Zdeněk Janda
15. února 2022 • 07:05

Kruté? Ester ví: Sport jednou dá (poponese ji Pán Bůh), jednou vezme...

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Lokvenc: Chemie Kuchty a Birmančeviče je úžasná! Chorý není zákeřňák
CESTA ZE DNA: Jsme silnější, než si myslíme, říká zápasník Peňáz
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z PEKINGU | Vstávali jste na Ester? Dobře jste udělali. Tahle světová dáma si zaslouží pozornost. Asi jste zklamaní, což je normální. Ona taky. To z ní bylo jasně cítit při následném rozhovoru. Zmínila i to, jak ji to mrzí hlavně kvůli příznivcům v Česku, kteří vstávali tak brzo ráno.



Ale takový je sport. Nikdy nevíte. Jednou vám nachystá báječný příběh, jednou slzy. Ester Ledecká přesně tohle zosobňuje. Jistě si vybavujete náramnou podívanou při super-G před čtyřmi lety. Jak dojela do cíle s číslem 26. Nechápala, co se děje. Nikdo to nechápal. Ona vyhrála!

Tehdy se všechno sešlo dohromady. Upřímně je třeba říct – až zázračně. Samozřejmě, Ester předvedla precizní výkon. Ovšem pomohly ji všechny okolnosti: díky vysokému startovnímu číslu ji mohl Ondřej Bank, lyžařský mág, pomoct s čtením trati. Báječně ji jely lyže. Do cíle natáhla ruku. Právě to mohla být vítězná setinka…

Sečteno a podtrženo: tehdy jí sport pomohl k tomuhle nevídanému příběhu. Zapůsobila až magie. Sama to později v rozhovoru pro Sport Magazín okomentovala: „Hned po závodě poslal Michael Kocáb tátovi Jankovi SMS. Napsal: ´Jako by ji sám Pán bůh poponesl.´ A měl pravdu.“

Zpátky k tématu. Sport někdy dává, někdy bere. Tedy pokud jde o její lyžařské olympijské závody. Dneska ji vzal. Sjezd měla skvěle rozjetý, ovšem o možnost bojovat o další medaili ji připravila zrádná komprese. Sama po závodě zmínila svoji chybu. Ovšem to nebyla žádná velká jezdecká chyba. Ale věc, kterou jednou za čas potká i toho sebelepšího lyžaře. Prostě každého.

Tomu se nedá zabránit. Zvlášť ve sjezdu. Každou vteřinu se pohybujete na hraně možností. Tohle zaváhání je běžné. To není sprint na dráze. To je bláznivá jízda ve více než stokilometrové rychlosti. Jednou se to stane každému.

STR měla závod výborně rozjetý. Skvěle projela pasáž, z které měla obavy. Právě v ní chybovala při tréninku. Tentokrát ji zvládla s grácií. Než přišla ta komprese…

Jistě si říkáte sami pro sebe. Co kdyby ta chyba nepřišla? Kolikátá by dojela? Tak já to zkusím. Podle mě měla na medaili. Na bronz. Málem upadla ještě před místem, v němž by pak uplatnila cit pro skluz. Nedostala se do míst, kde se daly naplno využít sjezdařské vlohy a cit pro lyže. STR je známá tím, že dokáže vyvinout velkou aktuální rychlost. Takže ta pasáž ji mohla sednout.

Vím, jsou to kdyby. Teď už je to stejně pasé.

Ledeceká by mohla žehrat na osud. Ptát se sebe sama: Sakra, proč zrovna já? Proč zrovna na olympiádě?

Ale tohle neudělala. Byla nad věcí. Sama uznala, že takový je sport. Ano, někdy dává, někdy bere. V Koreji ji dal (pokud jde o vítězství v super-G), teď ji vzal (pokud jde o sjezd). Jistě jí to teď příšerně mrzí. Dovedu si to představit. Možná je to kruté, že ji komprese zmáčkla zrovna na olympiádě.

Ale takový je sport. Ester je sportovkyně tělem i duší, takže tohle dobře ví.

PS: Je třeba ocenit, jak celý karambol ustála. I to ukazuje, jak má výtečnou koordinaci a silné nohy. Nebýt toho, válela by se v sítích a mohlo to dopadnout mnohem hůř.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud