Bartoň vyhlíží začátek kvalifikace MS: Ocampo šel příliš do detailu. Poučím se z toho

Jako hlavní kouč je teprve na začátku své cesty. V USK Praha se mu start nedaří, protože Pražané prohráli všechna čtyři úvodní klání nové sezony. Bartoň ale hledí do budoucna. V Gironě se trenérskému řemeslu učil od španělské ikony Aíta Renesese, navíc má výhodu, že všechny reprezentanty dobře zná, řadu z nich vedl i v mládežnických reprezentacích. A pokud tomu podmínky nahrají, další účast v národním týmu do budoucna přislíbili i Tomáš Satoranský a Jan Veselý.

Jako hráč jste působil na univerzitě v USA, v Itálii, Španělsku. S Barcelonou máte euroligový titul. Kde se vám nejvíc líbilo?
„Itálie byla velmi hezká. Boloňa a Řím byly skvělé destinace i týmy. Pak Barcelona, musím tedy zůstat na jihu, hlavně co se týče klima.“

Kdo byl nejlepší hráč, se kterým jste v životě nastupoval?
„Můj třetí rok v Badaloně jsem hrál po boku Rudyho Fernándeze. To byla ta samá sezona, kdy hrál na olympiádě v Pekingu 2008 proti americkému dream teamu. To byl nejlepší Rudy ve své kariéře. Pak musím říct Juana Carlose Navarra. Zažil jsem ho taky v jeho nejlepších letech v Barce.“

Je pravda, že Navarro byl vášnivý kuřák?
„Ano. Párkrát jsem s ním byl na pokoji v hotelu. Neříkám, že kouřil pořád, ale dal si rád.“

Strávil jste rok v Gironě jako asistent ikony Aíta Renesese. Co vám tato štace dala?
„Nejdřív jsem začal trénovat s tím, že uvidím, jestli je to něco, co chci opravdu dělat. Dal jsem tomu tři roky. Nebyl jsem si jistý jako bývalý hráč. Když se budeme bavit o Aítovi, tak jsem měl štěstí, že jsem začal pod jeho asistentem. Pak jsem potkal Sita Alonsa v Barceloně. Celkově je španělská basketbalová škola nadejchaná Renesesem, takže když se mi naskytla možnost být s ním v Gironě, byla to pro mě neskutečná věc.“

Převzal jste národní tým po Diegu Ocampovi. Jak se vám zamlouval jeho koučink?
„Nerad kritizuju kolegy. Samotný Diego by uznal, že se EuroBasket, potažmo celé léto nepovedlo. Je to hlavně o hráčích, které má kouč k dispozici, a s těmi limity musí pracovat. Musí ty hráče moc dobře znát. Vědět, kdy je povzbudit a kdy kárat. To je pak už věcí psychologie. Myslím si, že v tomhle měl Diego nevýhodu, že ty kluky tolik neznal. Do větší hloubky mi nenáleží jít. Každopádně nebudu říkat, že se mi ten basket líbil.“

Mohl vůbec s tím hráčským materiálem Ocampo udělat víc?
„Já vždycky koukám spíš na hráče jako takové než na to, co hrají v systému. Ukázali se pod ním kluci, které jsem trénoval, ať už Bálint, Kejval, Husták, Böhm a podobně. Můžeme se jen dohadovat, jak to celé probíhalo, nebyl jsem u toho. Jeden rok jsem s Diegem Ocampem pracoval v Barceloně. Znám ho velmi dobře, vím, jak funguje a jak je precizní. Můžu se dovtípit, kde byly háčky a problémy. U národního týmu je to vždy krátké období na to, aby se šlo do úplného detailu.“

Můžete být konkrétnější u háčků a problémů?
„Mám na mysli drilování jednoho konceptu, který se bude dělat naprosto precizně v nějakém velmi mladém týmu. Opravdu jako operace v nemocnici. Šel asi až příliš do detailu. Je to někdy potřeba, ale nevím, jestli v krátkém úseku reprezentačního okna, kdy se hráči mají sehrávat, ale přitom se lpí příliš na detailech. Já ho na jednu stranu chápu, ale tohle je třeba věc, ze které se poučím. Pokud budu mít deset dní reprezentačního okna, tak nebudu blázen, abych developoval mladé hráče. Musíme se hlavně sehrát a hrát s nejvyššími kartami.“

Ze zkušených hráčů nikdo po EuroBasketu neřekl, že v reprezentaci končí. Jak to vypadá se Satoranským, Veselým a spol.?
„Od každého ze zkušených jsem vycítil pozitivní ohlasy na moje jmenování. U nikoho jsem neslyšel resolutní ne, to už by bylo dávno vykomunikované. I když někteří jsou ke konci blíž. Tomáš Satoranský naprosto seriózně řekl, že když bude moct, tak v reprezentaci se objeví.“

Přitom už není nejmladší a nálož Euroligy a španělské ligy je pekelná.
„Přesně tak. Jako trenér jsem velmi rád. Z pozice kamaráda je mi ho líto. Za pár dní mu bude 34 let a spojení Euroligy a ACB Ligy je naprosto brutální.“

Na kvalifikace ale stejně asi Satoranský tolik jezdit nebude, ne? Euroligoví hráči jsou málokdy k mání.
„Pokusíme se o to. Může se stát, že ho budeme mít teď v prvním okně na jeden zápas nebo vůbec. Neumím si představit, že by byl na oba zápasy. Nevím, jestli by bylo soudné to po něm chtít.“

Co Jan Veselý?
„U něj je to tak, že má před sebou poslední rok smlouvy s Barcelonou. Jeho cíl je zůstat po celou sezonu zdravý a podepsat pak ještě jeden euroligový kontrakt. Asi už ne v Barceloně, ale aby se to stalo, tak musí sezonu odehrát bez problémů. Řekl mi, že neslibuje vůbec nic, ale je rád, že jsem to převzal, a když bude v létě zdravý a se smlouvou, tak s ním můžu počítat.“

Hovořil jste i se zkušenou gardou z Nymburka?
„To je specifické. Hruban, Bohačík i Kříž hráli na EuroBasketu. Jsou unavení a už zase začali maraton české ligy a Champions League. Vojta Hruban je z nich nejstarší, ale září z něj taková lehkost a živost. U Jardy Bohačíka je to celkově o nějaké energii. Neřekl zatím ne, ale cítím, že on do toho nechce jít tak nějak napůl. A Martin Kříž, to je železný muž, ale je docela bitej, tak uvidíme.“

Potkal jste se i s Ondřejem Balvínem, ten už odmítl návrat do reprezentace. Když jste šel na tuto schůzku, věřil jste, že ho přesvědčíte, aby se vrátil?
„Nešel jsem tam s žádným očekáváním. Tušil jsem, kde už svými myšlenkami je. Bylo to velmi příjemné setkání. Vysvětlil mi, že kapitola národního týmu je pro něj hotová a cesta zpátky není. I když ještě chce hrát pár let, tak si nemyslím, že je jeho ambice hrát na té nejvyšší úrovni, která jde. Má tam lákadlo Číny. Za relativně krátkou dobu si přijde na velmi dobré peníze. Byl by hloupý, kdyby toho nevyužil. Já jako reprezentační trenér to chápu a respektuju.“

Budoucností reprezentace by měl být Vít Krejčí, i když se mu EuroBasket tolik nepovedl, že?
„Jednoznačně. S ním jsem taky hovořil. Navíc jsem ho už trénoval v kategorii U18 a byl jsem jeho mentorem, když působil v Zaragoze. Nadejde den příští rok v létě, kdy si asi v klidu sedneme a probereme letošní EuroBasket, který se mu nepovedl.“

Koho z mladších hráčů máte na seznamu směrem k reprezentaci?
„Když začneme u ročníku 2000, tak Patrick Samoura, který už nakoukl do kvalifikace LOH v Tokiu. Měl zdravotní problémy. Odjel do Ameriky. Trénoval jsem ho na univerziádě a byl to můj nejdůležitější hráč. Je to skvělý obránce. Má limit ve střelbě, ale je to vůdčí typ a bojovník, dobrý na doskoku, skvělý v komunikaci. Hraje teď na špici třetí francouzské ligy.“

Na EuroBasketu byl Jan Zídek jako hráč třetí španělské ligy, teď mluvíte o Samourovi. Opravdu jsme na tom tak špatně, že nemůžeme mít hráče v lepších soutěžích?
„V těchto ročnících jsme na tom takhle špatně, když to řeknu na rovinu. Kdybych měl teď Samouru v USK, je to můj nejlepší hráč.“

Znamená to tedy nekvalitu české ligy?
„…nebo mladých českých hráčů.“

Dobrá, kdo dál z mladších hráčů je pro vás zajímavý směrem k reprezentaci?
„Samozřejmě dvojice z Písku Martin Svoboda a Vojta Sýkora. Zase nemají výšku, ale mají kila a hrají naplno. Svoboda je atlet. Přitom dobře víme, že na začátku nebyl ani v nominované čtrnáctce na EuroBasket.“

Jak jste tohle vnímal? Ocampovi to bylo vyčítáno, že v tomto ohledu potvrdil, že tolik nezná českou ligu.
„Byl jsem jeden z těch, kdo říkal, že Martin Svoboda byl momentálně nejlepší pivot z té grupy kolem Kejvala nebo Hustáka. Zrovna ale Kejval a Husták na sobě makají, jsou velcí a zdraví. Teď je potřeba na nich pracovat, aby se do budoucna ještě posunuli.“

Koho byste jmenoval dál?
„Jsou tu další hráči, kteří už debutovali jako Ondřej Hanzlík a Richard Bálint. Zrovna on nastupuje v Bamberku v bundeslize pod Antonem Gavelem. Mé srdce plesá, protože hraje, dává body.“

Zrovna Bálint byl taky úkaz na EuroBasketu. Asi dost lidí čekalo, že bude mít větší úlohu.
„Myslím, že se ztratil v těch rolích. Není zrovna sebevědomý hráč, který by přišel ze střídačky a hrál, jako by se nechumelilo. Takových tam bylo celkově málo.“

Co jste říkal na Petra Křivánka, který byl na ME hozen do vody?
„Má hlavu playmakera, ale tělo a motoriku spíše forwarda. To byl důvod, proč bylo jeho sebevědomí podkopané. Skauting na něj byl jasný. Vysoký hráč, nemá úplně jistý driblink, pojďme ho krosit, řekli si soupeři. A on je spíš nahrávač než střelec. Proto začal dobře, ale čím víc ho soupeři sledovali, tak se na něj líp připravili a šlo to od deseti k pěti.“

To jsme u hráčů, které už fanoušci mohou znát. Koho byste zmínil z těch, kterým Ocampo nedal prostor?
„Tak třeba Ondra Švec, kterého mám pod sebou v USK. Má stoprocentně parametry výškové, silové i atletické. Horší je to s dovednostmi, na kterých ale pracujeme.“

Když se podíváme na ročníky 2005 a mladší, máme tam teď někoho, koho byste mohl využít už v brzké době?
„Ne. Ani blízko. Věřte mi, že kdybychom ho měli, tak bych ho povolal. To ale neznamená, že se ti kluci za dva tři roky nezlepší. Potenciál máme. Znám kluky až do ročníků 2009.“

Můžete tedy vypíchnout top tři talenty až do ročníku 2009?
„Určitě je to Jakub Nečas. Po Krejčím je to další hráč, který bude jako velmi mladý v reprezentaci hotovým hráčem. Je mu 21 let, hraje na univerzitě v USA. Ročník 2005 je Josef Svoboda z Písku. Nevím, jestli má nohy na vrcholový basket, ale rozhodně má basketbalové myšlení, přirozený tah na koš a umí skórovat. A pak Nikos Koulisianis, ročník 2007. Za mě byl trochu zklamáním na osmnáctkách. Ukázal velmi málo z toho, čeho je schopen, ale to tak bývá. Pojďme být soudní. Nebudu si hrát na to, že mi vyšla všechna reprezentační okna v mládežnických kategoriích.“

A co Lukáš Smažák?
„To je taky zajímavé jméno. Má v sobě spoustu věcí, které rozehrávači mají. Je ve Frankfurtu. Umí být dominantní, i když to asi nikdy nebude Ricky Rubio. Není takový talent jako Koulisianis, ale je to guard a dobrých guardů je velmi málo.“

Raději srbskou cestou

Je podle vás dobrý nápad mít v reprezentaci cizince po vzoru jiných zemí? V minulosti se nám osvědčili Blake Schilb nebo Maurice Whitfield.
„Nejdřív bych takového adepta rád viděl. Ono to totiž není tak snadné. Třeba Polsko to má tak, že si udělá list hráčů a pak si vybírají. Vytipovali si Jerricka Hardinga a Jordana Loyda. Osobně bych rád jel spíš srbskou cestou, kdy nemají naturalizovaného nikoho. Pak se ale podívám na Španělsko, Německo nebo právě Polsko. Úplně bych se tomu nebránil, ale u nás v Česku jsou pravidla složitější. Třeba Schilb tady delší dobu hrál, vzal si Češku a měl na to reprezentovat.“

Jak vypadá v tuto chvíli hledání vašich asistentů?
„Je to v konečné fázi už víc než deset dní. Čekám na toho správného do nejdůležitější pozice prvního asistenta. Chci, aby byl ten člověk ze zahraničí. I když oslovím samotného trenéra, který chce, tak klub mu to sice zakázat nesmí, ale jasně mu naznačí, že si to nepřejí. S tím je problém. Chtěl jsem kvalitu a byl jsem překvapen, jaký zájem daní trenéři měli. Problém je ale i v tom, že když oslovím kouče bez angažmá, tak mi nechtějí říct, že do toho půjdou, protože na nějaké angažmá čekají.“

Co se týče českého asistenta, řešilo se i jméno Petra Czudka?
„Ano, se samotným Čoudou jsem se setkal. Situace je to citlivější a choulostivá. Nebudeme si nic nalhávat, on byl jeden z vážných adeptů na tuto pozici. Já s ním vždy vycházel velmi dobře. Momentálně netrénuje, takže jeho jméno tam stále je ve hře.“

Kvalifikace MS 2027 začíná 28. listopadu duelem se Švédskem v Praze. Ve skupině jsou ještě Slovinsko a Estonsko. Jak náročná je to skupina?
„Když uděláme dobrou práci, tak bude vyrovnaná. Nevím přesně, jaké hráče budu mít k dispozici. Podle mě bude totálně stěžejní první dvojzápas. Kdybych si měl vybrat, na jaký jeden zápas bych chtěl mít k dispozici Tomáše Satoranského, řeknu ten první proti Švédsku.“

Jakou hrou by se měl prezentovat národní tým pod vaším vedením?
„První věc je ta, že musíme ubránit. Musíme být kompaktní v defenzivě. Nemáme moc atletů. Nemůžeme hrát celoplošně nátlakově. Musíme se snažit hrát rychle a rytmicky. Hlavně bych vyzdvihl různorodost na útočné polovině. Chci hrát agresivně, ale taky rozumně.“

Větším cílem je EuroBasket 2029, je tedy kvalifikace MS 2027 pro vás spíš o tom, abyste si tým osahal?
„Z určitého pohledu by se to tak dalo brát, ale tlak cítím už teď. V krátkodobém pohledu chceme odehrát co nejlepší okno teď proti Švédsku a Estonsku. Pokusíme se aspoň jednou vyhrát s tím nejlepším a nejzkušenějším, co teď máme. Stoprocentně budeme hrát na výsledek, ale mladí tam budou tak či tak. Já teď nevím, jestli budu mít šest hráčů nad třicet, nebo ani jednoho.“

Už to tu padlo, že od nové sezony vedete jako hlavní kouč i USK Praha. Start do sezony se ale nedaří. Máte čtyři prohry ze čtyř zápasů. Dělá to něco s vaším sebevědomím?
„Je to nepříjemné. Nejsem zvyklý prohrávat, ale jsem realista. Bylo mi jasné, že tenhle job nebude snadný. S rozpočtem je USK někde na konci ligy. Moje práce na Folimance by měla být mnohem delšího charakteru. Už se zlepšujeme. Je těžké nereagovat na výsledky. Vezměte si, že naše obrana trvá dvacet sekund. Z pěti hráčů někdo udělá chybu, ale ten vedle je nezkušený, takže nezareaguje a nenapraví to. Pak je z toho jednoduchý koš. Myslím tím, že mám mladý tým a musím odhadnout, jak moc na ně mohu právě teď tlačit. Spíš je musím povzbudit, když to opravdu nevypadá dobře. Začínám tam od základů.“ 

České zápasy v kvalifikaci MS 2027:

• 28. listopadu 2025: Česko-Švédsko (Královka, Praha)

• 1. prosince 2025: Estonsko-Česko

• 26. února 2026: Slovinsko-Česko

• 1. března 2026: Česko-Slovinsko

• 3. července 2026: Švédsko-Česko

• 6. července 2026: Česko-Estonsko

Bartoň: Balvín překročil Rubikon, repre už je minulostí. Co duo z Barcelony?

BasketbalJakub Plaskura8. října 202515:25

Uzdravení mimozemšťana: Wembanyama se vrací. Meditoval a učil se kung-fu od mnichů

NBAJan Jaroch9. října 202520:30