Nasázela sedmnáct bodů, ale stejně to nestačilo. „Hodně to mrzí, chtěly jsme kvůli fanouškům pokračovat a nekončit po třech zápasech,“ přiznala Alena Hanušová po včerejší prohře českých basketbalistek s Maďarskem 70:74, která znamenala, že domácí ME pro ně skončí už zítra po zápase se Španělskem v základní skupině. A nejhůř v historii.
Kde se to tedy zápas podle vás zlomil?
„Zlomilo se to, asi jak říkal pan Beneš. Na konci třetí čtvrtiny, kdy z plus čtyři to bylo najednou mínus pět a my si už nedokázaly vytvářet tak snadné pozice a proměňovat je jako po celou dobu hry. Pak jsme zkusily zónu, abychom změnily rytmus hry a řekla bych, že to na ně chvíli fungovalo, ale pak se to zase zlomilo nějakou jednou pitomou trojkou, už zase měly hlavy vzhůru a byly sebevědomější a pohlídaly si to až do konce. Šly jsme do risku, faulovaly jsme Zsofy, aby šla střílet šestky a doufaly, že alespoň jednu nedá, ale bohužel dala obě a pak už to byl jen pokus omyl . Nedostaly jsme se nedostaly ani ke střele, protože jsem ztratila balon.“
Zahrály Maďarky líp než jste čekaly?
„To ne, my jsme věděly, že je to bojovný tým, který hraje až do konce. Možná hrát jiný tým v takovém kotli diváků jako jsme měly my a prohrávat by o šest bodů, tak by to třeba zabalil nebo znervóznil, ale tohle je tak houževnatý tým a národ, který to má v povaze, že se nevzdaly a bojovaly až do konce. Začaly jim padat ty trojky a procento střel se rapidně zlepšilo. Myslím, že ty trojky začaly dávat až v poslední čtvrtině a my na to nedokázaly reagovat.“
Dá se to zklamání k něčemu přirovnat?
„Asi k letošnímu Final Four, kdy jsme vedly proti Kursku a pak ten zápas prohrály. Průběh hry byl podobný.“
Byla to i vaše první domácí velká akce. Užila jste si ji alespoň trochu?
„Jsem ráda, že jsem dostala tuhle příležitost zahrát si na domácím šampionát. Budu na to vzpomínat, protože hrát před takovými diváky, kteří byli perfektní, povzbuzovaly nás, i když jsme prohrávaly o dvacet… chtěly jsme se jim odvděčit alespoň jedním vítězstvím, ale porazit Španělky, to by se nám muselo hodně dařit a jim nedařit, abychom se jim odvděčily alespoň jedním vítězstvím v tomto turnaji.“
Navíc už o nic nejde. I kdybyste vyhrály, tak už to k postupu nepovede…
„Budeme se ale chtít rozloučit s diváky co nejlepším výkonem a snažit se zahrát všichni. Bylo by dobré, kdybychom se rozloučily dobrým výkonem. Výhra by byla skvělá, ale buďme realisti.“
Nezkusíte třeba zalobbovat u kolegyň z USK Marty Xargayové a Laie Palauové?
(směje se) „Možná to zkusíme, ale ony kopou za jiný tým. To není typ hráček, který by se daly uplatit. Ale můžeme to prubnout.“
Jak je ale těžké teď vzít, že po dlouhé přípravě je najednou po 26 hodinách hotovo?„To mrzí. Ne, že by byla příprava dlouhá, ale daly jsme do ní maximum, makaly jsme. Ty kondiční soustředění nebyla žádná sranda a doufaly, že se to vyplatí. Fyzicky jsme na tom byly dobře, ale herně nám do toho něco chybělo.“
