Zdá se vám spojení v nadpisu nepatřičné? Dovedli byste odhadnout, co jednoho z nejlepších fotbalových koučů všech časů a fenomén moderní doby spojuje? Čtěte dál!
Začnu výrokem jednoho z nejlepších smečařů posledních let Davida Konečného, který jsem si přečetl v rubrice „Pohledem hráče“ posledního vydání měsíčníku Coach. V něm se zpovídá ze svého vztahu k jednotlivým trenérům, které na své bohaté sportovní cestě zažil. Patřil jsem do této řady coby trenér českého nároďáku a na moji adresu říká: „Člověk s velkým rozhledem a mám ho rád, ale někdy to na mě bylo moc složité.“
Myslím, že touto výpovědí nejlépe definoval jednu moji trenérskou slabinu, totiž, že jsem ne vždy dokázal mluvit jazykem hráčů, ani se vtěsnat do jejich optiky vidění volejbalu. Chyba byla samozřejmě na mé straně, a když se zpětně ohlížím za trenérskou kariérou, jasně vidím, že činy měly větší efekt než slova.
Velký rozhled, který mi Konečný přisuzuje, není trenérským cílem. Cílem je vést družstvo. Určitě bych dnes volil jiný způsob komunikace, dokonce složitost, komplikovanost a přemíru slov dnes vyčítám některým trenérům, ale sám jsem se této chyby občas dopouštěl. Nicméně tento článek není o mně, ale o tématu, který zřejmě tušíte: JEDNODUCHOST A PŘÍMOČAROST.
ČOV pořádá již několik let úspěšnou konferenci MOSTY. V jednom z panelů odpovídal Karel Poborský , jeden z nejznámějších fotbalistů nedávné minulosti. Nevyhnul se ani dotazům na trenérské postupy trenéra Fergusona, pod nímž nějaký čas hrál v Manchesteru United. Na konkrétní dotaz, jak probíhala příprava na důležitý zápas, odpověděl poměrně překvapivě, že Ferguson údajně rád používal větu: „Hrajte jako posledně.“
Nemá to podle mého ukazovat na nějakou ledabylou přípravu trenéra a mužstva na zápas. Já to čtu spíše tak, že si trenérský velikán uvědomoval, jak malý význam mají slova, obzvláště když jich je moc. Jistě také věděl, že důležitější je počkat si na vývoj zápasu a adekvátně reagovat. Mnozí trenéři se domnívají, že drží osud družstva v rukou natolik, aby ho ovlivnili prezentací svých znalostí, vědomostí a zkušeností. Není to tak a Ferguson to podle mého soudu věděl - je v tom postoji cítit velká lidská moudrost.
A teď ta spojnice sira Fergusona se světem sociálních sítí. Máme tendenci odsuzovat moderní dobu Facebooku, Twitteru a YouTubu, protože se nám zdá, že život ochuzuje o malebnost naší doby, kterou ovlivňovaly básně a písňové texty Mišíka , Kryla či Nohavici . Bylo dost času na čtení knih a dopisy jsme si psali rukou a na odpověď se čekalo týden. Bylo více času přemýšlet.
Určitě je na tom kus pravdy, ale stejně jako se bouřili naši rodiče nad beatnickým hnutím, které nás spoluutvářelo, bouříme se i my a nepřipouštíme, že životní trend našich dětí má i své přínosy. Jazyk esemesek a facebooku dovede být nesmírně výstižný, nemluvím o twitteru, který vás zabrzdí, když přesáhnete 280 znaků.
Není to sranda vtipně nebo výstižně vyjádřit důležitý obsah ve 280 znacích - obdivuji to. Vyžaduje to více přemýšlení - a to je snad dobře, ne? Je to koneckonců dobré vodítko pro trenérskou praxi, ale i pro obyčejný život. VÍCE MYSLET A MÉNĚ MLUVIT.
Vždyť i velké pravdy jsou jednoduché. Lidová rčení: „kdo se bojí, nesmí do lesa“, „ráno moudřejší večera“ nebo texty lidových písní: „když se ti zlámalo, dej ho spravit, nauč se synečku hospodařit“ jsou přeci pohříchu jednoduché, přežily staletí a s oblibou se užívají dodnes. A určitě zbydou lidová rčení po dnešní době a přežijí věky.
Nevím, jak vy, ale já se učím nežehrat a něco se od mladých naučit, a přitom zbyde čas od času i sladkobolně zanotovat „za starejch časů, stromy měly delší stín…“
Související články
