Satoranský otevřeně o léčbě, frustraci i pochvale od ženy: Jsem trochu blázen
PŘÍMO Z BERLÍNA | Luxusní berlínský hotel, kde se ubytovalo všech šestnáct účastníků play off. Tomáš Satoranský po sobotním obědě usedne v lobby do koženého křesla a začne vyprávět. Jeho výkon s Izraelem – 14 bodů, 8 doskoků a 11 asistencí, jenž Čechy poslal do osmifinále EuroBasketu, vešel mezi legendární zápasy českých dějin pod koši. O všem, co k němu vedlo, promluvil Sato otevřeně.
Tomáši, už jste byl schopný s odstupem dnů vstřebat, co se vám proti Izraeli povedlo?
„Hlavně mě těší, jakým výkonem jsme se prezentovali a že jsme našli to, co nám chybělo po celý turnaj. A jsem rád, že i já osobně se mohl rozloučit s fanoušky v Praze tímhle stylem, kdy jsem jim ukázal trošku víc, co ve mně je. Protože je to fakt těžký turnaj. Pro mě i pro tým. Těšil jsem se na něj už několik let. Hrát před domácími fanoušky pro mě hodně znamenalo, jenže situace po zranění kotníku nebyla ideální. Po diagnóze nebylo moc lidí, kteří věřili, že to vůbec půjde a nastoupím. Naštěstí jsem měl otevřené dveře k tomu to zkusit, za což musím poděkovat i Barceloně.“
Jak moc si ceníte jejího vstřícného přístupu?
„Je rozhodně neuvěřitelný. Ukázala se velikost trenéra (Šarunase Jasikevičiuse). On je Litevec, taky má velkou lásku ke svému národu. Řekl mi, že v takových turnajích je zastáncem toho, že člověk musí udělat všechno pro to, aby to zkusil. A že se mám řídit podle pocitu. Musím dát taky velký kredit doktorům a fyzioterapeutům Barcelony, kteří mě podporovali, protože si myslím, že by nebylo nic divného, kdyby trvali na tom, abych po zranění hned odjel do Barcelony a opustil reprezentaci.“
Místo toho jste zařídil příjezd specialisty z USA Navina Hettiarachchiho do Česka. Jak těžké bylo ho tak rychle sehnat?
„Měli jsme štěstí v neštěstí. Kdyby byl Navin v Americe, bylo by to mnohem složitější. Ale zrovna přiletěl do Londýna na stáž a po ní si odskočil do Litvy na dovolenou. Takže byl v Česku během jediného dne. Bez něj bych to nezvládnul. I když už je zase na dovolené, tentokrát ve Slovinsku, gratuloval mi, že je super, že se nám podařilo postoupit a že jsem hrál takhle.“
Fyzioterapeut Hettiarachchi vás dostal na startovní čáru. V prvním zápase s Polskem jste ale za 17 minut neskóroval a bylo vidět, že s pohybem máte obrovský problém.
„Myslím, že nastoupit proti Polsku bylo trochu předčasný. Chtěl jsem, aby to byla psychická vzpruha pro tým. Chtěl jsem to zkusit, ale bylo jasný, že mě kotník hodně limituje. Prakticky jsem hrál na jedné noze. Neměl jsem za sebou tréninky, bylo to vlastně jen podruhé po zranění, co jsem byl na hřišti v nějakém kontaktu. Ale myslím, že i zápas s Polskem hrál svoji pozitivní roli.“
V čem?
„Hodně zápasů si pouštím zpětně a analyzuju je, ale na tenhle jsem se nechtěl ani podívat. Protože to fakt vypadalo, že běhám jen po jedný noze a nechci na ni dopadnout. Byl jsem pak u fyzioterapeuta Radka Petrů na treatmentu a on se mě ptá: Kde tě to vlastně bolí? A já na to nedokázal odpovědět. Uvědomil jsem si, že je to spíš v hlavě.“
Zápas s Polskem jste odehrál s ortézou na kotníku. Po něm jste ji odložil. Proč?
„Nejsem příznivcem ani tejpování, i když teď do budoucna už asi nemám na vybranou. A ortéza byla ještě pevnější, i na trénincích mě brzdila. Řekl jsem si, že to zkusím bez ní jen s tejpem. A najednou to byl pro hlavu nový impuls, že to třeba půjde jinak. I při rozcvičování před utkání s Finy jsem se cítil velice dobře.“
Jenže po samotném zápase, během nějž jste trefil jedinou z osmi střel a ztratil pět míčů, jste nasupeně prošel mixzónou bez jediného slova.
„Ano, byl to příšerný výkon, byl jsem hodně frustrovaný. Ale vzal jsem si z něj i jedno pozitivní – kotník už byl daleko lepší. A to mi dodalo důvěru do zápasu s Izraelem.“
Jenže po Finsku se také začalo debatovat, zda týmu spíš neškodíte, když se snažíte hrát zraněný.
„Fakt jsem to vůbec nevnímal, po Finsku jsem nic nečetl. Měl jsem podporu hráčů a rodiny, všech. Každý, kdo věděl, jakým zraněním jsem si prošel, byl při mně. Jediný tlak, který cítím, je ten, jenž na sebe vyvíjím sám. Nepotřebuju nikoho, aby mi říkal tyhle věci, protože po Finsku byla frustrace z vlastního výkonu obrovská. Jenže člověk zase musí zůstat pozitivní, protože ví, že toho v posledních týdnech moc neodehrál, neměl natrénováno. Vždyť dva a půl týdne jsem nehrál pořádnou hru pět na pět, věděl jsem, že to bude ze začátku trápení.“
Výkonem proti Izraeli jste mnohým vyrazil dech. Měl jste ohlasy, které vás pobavily, zahřály u srdce?
„Nejvíc pro mě byla reakce od manželky. Ona viděla, jak kotník vypadal, kolik energie a práce jsem mu dal. Když jsou na vás nejbližší lidi pyšní, zahřeje to u srdce. Neno (kouč Ginzburg) mi říkal, že on by s tím zraněním vůbec nehrál. To, že o mě pak on i ostatní spoluhráči tak hezky mluvili, mě taky moc potěšilo. Ale oni mě znají. Vědí, že jsem blázen, že je to i trošku moje prokletí, protože ne neberu jako odpověď. Zvlášť před takovou akcí, která byla historická pro celou Českou republiku.“
Za národní tým jste odehrál řadu velkých zápasů. Kam řadíte ten s Izraelem?
„Ještě je moc čerstvý to takhle řešit. Spíš ve mně zůstal pocit, jaký byl o basket v Česku zájem. Čekal jsem, že přijde hodně lidí, ale že budou takhle hluční a budou nás podporovat za každého stavu i v situaci, v které jsme byli, mě překvapilo. Basket, kterým jsme se prezentovali, prostě nebyl ideální, i tak měl každý zápas úžasnou atmosféru. Na to si vždycky rád vzpomenu. Ale já si myslím, že jsme ještě neřekli poslední slovo.“
Řecko je v osmifinále favoritem, kdyby se hrála série na tři, čtyři vítězné zápasy, asi by nebyla šance. Ale v jednom utkání se může stát cokoliv, že?
„A v tom je krása takových turnajů. Už jsme přesvědčili mnohokrát, že nás nikdo nemůže nikdy odepisovat. Ano, vnímám řeckou sílu. Je to asi nejsilnější Řecko, proti kterému jsme kdy hráli. Stojí proti nám jiný Giannis, než byl na mistrovství světa 2019. FIBA turnaje už zná, hraje chytřeji. A mají tam spoustu dalších zkušených hráčů. Nečeká nás nic lehkého, ale je to jeden zápas a může se stát fakt cokoliv. I když nám budou chtít vrátit prohru z loňské olympijské kvalifikace i vyřazení z mistrovství světa.“
Pro vás bude pikantní i souboj s Nickem Calathesem, dosavadním rozehrávačem Barcelony, kterého po vašem příchodu klub uvolnil do Fenerbahce. Vnímáte to?
„Doteď jsem měl dost svých starostí, takže ani moc ne. Žádná velká rivalita to nebude. Já se nikdy netajil tím, že ho hodně respektuju za to, jaký je hráč. Jeden z nejtěžších point guardů na bránění, proti kterým jsem hrál. Má ohromné zkušenosti a dokáže hráče kolem dělat lepší. Myslím, že i Giannisovi jeho přítomnost hodně pomáhá.“
Jaký vlastně býval obranný plán proti Antetokounmpovi, když proti němu vaše týmy nastupovaly v NBA?
„Vždycky dost podobný. Člověk musí vytvořit zeď z dvou tří hráčů, aby neviděl úhly. V přechodové fázi je neuvěřitelně rychlý a hned atakuje koš. Když jde jeden na jednoho, většinou to končí faulem. Tady je větší prostor ho zdvojovat nebo ztrojovat, protože hřiště není tak široké jako v NBA. Takže je určitě potřeba vypomáhat si proti němu více hráči, měnit obranu. Když vidí jeden na jednoho, tak je to prakticky koš.“
