Píše se rok 1982, hokejová a volejbalová družstva Dukly Trenčín shodně bojují o postup do nejvyšší soutěže. Jsem hráčem trenčínského volejbalového týmu a členem hokejového týmu je obránce Ernest Bokroš. Minulý týden proběhla v médiích horká kauza kolem jeho působení u slovenské reprezentace do 20 let, tak jsem se rozhodl zareagovat.
O slovenský hokej se nějak speciálně nezajímám, ale jakmile se v minulém týdnu rozvířila kauza Bokroš, zpozorněl jsem. Vzpomněl jsem na svá mladá léta, když jsem vojákoval v Dukle Trenčín, což bylo armádní středisko vrcholového sportu, a vedle volejbalu byl hlavním sportem samozřejmě hokej.
Tam jsem poznal Jiřího Hrdinu, Tondu Stavjaňu, Vencu Fürbachera a další. Pikantností mého působení v Dukle Trenčín bylo to, že jsem se dostal za své prohřešky mládí i do vojenského vězení na 7 dní. Inu, vyzkoušet se má všechno. Nicméně dnes to bude o hokeji, resp. o zmíněné kauze Bokroš.
Připomenu, o co jde. Členové hokejové reprezentace Slovenska do 20 let a část slovenské veřejnosti útočí na trenéra Bokroše kvůli jeho údajně nepochopitelným postupům.
Dočetl jsem se například: „Bokroš, který mě nechtěl nominovat, dostal příkazem od Miroslava Šatana (generálního manažera), aby mě na MS vzal. Bokroš se mě pak snažil zbavit přes ostatní hráče, ale ti se mě zastali,“ uvedl hráč Pospíšil a přidal, že ostatní hráči dostali od Bokroše za úkol mu říkat, že je špatný.
Nebo: „Chceme lepší hokej. Pomozme slovenskému hokeji a hráčům tak, že o sobě dáme vědět a podepíšeme se pod tuto petici,“ stojí v prohlášení fanoušků za odvolání Bokroše.
Kouč známý i v Česku z působení ve Zlíně, s nímž v roce 2004 vyhrál extraligový titul, je dokonce podezírán z braní úplatků. Čtu: „Mezi fanoušky se už pár let šíří informace, že trenér Bokroš bere úplatky a na základě toho doladí nominaci,“ pokračují kritici nekompromisně v petici.
A DOST!
Mám k tomu několik ale. Zaprvé, jestliže někdo je trenérem dlouhodobě, dokonce relativně úspěšným trenérem (např. loni se psalo o Bokrošovi něco jiného), proč zničehonic takový humbuk a petice? Připouštím ale, že nejsem znalcem detailů, a proto musím být zdrženlivý, ale nějak se mi ta náhlá potenciální defenestrace nechce líbit.
Zadruhé, pro mě je na prvním místě trenérská čest. Můžeme mezi sebou mít ostré lokty, jsme konkurenti a jsme gladiátory v aréně, kde se neberou servítky, kde prostě lítají třísky, ale trenér je a vždycky byl pro mě z hlediska etického pevný bod.
Už nevylovím ve své paměti vojáka Dukly Trenčín, jaké jsou povahové vlastnosti Ernesta Bokroše, je to bezmála 40 let a blíže jsem měl tehdy k jiným hráčům. Ovšem, co mi jde osobně proti srsti, že by trenér bral úplatky, notabene v nároďáku, kde bojuje áku, primárně o svoje jméno. Že by zařazoval hráče, za něž je zaplaceno?
Jestli se toto děje, tak se nedivím, že hokej v poslední době nemá výsledky.
Ve výkonnostním a vrcholovém sportu pohybuji 40 let, v nároďáku jsem byl jako hráč i jako trenér, a vím, pod jak obrovským tlakem se člověk nachází. Čili mé zkušenosti se sportem jsou jiné.
Mezi trenéry jsou známé různé nemilosrdné půtky, iluze si nedělám, ale taky se rvu za to, aby trenérská komunita měla svoji vážnost. Naproti tomu na rovinu přiznávám, že nám scházejí trenérské mozky a že současná krize kolektivních her je především krizí trenérskou. Ano, vím to a nezastírám to, ale tohle NE!
Jsme trenérský cech, sbratřený krví herní náruživosti, ačkoliv by někteří z nás možná stěží dobrovolně zasedli k jednomu stolu. Obsahem trenéřiny je nejen bohatství hlavy, nýbrž i bohatství srdce.
Ne se všemi trenéry jsem na jedné vlně, některé kandidáty trenérství vyhazuji u zkoušek trenérských kvalifikací ve volejbalu, ale na to srdce věřím. Nemohu dát ruku do ohně za Ernesta Bokroše, protože o tom vím málo. Ovšem, že by trenér v národním družstvu bral úplatky za zařazování hráčů do sestavy, s tím se nechci smířit.
Podplácí se politici, eticky je to zlořád, ale politika je od nepaměti nevybíravým uměním možného. Ovšem trenéři nároďáku? To by bylo popřením jejich poslání. Anebo to radši nechci vědět, protože jinak by mi moje jina práce nedávala smysl.
Tak ať nekončím pesimisticky, pozdravím zde prostřednictvím Sportu hokejové legendy Jirku Hrdinu, Tondu Stavjaňu a Vencu Fürbachera, které jsem od vojny neviděl.
Související články
