Zdeněk Haník
21. října 2019 • 14:00

Vysoká hra Zdeňka Haníka o Anglii i rychlosti: Budíček?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Mám rád, když Ostrava žije Baníkem, říká Buchta. Je rychlejší než Tanko?
Rock vs. Cataloni. Liverpool proti Londýnu v Oktagonu
VŠECHNA VIDEA ZDE

To jsou paradoxy. V den, kdy český národ truchlil za Mistrem, přišla večer nevídaná euforie. Naši fotbalisté sestřelili Anglii. Z rozhovoru o fotbalové rychlosti, který vedl Pavel Hartman v minulém čísle s datovým analytikem Václavem Uzlíkem, jsem se dozvěděl, že u nás ve fotbale nevyužíváme technologie, nemapujeme ani dávkování, ani reakci organismu na zatížení při rozvoji rychlosti. Celý rozhovor, byť brilantně vyargumentovaný, vyzníval pro Česko nelichotivě. A srovnával vše právě s Anglií. To mě vyhecovalo, abych se na tu konfrontaci podíval.



Vzpomínám, jak jsem kdysi na MS v hokeji v Praze po prohře s Kanadou potkal před halou šéfredaktora deníku Sport a vyhrkl na něho lakonickou větu: „Řeknu jediné slovo: Rychlost.“

Měl jsem tehdy na mysli parametr, který odlišoval naši hru od hry Kanaďanů. Za tu dobu, co přispívám do tohoto magazínu, jsem psal o rychlosti už alespoň pětkrát. Dávno vím a vztekám se v diskusích s kolegy, že nejde jen o běžeckou rychlost. Jde o rychlost vyhodnocení situace, rychlost myšlení, resp. předvídání, a to vše svázané s rychlostí pohybu.

Současný sport je o rychlejším prožívání času, o „nábožné“ víře v rychlost. Kdo se lépe adaptuje na náhlé změny, získává ve hře strašnou výhodu. A všechny české týmové hry dostávaly v posledních deseti letech výchovné lekce v tom, co nazývám kultem rychlosti ve sportu. A tak se konečně dostávám ke zmíněnému zápasu.

S vědomím toho, jaký kartáč jsme utržili v Anglii, rozhodl jsem se zhlédnout celý zápas. Čekal jsem, zda a jak se ukáže rozdíl mezi českým a anglickým fotbalem právě v oblasti rychlosti. Asi to nebyla úplně typická ukázka, ani nevím, jak byl ve skutečnosti anglický nároďák motivován, ale i když jsem si protřel oči, žádný rozdíl jsem neviděl. Možná mi to nebudete věřit, ale polohlasem jsem si říkal, my ten zápas přeci musíme vyhrát, vždyť jsme lepší. A pak se to logicky i stalo.

Tak jsem si znovu otevřel zmíněný, mimochodem velmi dobrý, rozhovor. Stálo tam mezi jiným: „Naši hráči jsou úplně konkurenceschopní do 17 let. Vlak nám ujíždí mezi lety 17 až 20. Zaspali jsme v technologiích.“

A já vím, že je to pravda. Když přišel k českému volejbalovému nároďáku Holanďan Stewart Bernard a chtěl rychlost důležitých parametrů měřit laserovou pistolí i na tréninku, bylo z toho vzbouření na vsi. Ano, spinkali jsme i v jiných ohledech. Že by přišel budíček? Chci věřit, že už jsme alespoň probuzeni, i když cesta nebude jednoduchá, spali jsme prostě dlouho. Každopádně, je tu historické a zcela zasloužené vítězství.

Překvapující bylo právě to, že jsme byli lepší v pohybu bez míče a v obvykle kritizovaných aspektech – rychlosti, před-situačním myšlení, nabízení se pohybem atd. Nedokážu posoudit, do jaké míry se do toho otiskla herní strategie Slavie Praha, nicméně ze svého sportu dobře vím, že hra bez míče – toto anonymní, ale veledůležité pojivo – je znakem vyspělosti hry. Vyžaduje to dvě věci: výbornou kondici a ochotu investovat energii do anonymních činností, které nejsou ani mediálně zajímavé, a statisticky těžko zaznamenatelné. Ovšem, když v týmu fungují, vyvolává to dojem, že družstvo hraje velmi lehce.

Tak na mě působil i český nároďák proti Anglii. Ale hlavně, ten zápas byl brutálně odmakán. A tak se na více frontách ukazuje, že to v těch týmových hrách přeci jenom jde. Zatím ne plošně, jsou to ojedinělé vlaštovky. Ovšem pro mě je to signál, že propad týmových her není úplně fatální. Je vidět světlo na konci tunelu a má smysl se s tím trápit.

A resumé? Výsledek bych nepřeceňoval, protože se tentokrát ideálně potkaly předpoklady a podmínky. Předpoklady v tom, že si náš tým byl dobře vědom debaklu z Anglie, na zápas se zřejmě mimořádně dobře přichystal a navázal na styl hry Slavie. A podmínky v tom, že Angličané zřejmě neměli svůj den, což potvrdil i jejich kouč Gareth Southgate, který se musel vypořádat s první kvalifikační prohrou po 10 letech!

Ale jak rád říkám, trenér má vliv na výkon, nikoli na výsledek. A výkon českého nároďáku byl výborný. Nebylo to nějaké usmolené vítězství, naši vyhráli, protože byli v zápase prostě lepší.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud