Řeknu vám, tohle byl masakr. Diskuse pod článkem, který vyšel v nedávném magazínu a řešil téma, že se v některých svazech do určitého věku nepočítá výsledek nebo se dětem neoznamuje. Poté byl umístěn na sociální sítě jako příležitost k výměně názorů. A výsledek? Přes 120 tisíc oslovených, 25 tisíc projevilo zájem o toto téma. Lajkovalo se, sdílelo a bezmála 200 diskutujících si to rozdalo v lítém argumentačním boji.
Upřímně řečeno, byl jsem překvapen úrovní i kompetentností příspěvků. Jenom připomenu, že jsem ve zmíněném článku napsal: „Nevíme si rady s přehnaně ctižádostivými a fanatickými rodiči a potíráme přirozenou touhu dětí být lepší než ostatní. Ve výsledku plíživě vychylujeme kyvadlo od přílišného tlaku na výsledek, především ze strany rodičů, do druhé krajní polohy, že se na výsledky nehraje, případně, že na nich nezáleží. A to je podle mě hloupost.“
Rychlá anketa ukázala, že 39 % obhajuje názor, že do určitého věku by děti neměly hrát na výsledek. Asi 61 % zastává názor, že výsledek je motivujícím prvkem, a tím pádem žádoucí i u dětí. Několik jsem jich pro dnešní článek vybral.
Od názorů s argumentem, že soutěživost je přirozená:
SB: „Základní podstatou sportu je soutěž. Zrušte soutěž a sport ztratí smysl.“
Přes argument, že se zpříjemňováním prostředí jde proti mentální otužilosti dětí.
HR: „Děti dnes neumí prohrávat! Rodiče nepřipustí, že by zrovna jejich dítko udělalo v něčem chybu. Na vině je trenér, rozhodčí nebo dokonce nepřesná přihrávka od spoluhráče. Děti z tohoto přístupu získávají pocit, že to tak funguje i v životě a zaměstnání, ale není to pravda!“
Až po rozhořčené argumenty typu:
AP: „Tak nedávejte rovnou brány na hřiště, nenatahujte sítě, nebo nelajnujte hřiště, nedávejte start a cíl, aby náhodou některé rodiče nepobouřilo, že mohl zvítězit někdo jiný než jejich ratolest!“
HO: „Hráč, který vstřelí soupeřům gól, by měl být exemplárně potrestán a poučen. Navíc by se měl omluvit soupeři za způsobenou újmu a v případě trestní odpovědnosti odsouzen. Welcome to new age.“
Zastánci hraní bez výsledků sice byli v mírné menšině, ale i oni argumentovali silně:
VM: „100 let prověřená psychologie dítěte říká: Pochvala podle Montessori pedagogického systému vyvolává závislost na hodnocení dospělého a potlačuje vlastní názory. Naší cestou je dovedení dítěte k jeho osobní radosti z vykonaného, z toho potom máme radost i my. Ve věkově heterogenních dětských kolektivech nemá místo soutěživost. Spíše apelujeme e na potřebu dítěte zvítězit samo nad sebou. To posiluje jeho siluje vnitřní motivaci a pomáhá mu vyrovnat se s pocitem křivdy a nepochopení.“
Přes informace z vlastní zkušenosti:
JS: „U nás v házené už jedeme přípravky a minižáky asi 6 let bez skóre a nemůžeme si to vynachválit. Jako vše má to svá pozitiva i negativa, ale těch pozitiv je o mnoho víc.“
Až po argumentaci, která vidí absence výsledků jako lék na rodiče:
TJ: „Nehrát na výsledky u kategorií do 10 let je celosvětový trend pocházející z vyspělých zemí a z jejich kolektivních sportů, ve kterých podobným systémem vychovávají další a další generace úspěšných sportovců. Nehraní na oficiální výsledky v těchto kategoriích je naprosto v pořádku, dokud se nevymění generace arogantních rodičů, kteří byli vychováváni totalitním režimem.“
Zakončoval jsem minule článek slovy: „Společnost, pracovní prostředí a dvojnásob sport se přeci neobejde bez lidí zaujatých pro činnost a usilujících o odvedení co nejlepších výkonů. Jde o to, aby trenéři a rodiče nenahradili předčasný tlak na výsledky nesmyslným požadavkem, že výsledky nemají hodnotu pro vývoj dítěte.“
Rád bych zakončil příspěvky, které si uvědomují nejednoznačnost:
JQ: „Když jsem byl ve Švédsku, tak jsem zjistil, že významnou část hokejových zápasů do 13 let děti nehrají na tabulky, prostě odehrají zápas na „win“, a to je vše!“
Nebo:
TP: „Rozhodně to není jednoznačné. U předškoláků a školních dětí do druhé třídy bych to viděl jako opodstatněné. Děti se potřebují nejdřív naučit spolupráce mezi sebou, a to v případě soutěžního kritéria jde daleko hůř. Zhruba od čtvrté třídy se bez počítání trenér neobejde, a to minimálně u kluků. Děvčata by ráda spíše prováděla činnosti bez velkého tlaku na výsledek.“
A co vy? Jak to vidíte?
Související články
