategie znamená v mém vidění především oboustranný ZÁVAZEK a ZODPOVĚDNOST.
Související články
