Legendární basketbalová hala Tatran v Ostravě půjde k zemi. Kvůli prodloužení Místecké ulice, které magistrát chystá nejpozději do roku 2027, ji čeká demolice. Neměla by začít dřív, než město získá povolení ke stavbě nové haly pro míčové sporty. Stát má na pozemcích společnosti ČSAD za obchodním centrem Futurum v Ostravě-Fifejdách. Na financování haly pro 3 800 až 4 200 diváků se budou podílet město Ostrava, Moravskoslezský kraj, společnost ČSAD Ostrava a Národní sportovní agentura v rámci programů podpory budování infrastruktury sportovišť.
„Na jednu stranu je to škoda, protože Tatran je historická budova,“ říká bývalý hráč a trenér Zdeněk Hummel. „Pravda je, že přesluhuje. Vnitřní výbava a hlavně údržba stojí hrozný peníze. Pamatuji třeba, že když jsem ještě enháčko vedl a byly problémy s placením elektřiny na vytápění, tak jsme už někdy v říjnu trénovali v rukavicích a kuliších. Rarita.“
Zdeněk Hummel (76) se sice narodil v Praze, ale těžko by se hledal člověk, který toho v ostravské hale Tatran zažil víc. Jako hráč tam pamatuje dramatickou bitvu o titul v dresu Dukly Olomouc, jako trenér získal s NH Ostrava pět ligových medailí – tři stříbra (1984, 1986 a 1987) a dva bronzy (1982, 1983).
„Těch zážitků a let!“ vzpomíná Hummel. „V Tatranu jsme s Duklou Olomouc málem prohráli titul. Dodnes si to pamatuji úplně živě - vedli jsme o dva body, vydriblovával jsem, nesměl jsem ztratit míč. Nebožtík Hrbáč mi normálně podrazil nohy, já o balon přišel a bylo prodloužení. Naštěstí jsme to zvládli, ale bylo mi tenkrát do breku. Říkal jsem, že jestli tohle prohrajeme, tak končím s basketbalem! Znám tuhle halu fakt dlouho.“
Později v ní roky úspěšně působil i jako trenér. „V sestavě Kovářové, Dietlové, Medvečtí, Novákové... Všechno významné osobnosti, hráli jsme čelo. Ale už v té době se mluvilo o tom, že se hala stavěla někdy v roce 1952 a byla konstruována na padesát let. Takže si vezměte, kolik let už přesluhuje.“
Ostrava si podle zkušeného barda, který českou reprezentaci dovedl jako trenér dvakrát na mistrovství Evropy, novou halu pro míčové sporty zaslouží. „Je ostuda, že tady už dávno není hala jako v Brně nebo v Praze. Třetí největší město a nic. Tak doufám, že když se bude Tatran bourat, tak se ještě před tím postaví nějaká nová pěkná hala.“
Na zápasy do Tatranu, momentálně tedy do Bonver Areny, chodí Zdeněk Hummel stále. „Občas se zajdu podívat, mančaft není špatný, ale prohrává,“ krčí rameny. „Veliká škoda, že to je zrovna v roce, kdy se oslavuje sedmdesáté výročí Nové huti. Nikdy nesestoupila, byla by škoda, kdyby se to pokazilo zrovna letos.“
Dokud to půjde, rád si v ochozech alespoň ještě chvíli bude užívat unikátní konstrukci haly. „Fakt světová rarita,“ má jasno Hummel. „Třeba když Mendy Dietl, který tady sezony hrával, pustil v Německu přenos z Tatranu, tak prý říkali, co je to za nádhernou halu!? Škoda, ale takový je život. Hokejový Kotas, který stál jen o kousek vedle, už je taky dávno srovnaný se zemí.“
Zdeněk Hummel hlavně doufá, že nová hala pro míčové sporty v Ostravě opravdu bude. „Když jsem ještě v osmdesátých letech dělal metodika na enháčku, tak už tehdy se plánovalo, že v areálu u Varenské ulice bude fotbalový stadion Baníku Ostrava a vedle něj hala na míčové sporty. Ty projekty si pamatuju, ale všechno padlo. Tak věřím, že se nového stadionu jednou dočká Baník i míčovky.“
