Barbora Špotáková má mateřské starosti, ženský oštěp ale může být i v téhle sezoně pro české fanoušky hodně zajímavý. Sedmadvacetiletá Nikol Ogrodníková si na mítinku v jihoafrickém Potchefstroomu vylepšila osobní rekord o víc než tři metry na 65,61 metru a v rozjíždějící sezoně je druhá na světě za suverénní Australankou Kathryn Mitchellovou. „V hlavě se mi odehrává, jestli nejsem ve snu,“ usmívá se.
V Jižní Africe si dopřává steaků a čerstvých mořských plodů. Mezi masáží po tréninku a telefonem ale měla čas jen na rychlé těstoviny. „Trošku mi vypadává hlas. Při závodě mě bolelo v krku, něco na mě lezlo, trošku mě to po závodech seklo,“ líčila Nikola Ogrodníková chraplavým hlasem.
Užíváte si, navzdory zdravotní indispozici, závod, který skončil parádním osobním rekordem?
„Teď moc ne, potřebuju se vyléčit. Zatím jsem nad tím ještě moc nepřemýšlela. Beru to, že je to strašně hezký výsledek na začátku sezony. Neberu to jako strop. Pořád nějak se mi odehrává v hlavě, jestli se to vážně stalo, nebo jestli nejsem ve snu. Nevím. Je to zvláštní…“
Jaký to byl závod?
„Já jsem do toho závodu šla s tím, že si potřebuju jako každý rok v Potchi vyzkoušet před sezonou rozběh, na co se zaměřím do konce soustředění, než odletím. Byl to testovací závod, lepší trénink. Odházela jsem tady dobré házecí tréninky, čekala jsem, že to bude dobré. Akorát jsem nečekala, že to bude až tak dobré…“
Co říct k tomu rekordnímu pokusu?
„Já jsem ty hody měla poměrně stejné. Bylo docela chladno, ale jinak ideální podmínky na házení, foukal dobrý vítr. Když jsem se pak na hody dívala, byly hodně stejné. Lišily se v detailech, třeba když docela dobře fouklo a oštěp mi to hezky vzalo. Technicky byly i ostatní podobné, celá série byla povedená. Nebylo to tak, že by byly technicky perfektní a nemělo se to kam posunovat, ale házela jsem vyrovnaně.“
Jak se vám dívá na světové tabulky, kde jste na začátku sezony druhá na světě za Australankou Mitchellovou?
„On ještě není začátek sezony, holky teprve budou házet. Je to moc hezký, ale ještě to vůbec nic neznamená. Uvidí se, jak to dopadne v Berlíně (na mistrovství Evropy), tam to budeme směřovat.“
Co říkáte na letošní výkony Mitchellové, která se před pár dny na Hrách Commonwealthu v Gold Coast přiblížila hranici 69 metrů?
„S holkama jsme ten závod sledovaly. Je to skvělý výkon, právě jsme říkaly, že se trošku bojíme, že když hodí v jednom závodě dvakrát za šedesát osm, že čtyři metry už není taková dálka, že jí to může ještě ulítnout (světový rekord Barbory Špotákové je 72,28 metru – pozn. red.). Ona je teď ve skvělé formě, myslím, že ještě hodí daleko.“
Špotáková si letos dala mateřskou pauzu, můžete ji pro české fanoušky nahradit?
„Já se moc nechci do téhle role motat, protože si myslím, že nic neznamená, že tu Bára není. Báru hlavně beru, že je výjimečný člověk, výjimečná oštěpařka. Nevím, jestli se jí nějaká holka může přiblížit. Beru, že je fakt mimořádná. Nerada bych se stavěla, že můžu být jako ona, to nechci tvrdit. Protože si to ani úplně nemyslím.“
Věříte, že aspoň díky vám bude mít Česko v ženském oštěpu zastoupení v seriálu Diamantové ligy, kam jste se zatím podívala jen jednou před čtyřmi lety v Dauhá?
„No, já jsem o tom ještě s manažerem o tom nemluvila. Trošku bych si přála, kdyby to bylo možné. Myslím, že výkon bude dostačující, ale uvidíme. Ještě nemám žádné informace, budu čekat, jestli se něco vyvine, nebo ne.“
Vy jste, stejně jako Špotáková, kdysi začínala u víceboje, kdy jste si uvědomila, že vaší disciplínou bude oštěp?
„Já myslím, že zlomové bylo, jak jsem závody ve víceboji, kdy jsem měla uspět, nezvládala. Nezvládla jsem v závodě prodat formu, co jsem měla.“
Třeba v roce 2007 na dorosteneckém mistrovství světa v Ostravě, kde jste jako favoritka skončila po třech nezdarech v kouli?
„Jasně, to jsem byla ještě mládě, neměla jsem zkušenosti, psychika tam pracovala. V sedmnácti velký závod doma, to je těžký pro holku, co je poprvé na mistrovství světa. Zlomové bylo, jak jsem házela. Z oštěpařek jsem byla v oštěpu vždycky nejlepší a hodně lidí mi začalo říkat, ať se věnuju jenom tomu.“
Co vy na to?
„Moc jsem nechtěla. Ale hodně vícebojů jsem nedokončila, na velkých akcích jsem se moc dobře neumístila. Začala jsem přemýšlet víc, jestli by nebyla lepší cesta a nebylo by lepší něco změnit.“
Co vám dala loňská sezona, kdy jste trénovala pod vedením Jana Železného a vašeho přítele Vítězslava Veselého?
„Za výkony, co jsem házela loni, vděčím panu Železnému. Ten se mi strašně moc věnoval na házecích trénincích. Já jsem začala chápat, co oštěp je, co se tam musí udělat, začala jsem ho víc vnímat. Na to samé jsem se začala soustředit i letos, i když ne pod vedením pana Železného. Víťa mi hodně pomáhal. Ze začátku to bylo složité. Nevěděl, jakým stylem hážu, musel si mě nakoukat, aby věděl, na co se zaměřit, na jaké technické vady. Víťa mi pomáhá doteď a jsem za to strašně ráda. Velký dík pro něj, část mé práce je jeho práce. Bavíme se o tom doma, záleží mu na tom, co dělám. Stará se o všechno, aby to všechno hrálo, je hodnej...“
Oficiálně ale vaši přípravu převzal trenér Barbory Špotákové Rudolf Černý, že?
„Oficiálně jsem pod Rudou, akorát já jsem, ač nerada, musela víc myslet na sebe, být víc sobec, myslet na své výkony. Chtěla jsem jet do Afriky, věděla jsem, že tu budou dobré podmínky. Trenér tady nemůže tak dlouho být, má v Praze další lidi na trénování, takže jsme se domluvili, že to tady zvládnu. Roky předtím jsem taky často byla sama. Jel se mnou Víťa, trénovali jsme hodně tréninků spolu, bylo to jednodušší. Víťa mi tady pomáhal hodně, je to fajn.“
Co po takovém začátku očekáváte od sezony?
„Já chci hlavně zůstat zdravá. Vím, že když zůstanu zdravá, můžu zopakovat kvalitní výkony. Na Evropě bych se chtěla dostat do finále, tam je důležité předvést výsledek. Chci dobře závodit, ale Evropa pro mě bude klíčová. Vím, že něco dobrého můžu hodit.“
Související články
