Jako kdyby nebylo dost covidu, přicházejí ve sportu další turbulence, zatýká se na fotbalovém svazu a rozhořela se i kauza kolem Miroslava Černoška. Mirka znám, vážím si ho z mnoha důvodů, a navíc udělal hodně pro náš sport – volejbal, ale to sem nepatří. Co mě ovšem překvapilo, že média udivuje či pohoršuje Černoškův výrok, že „leštil kliky“. Protože jsem svého času dělal totéž, napíšu k tomu pár dnešních slov.
Byly to sice jiné kliky, ale princip je stejný. Předně odmítám tvrzení, že český sport je žumpa na peníze, což často slyším. Je v něm většina slušných, čestných a pracovitých lidí, a holt i pár prevítů, jako jinde v životě.
Takže k leštění klik: každý řídící manažer nebo předseda svazu, kterým jsem byl sedm let, musí zajistit pro svůj sport především peníze, ať se vám to líbí nebo ne. Podle toho je členy sportovního svazu respektován či zatracován. A teprve, když jich sežene dostatek, dá svému sportu šanci rozvíjet strategie a odbornost.
To jsem se naučil jako trenér a metodik až „tam nahoře“. Předsedové (mě nevyjímaje) prostě bojovali o komerční a státní finance pro svůj sport. Leštili jsme kliky všichni! Co jiného zbývalo, když se za pochodu měnily podmínky a sportovní svazy musely vysvětlovat svým členům neustálé korekce rozpočtů podle aktuálních změn a turbulencí na ministerstvu.
Státní strategie sportu neexistuje od roku 1989, takže žádné pevné zábradlí, kterého se dá principiálně držet. Za takových podmínek je logické, že jakmile se náhle a nečekaně změní personál ministerstva, celé sportovní prostředí zachvátí panika, že nastavené podmínky opět nebudou platit. A věru, většinou neplatily.
Od roku 2010 do 2017, kdy jsem byl předsedou volejbalu, se vystřídalo pět ministrů a ještě víc náměstků. Co to znamenalo? Že pokaždé při změně ministra či náměstka se měnil úhel pohledu na rozdělování peněz, priority, psaná i nepsaná pravidla. Pohybujeme se, prosím, ve sportovní politice. Čili i kontakty, předběžné dohody – to vše jsou legitimní prostředky komunikace.
Jak pomohla Maki a Kiki na ministerstvu
Vzpomínám si, že ještě za ministra Chládka se dopustil sekretariát volejbalového svazu formální chyby v žádosti o dotaci na pražský turnaj Světové série v beachvolejbalu. Ministerstvo nás vyškrtlo ze seznamu žadatelů o dotace. Komunikoval jsem s ministerstvem a vysvětloval, že přece drobná formální chyba v žádosti nemůže rozhodnout o nekonání akce, na niž chodí na Štvanici pravidelně až sedm tisíc diváků.
Naléhal jsem, argumentoval, snažil se využít přímluvy vlivných osob. Nic naplat. V naprostém zoufalství jsem požádal tehdejší mediální beachvolejbalové hvězdy Maki a Kiki , aby mě doprovodily na ministerstvo a pomohly mi v argumentaci. Ministr Chládek k tomu jednání dokonce přizval další významné představitele sportu, aby nerozhodoval sám…
Dopadlo to nakonec dobře a turnaj se konal, možná to ovlivnily i obě volejbalové krásky. Při finále, kdy naše holky vyhrály, jsem seděl vedle bývalého prezidenta Václava Klause . Byl jsem rád, že nás poctil návštěvou, a o financování akce jsem mu neřekl nic. Jeho účast a zájem byly nejlepší státní odpovědí, že státní peníze byly snad vynaloženy účelně ve prospěch propagace sportu.
A teď se ptám. Bylo to tehdejší vyleštění kliky v Karmelitské na ministerstvu nekorektním postupem, který přesahuje normy etiky, nebo nedejbože meze zákona? Trvám na tom, že ne. Hlavní bolestí ve sportovním prostředí je narušování předvídatelnosti.
Dávám další příklad, jak jsme ještě měsíc před konáním MS juniorů do 21 let v Brně nevěděli, zda předběžně schválenou dotaci dostaneme, či nikoliv, a v jaké výši. A co teď? Co dělat na postu předsedy v této situaci, pokud nechci svůj sport položit ekonomicky na lopatky?
Na rovinu: začnu intenzivně lobbovat, leštit kliky všude, kde je to možné. Na ministerstvu, v parlamentu, u partnerů, u jiných vlivných lobbistů. Nemám jinou možnost, poněvadž o financích rozhodují lidé, systémová nastavení jejich rozdělování jsou pouze vodítkem. A navíc, nikdo nechce vzít zodpovědnost za jakékoliv rozhodnutí, protože tu byly desítky kontrol, posléze obvinění a obžaloby.
Já vím, je mezi námi pár lidí, kteří přešlápli. Ale sportovci hrají principiálně rádi podle pravidel, jsou na to celoživotně zvyklí, věří dobrým systémům. Ale nejsou zvyklí na to, že žádný systém neexistuje a pravidla se mění během soutěže. Pokud se tak děje, zbývají jen dvě možnosti. Vůbec takovou funkci řídícího pracovníka nedělat, resp. rezignovat. Nebo leštit kliky.
Témata:
blog, miroslav Černošek, Zdeněk Haník, sport, Brno, dotace, Václav Klaus, Parlament, Sport na Heureka.cz
Související články
