Boxer Holec, co dělá doktorát z chemie: Ze začátku jsem dostával do držky | iSport.cz
Tereza Janovská
8. února 2017 • 13:50

Boxer Holec, co dělá doktorát z chemie: Ze začátku jsem dostával do držky

TOP VIDEA
Zrušit nadstavbu? Kluby ve FORTUNA:LIZE nemají jednotný názor
Sportovci na sítích: vaření s hokejkou nebo speciální leg day
VŠECHNA VIDEA ZDE

Odmala se věnuje bojovým sportům a dokázal se probojovat až na vrchol českého žebříčku ve dvou odvětvích. Devětadvacetiletý bojovník v super lehké váze Jan Holec má dohromady za sebou už neuvěřitelných 63 zápasů v boxu, thai boxu a K-1. Tréninkům věnuje hodně času, jeho život se však netočí jen kolem nich. V současné době si totiž dokončuje doktorát z organické chemie, přesto se dokáže udržet na špičce. "Box není ani tak sport jako spíš životní styl," přiznal v rozhovoru pro iSport.cz, rozpovídal se kromě jiného také o svých začátcích a o plánech do budoucna.



Ráda bych se zeptala na vaše začátky v bojových sportech. Jak jste se k nim dostal úplně poprvé?
"Když jsem byl malý, tak jsem rád koukal na Želvy Ninja a chtěl jsem být tak dobrý jako oni. Rodiče jsem pořád otravoval, aby mě dali na nějaký bojový sport. Začal jsem s karate. To jsem dělal tři roky a moc mi to nešlo, nějak mě to nebavilo. Bylo tam hodně takových statických disciplín, kata a podobné nácviky. Pak jsem šel na taekwondo a poté jsem začal asi ve třinácti letech dělat musado. Začínal jsem pak s kamarádem dojíždět do Prahy na tréninky musada, asi dvakrát týdně.“

Musado jste dělal celkem dlouho. Proč jste skončil?
„S Víťou Skalníkem jsme otevřeli gym v Příbrami a začali jsme trénovat lidi. Postupně jsem si začal dělat pásy, dostal jsem se až na černý. Jak je to ale bojové umění, tak mi tam chyběla nějaká konfrontace. Začal jsem proto chodit boxovat v Dobříši, kde byl klub. Chodil jsem tam asi rok nebo dva, jako první z toho oddílu jsme pak začali jezdit na závody a vyhrávat."

Jak jste se dostal k thai boxu?
"V Dobříši jsem potkal pár kluků, se kterými jsme chtěli jet do Prahy pro další zkušenosti. Jeden z těch trenérů měl známého v X Gymu a dohodl, že se k nim přidáme na trénink, tak jsme to šli vyzkoušet.“

V X Gymu trénujete do dneška. Vzpomenete si ještě na úplně první krůčky tam?
„Za začátku jsme tam chodili jen občas, ale pak tam začal tréninky vést Masta (Lukáš Jirkovský, současný trenér X Gymu, pozn.red.), pod ním jsem poprvé na tréninku vlezl do ringu s Vláďou Říhou a dostal jsem od něj hrozně do držky. Dostávám od něj do držky do dneška (směje se). V té chvíli jsem si řekl, že asi nedělám něco dobře, když dostávám všude, a tak jsem tam začal jezdit nejdříve jednou týdně, pak vícekrát.“

V boxu se musím hlídat, abych soupeře nekopl

V té době jste ještě bojoval oficiálně za Dobříš?
„Za Dobříš jsem vyhrál mistra republiky v thai boxu CMTA, tak jsem si řekl, že po té lize přejdu. Po finále jsem pak oficiálně přešel pod X Gym, kde trénuji až do teďka."

Vy teď profesionálně závodíte v boxu, K-1 a thai boxu. Neplete se vám to při zápasech trochu, že byste třeba při K-1 zapomněl nepoužívat lokty?
"Lokty se mi zrovna nepletou, protože je moc nepoužívám. Spíš mám problém při boxu, tam se musím hlídat, abych soupeře třeba nekopl. Ale v boxu se vždycky dívám na nohy a říkám si, že mám na sobě boty, tak nemůžu kopat (směje se). V K-1 ani thai boxu se totiž boty nenosí."

Hodně boxerů se nechává slyšet, že třeba MMA bojovníci či thai boxeři moc neumí boxovat. Myslíte si, že jste v thai boxu tak úspěšný díky tomu, že jako boxer umíte používat ruce perfektně?
"Já osobně jsem tohle ještě od boxerů neslyšel, takže nevím. Každý má ale nějakou techniku. Někdo prosazuje kopy, někdo kolena a lokty a někdo ruce.“

Jan HolecJan HolecFoto Lukáš Jirkovský

Jakou techniku preferujete vy?
„Já jsem spíš typ na ty ruce, což je asi daný tou Dobříší, kde jsem měl trenéra boxera. Je to taková moje podstata, že mám dobrý box.“

Ač to jsou podobné sporty, přeci jen mají spoustu odlišností. Když pomineme například kopy, v čem se ještě liší box od K-1?
„On je i ten postoj takový jiný. V boxu si může člověk dovolit se uvolnit, mít hlavu hodně dole. Jakmile ale přejde do K-1 nebo thajského boxu, kde hrozí kolena, tak tam takový pohyb být nemůže. Ten postoj je tam trošku zatuhlejší, protože musíte počítat s kopama. Člověk se tam nemůže procházet jako hadr, to by dostal high kicky. Navíc musí mít ruce stále nahoře, čímž trochu ztvrdnou trapézy a už nejde mít takový pohyb. Obojí má hodně společného, ale zároveň je to také hodně rozdílné. Zejména pak v tom pohybu nohama.“

Liší se i tréninky v něčem?
„Na tréninku boxu často bolí nohy víc, než na tréninku thai boxu, protože se musí furt hýbat jako na pérkách a může si dovolit víc pohybu. Na thai boxu a K-1 se člověk musí hodně hlídat před těmi kopy, je to fyzicky trochu náročnější. I třeba jeden round kick vezme hodně šťávy, proto jsou ty boxerské zápasy dlouhé, klasický zápas v K-1 je jen na tři kola, maximálně titulové zápasy na pět kol a už to je hodně dlouhé."

Hledám chyby u jiných, pomáhá mi to pracovat na sobě

Když se díváte na nějaké zápasy, všímáte si různých chyb ostatních závodníků a říkáte si, že tady by to měl udělat třeba jinak?
"Koukám na tu techniku. Koukám se hlavně na celek, ale teď si všímám i techniky, jestli pracuje správně, dotáčí údery. Mám to hlavně tím, jak teď koukám na ty naše mladý kluky v gymu. Je to hodně poznat. Často si říkám třeba, že kdyby to tam teď pořádně dotočil, tak by hák trefil a bylo by to KO. Hledám chyby, protože mi to pak pomáhá pracovat i na sobě."

Vy jste ve své váhové kategorii českou jedničkou v boxu a thai boxu. Jak to jde vůbec dohromady? Musíte na každý zápas trénovat zvlášť podle toho, ve kterém odvětví ho zrovna máte?
"Když mám zápas v boxu, tak prostě nekopu. Když mám zápas v K-1 nebo thai boxu, tak do toho akorát přidám kopy a trochu se změní ten pohyb. Člověk trénuje pořád, příprava na zápas trvá asi měsíc, takže za tu dobu pak trénuji na ten daný zápas. Když se připravuji na box, tak postupně vynechávám nohy, až přejdu čistě na boxerské tréninky."

Často máte zápasy se zahraničními soupeři. Máte v Čechách problém sehnat nějakého adekvátního soupeře?
"S tím bych byl opatrný. Myslím si, že se tady najde pár kluků, kteří by nade mnou mohli vyhrát. Jde ale o to, že v tom žebříčku nejsou tak vysoko. Pro mě je risk s nimi jít, je to trochu politika. Oni mají co získat, ale já nad nimi nemám co získat, můžu jedině ztratit. Proto je pro mě lepší hledat radši soupeře v zahraničí, se kterými mám co získat a když s nimi prohraju, tak nemusím zas tolik ztratit. Určitě ale netvrdím, že jsem ve své váze absolutní šampion a že mě tady nikdo neporazí. Myslím si, že to ani není pravda a není to možné."

Cíle? Chtěl bych získat ještě nějaké profesionální pásy

Za sebou už máte spoustu zápasů, vyhrál jste i titul a ve své váze jste tu jedničkou. Máte ještě nějaké vyšší cíle, než které jste už stihl překonat?
"Cíle mám, ale také jen jsem realista. Už je mi skoro třicet let, takže to úplně nevidím, že bych se dostal třeba do Glory. To je i o něčem jiném, než jen o výkonu. Chtěl bych ještě získat nějaké profesionální pásy, protože zatím mám jen jeden. Chtěl bych si zazápasit s nějakými světově známými jmény. Nemusím to ani vyhrát, ale chtěl bych se o to aspoň zkusit poprat. Chtěl bych se poměřit s těmi nejlepšími. Kdyby se mi poštěstilo dostat se na takovou úroveň, to by se mi líbilo. Vyloženě konkrétní cíl ale nemám."

Je pro vás třeba těžké sehnat sparing partnery na tréninky před zápasem? Asi se jen tak někdo nenechá řezat od české jedničky, že?
"Když bych potřeboval nějakého konkrétního sparing partnera, který by trochu simuloval toho soupeře, tak to problém určitě může být. Když ale nepohrdnu ničím, tak to problém není. Spáruju hodně s klukama z gymu od Aplika, kde jsou větší a silnější bojovníci, než jsem já. Musím tedy vynaložit velké úsilí, abych se s nimi mohl porovnat, a to mi dává hodně. Trénuji i s kluky z Penta Gymu, což je zase přínosné z toho boxerského hlediska, protože je trénuje Michal Novotný."

Za sebou máte už hodně úspěchů. Na který z nich jste nejvíce hrdý?
"Hodně si vážím toho profesionálního titulu Youngblood. Nejen z toho hlediska, že je to zatím můj jediný, ale také to byl úplně první profesionální titul u nás v gymu. Nebyl to tedy jen můj úspěch. Bylo to opravdu náročné. Jelo se v pyramidě, které předcházela i kvalifikace. Cesta k titulu byla trošku delší, nestačilo vyhrát jen jeden zápas. Musel jsem si to poctivě vybojovat. Přípravu na ten finálový večer, kdy se hrálo semifinále a finále, jsem měl opravdu profesionální a hodně tvrdou, dost jsem se nadřel. Když jsem to vyhrál, tak jsme s trenéry stáli v ringu a v euforii řvali radostí. To byly opravdu dobrý okamžiky."

Jsou ty pyramidové zápasy hodně náročné? Přeci jen je za sebou víc zápasů během krátké doby a člověk nestihne úplně zregenerovat.
"Má to své výhody i nevýhody. Tady jsem měl dva profesionální zápasy za jeden večer. Z toho prvního jsem byl trošku rozkopaný, takže jsem si to v tom druhém musel trošku hlídat. Ten adrenalin ale bolest trochu odplaví. Je to hodně náročné, ale aspoň se ta bolest nerozloží přes noc, což je mnohem horší. V září jsem byl na evropském poháru WAKO, kde jsem měl čtyři zápasy za dva dny. Bylo to náročný nejen fyzicky, ale také hodně psychicky. Sotva skončí jeden zápas, už se musíte připravovat na další a přitom víte, že vás čeká druhý den to samé znovu."

Zase je třeba výhoda, že můžete sledovat soupeře rovnou v akci a všimnout si, že mají třeba rozkopanou pravou nohu...
"Tohle přesně dělám. Snažím se taktizovat a koukat v čem jsou třeba dobří a tak."

Sledujete v přípravě třeba i videa těch soupeřů?
"Když je to dohledatelné, tak jo. Když to jsou ale kluci z východního bloku, tak se to hledá dost špatně. Je to totiž většinou v azbuce. Snažím se ale vždy na toho soupeře podívat, abych věděl, do čeho jdu. Kolikrát se mi to vyplatilo, že jsem věděl, jak se chová, jaké má slabiny a aplikoval jsem na to to svoje."

Běloruští bojovníci patří mezi špičku, mají to propracované do nejmenšího detailu

Zápasníci z východního bloku vládnou zejména amatérskému MMA. Jsou v boxu i thajském boxu také tak dobří, jak v MMA?
"Je to stejné. V thai boxu je třeba běloruská škola absolutní špička. Je úžasné, jak mají propracovanou metodiku a techniky do nejmenších detailů. Tady se učíme také ty samé techniky, ale oni v tom mají tu svou preciznost. Je vidět, že tam jsou vychovávaní v nějakém tom programu už odmala. To se pak podepíše i na těch zápasech."

Úspěchy ale určitě nejsou zadarmo. Kolik času týdně strávíte tréninkem?
"Když nemám zrovna před zápasem a jsem v normálním tréninkovým režimu, tak chodím sedmkrát až osmkrát týdně. Někdy mám slabší týden, třeba když mám rýmičku, tak jdu jen šestkrát. Při přípravě na zápas mám ale tak devět až deset tréninků týdně."

Využíváte i nějaké specializované trenéry? Třeba kondiční, nebo speciálně na box?
"Přímo na box ani ne, my si s Mastou (trenér X Gymu) vystačíme. Já to ani nepotřebuju a klape nám to, takže na co opravovat to, co funguje. Na kondici jsem využíval crossfitového trenéra Kubu Lackiho, ke kterému jsem chodil na soukromé hodiny hlavně dynamických a vzpěračských tréninků. Kondiční tréninky si jinak dělám víceméně sám. Ráno chodím do gymu, kde si vždycky udělám třeba nějaký kruhový trénink. Vždy se domluvím s nějakým kamarádem, protože mě to pak donutí vstát a dorazit, sám bych se moc nedokopal (směje se)."

Jan Holec ovládl další duelJan Holec ovládl další duelFoto Czechfighters.cz

Co radíte nováčkům, kteří by chtěli thai box vyzkoušet. Asi nezáleží pouze na technice, ale je potřeba mít i určitou fyzickou kondici, že?
"Tenhle sport je hodně komplexní, takže je potřeba se připravit skoro na všechno. Určitě ho nejde provozovat bez fyzičky, která je tu markantní. Člověk může mít skvělou techniku, ale pokud je zadejchaný po dvou round kickích, tak je to v pytli. Funguje to ale i obráceně. Může mít skvělou fyzičku, ale když není schopný to kopnout technicky, tak je to taky konec. Je to tak půl napůl. Je důležité dělat jak fyzičku, tak techniku. Je to ale hodně individuální sport. Někomu třeba stačí zajít na tři tréninky boxu a načichne tou technikou, protože na to má talent, ale zase může mít třeba problém s fyzičkou. Někdo to má zase obráceně."

Je velký problém v bojových sportech s mladými? Že ač to jsou velcí talenti, tak nedokážou u tvrdých tréninků zůstat?
"Tohle je velký problém a upřímně vůbec nevím, kam se naše společnost s těmi línými mladými dostane. Vidím to i u těch kluků co začnou, mají obrovský talent a velký potenciál, ale jsou líní a radši se na to vykašlou. Z hlediska trenéra je to peklo. Vkládá do nich nějakou naději, stojí ho to hodně času, oni pak vyhrají excelentně pár zápasů a najednou se po nich slehne zem. Přitom by mohl mít spoustu úspěchů, ale nemají tu vůli."

Hodně velkou kontroverzí v bojových sportech jsou svaly. Někteří bojovníci chtějí být nabušení a vyrýsovaní, jiní zase razí zásadu, že svaly zbytečně ubírají důležitý kyslík. Jak to máte vy?
"Z vlastní zkušenosti vím, že to s kyslíkem a svaly je pravda. Taky se snažím být větší a silnější, jako každý. Když pak začnu brát doplňky, sachariďák s proteiňákem, tak se to tělo zavodní, trochu nafoukne a už jenom tři kila jsou v té mé váze hodně znát. Už to spaluje víc energie. Před zápasem pak shodím tři čtyři kila a hejbu se lehčeji, nemusím tahat tu mrtvou váhu a nemusím vyživovat kyslíkem tolik té hmoty."

Boxeři nemají namakaný prsní svaly, protože to nepotřebují

Kde je třeba hranice těch svalů? Když začne chodit na tréninky kulturista, asi to nebude mít s dechem ideální, ale co třeba ti, kteří jen navštěvují posilovnu bez toho, aby tahali bůhví jaké závaží?
"Posilování je určitě v thai boxu dobré, ale ne do objemu. Nebo jinak. I náš trénink má určité fáze. Na začátku se třeba nějaký objem udělá, aby byl člověk větší a silnější, postupně začne přecházet na silově-vytrvalostní cvičení, které zlepší kondici a čím víc se blíží zápas, tím víc se začíná vynechávat ta silová část a zaměřuje se na trénink boxu. Ten box je sám o sobě hodně kardio, takže se přebytečná hmota spálí a tělo se formuje, jak je potřeba. Neznám moc boxerů, kteří by měli obrovský hrudník a namakaný prsní svaly, protože to nepotřebují. Mají ramena, břišáky a silný lýtka. Žádný extra objem."

Hodně fanoušků bojových sportů teď sledují hlavně MMA. Není vám to trošku líto, že se na ty ostatní sporty zapomíná?
"Já si myslím, že MMA je teď trend. Vylétlo to hodně vysoko. Zápasy jsou už dělané tak, že jsou koukatelné i pro laiky. Není to boj na zemi o každý milimetr, ale jede se to hodně ve stoje. Je to ale zatím krátkodobý trend a otázkou je, jestli se to zakotví a udrží. To se uvidí časem. Ale i box, kickbox i thajský box měly nějaký rychlý vzrůst, ale pak se usadily na nějaké úrovni, kde se už drží dlouho. Hlavně ten klasický box, ten už je tu dlouho. Sice je teď trošku zastíněný tím MMA, ale furt tady je."

Co si myslíte, že by bylo potřeba změnit, aby lidé začali box i thai box sledovat na podobné úrovni jako MMA?
"Prachy. Všechno je o penězích. V obou sportech máme kvalitní bojovníky, a kdybych se na to díval jako laik, tak by se mně osobně lépe dívalo na ten boj ve stoje, než na zemi. Podle mě se i MMA do toho začíná trochu stylizovat, protože je to pro širokou veřejnost takové zábavnější. Já si ale myslím, že bojové sporty ve stoje jsou v Čechách pořád oblíbenější, než MMA, aspoň tedy když porovnám množství galavečerů."

V Čechách se asi nedá uživit žádným bojovým sportem na profesionální úrovni, že?
"Asi ne jenom zápasy, když se ale člověk ohání, má své lidi, které trénuje nebo má svůj gym, tak se to nějak dá. Neříkám, že je to nějaký velký vejvar, to si nemyslím. Musí být zavřený v gymu od rána do večera."

Pro mě jsou zápasy koníčkem a přivýdělkem, živím se něčím jiným

Asi málokterý bojovník si ale otevře vlastní gym, a tak si logicky musí vydělávat i jinak. Jak se to dá třeba skloubit s normální prací?
"Pokud se tomu chce věnovat na profesionální úrovni, tak se musí věnovat jenom tomu. Pokud si vydělává někde jinde, tak je tohle jen jeho koníček a možná nějaký malý přivýdělek."

A jak to máte vy?
"Pro mě je to koníček a třeba i přivýdělek. Můj hlavní příjem je má práce v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. Teď si dělám doktorát z organické chemie. V Ústavu jsem normálně zaměstnaný, pracuji tam na dlouhodobém projektu, který pak napíšu do disertační práce a pokusím se ho obhájit a získat titul Ph.D."

To asi není úplně práce, kterou byste měl třeba za hodinu denně hotovou...
"To určitě ne, mám normálně smlouvu na hlavní poměr, tedy osm hodin denně. Samozřejmě by šlo titul udělat rychleji, ale to bych tam musel být od rána do večera a neměl bych pak čas na tréninky. Trénovat tak chodím před prací a po ní, pak jdu teprve domů, chcípnout (směje se)."

Zbývá vám pak vůbec nějaký čas na osobní život?
"Ale jo, čas si udělám."

Na úkor spánku, ne?
"To zase ne, spánek také patří do tréninku. Už tak ho nemám zrovna moc, kdyby byl o hodinku delší, bylo by to dobré. Když mám tréninkový režim, tak chodím spát kolem jedenácté večer, protože v šest ráno vstávám. Spím tedy kolem sedmi hodin, což není zrovna super, ale dřív než v jedenáct se do postele prostě nedostanu."

Po zápase jídlo nehlídám, ale snažím se jíst zdravě

Jak to máte se zdravou stravou? Musíte se nějak speciálně hlídat, nebo už to máte spíš zažité?
"Musím se hlídat jen v určitých fázích. Když vrcholí příprava na zápas, vrcholí i dieta, protože musím držet svou váhu. Po vážení se pak docela sprasím, a pořádně prasím i tak týden po zápase (směje se). Dortíky a tak. Pak se ale zase srovnám, protože cítím, že to pro tělo není úplně dobré. Hůř se mi i trénuje. Snažím se jíst zdravě. Neříkám, že si nedám nějakou českou klasiku, ale třeba pečivo skoro vůbec nejím, maximálně si občas dám k snídani nějaký sladký koláček. Snažím se ale koukat na to, co jím, hlavně nutričně. Koukám se, v jaký formě ty potraviny jsou, jestli to jsou proteiny, sacharidy nebo tuky. To hlídám hlavně v té fázi, kdy potřebuju shodit."

To co jíst jste někde vyčetl nebo jste měl nějakého nutričního specialistu, který by vám poradil co jíst?
"Obojí. Jednak jsem si o tom hodně přečetl, jednak jsem měl někoho, kdo se v tom dost vyzná a tím světem mě trochu provedl. A jak dělám chemii, a to jídlo je přeci jenom trochu i chemie, tak mám nějaký základ ze studií."

Thaiboxer Jan Holec po úspěšně zvládnutém zápaseThaiboxer Jan Holec po úspěšně zvládnutém zápaseFoto Czechfighters.cz

Co vy a alkohol? Je to pro vás úplné tabu, nebo si občas trochu vyrazíte?
"Jo, kdybych nechlastal, tak se zblázním (směje se). Neříkám ale, že piju tvrdej, to moc ne, s tím mám špatnou zkušenost. Pivko si ale dám, pár kousků občas zvládnu, mám rád i dobré víno. Rád jdu s klukama ven a trochu si vypláchnu hlavu."

Zvládáte po tom ráno tréninky?
"Já to právě plánuji tak, abych druhý den trénink neměl, kdyby se to náhodou zvrhlo. Když jdu ale na dvě tři piva, tak druhý den ten trénink normálně zvládám. Člověk nemůže žít jako asketa, to by bylo smutný."

Tomu tréninku se musí asi hodně obětovat...
"Přesně tak, ale člověk tím nemůže úplně žít, přeci jen ho to neživí. Je to něco, co si vybral. Není to ani tak sport, jako spíš životní styl a musí se k tomu tak přistupovat. Často se stává, že si uprostřed tréninků člověk všimne, že je unavený a už ho to ani tak moc nebaví. Pak si musí říct rázně stop, dát si třeba týden pauzu, jít na pivo, zaplavat si, nebo dělat nějaký jiný sport a pak se rád vrátí. Musí být na to prostě chuť."

Už jste také zažil podobné pocity?
"Určitě, mám to často. Hlavně když jdu ráno na trénink, pak do práce, po které pak třeba usnu v tramvaji a pořádně se proberu až v průběhu odpoledního tréninku. Nejhorší je na tom ten stereotyp a přitom je hrozně důležitej. Zdokonalování se musí být stereotypní, ale na druhou stránku umí být dost ubíjející. Je proto potřeba to prokládat něčím jiným."

Děláte i jiné sporty? Zajdete si třeba zahrát fotbal, nebo tenis?
"Míčové sporty ani moc ne. Já i jako tu potřebnou změnu vnímám i třeba to, že si udělám kruhový trénink nebo si jdu zaposilovat. To mě baví, zabere mi to hodinku a nemusím nic řešit, jen si zapotím tričko. Občas jsem zašel na power jógu, když si potřebuju odpočinout psychicky, dřív jsem chodil i na meditace. Teď jsem dlouho nebyl, ale hodně to osvěží. Rád si také zajdu třeba na procházku."

Měl jsem už zlomaná žebra. Několikrát

Už jste někdy měl nějaké větší zranění?
"Měl. Nejvážnější co jsem prodělal, byla zlomená žebra, to už jsem měl několikrát, ale několikrát jsem to také přechodil (směje se). Naposledy to už ale přechodit nešlo."

Po těchto zranění musíte absolvovat nějakou dobu bez tréninku. Jak moc je pak těžké se zase do té tréninkové rutiny dostat?
"Nejprve je těžké se dostat z rutiny, pak si člověk začne zvykat, že po práci nemusí na trénink a přijde domů konečně zase někdy brzy. Pak když se má člověk vracet zpátky do tréninku, tak je to docela těžké. Musí se znovu učit všechny pohyby, aspoň já to tak mám. Vynechám týden a technika už není tak dobrá. Někdo na půl roku vypadne, vrátí se a je pořád excelentní, ale já ne. Já na sobě musím pořád makat."

Potřebujete pak nějakou motivaci, která vás donutí vstát a jít znovu na ten trénink?
"Mám motivaci, stačí když se podívám do zrcadla a řeknu si: 'Nebuď sra*ka a jdi' (směje se). Není to zadarmo, ale chci v tom být dobrej, tak musím makat."

Přezdívá se vám Kačer, jak to vůbec vzniklo?
"(směje se) To byla sázka. Kluci mi nevěřili, že budu nastupovat na takovou kravinu jako je Kačeří píseň. Sázku jsem vyhrál, nastoupil jsem na to a Ondra Novotný (tehdy moderátor galavečera pozn.red.) mi při nástupu tu přezdívku dal a od té doby mi zůstala. Od té doby na ty Kačery nastupuju pravidelně a je to taková moje vizitka."

Berete to jako recesi? Všichni nastupují na nějaké drsné a motivační písně a vy tam naběhnete s dětskou melodií?
"Ze začátku jsem to tak bral, ale teď mě normálně nakopává. Asi je to tím, že se se mnou veze už dlouho. Občas si ji pustím i doma a vždy mě to nakopne."

 

Sport 2020

Koronavirus ovlivňuje sport. Sledujte ONLINE
MS v hokeji 2020 zrušeno Olympiáda 2020 odložena EURO o rok odloženo

Koronavirová pandemie zasáhla všechny probíhající i plánované sportovní soutěže a akce. Kompletně zrušen byl ročník Tipsport extraligy, na další vývoj se čeká u fotbalové Fortuna ligy. Minimálně do konce dubna se nerozjede ani Premier League na Britských ostrovech.

Tenisové vybavení * Tenisové rakety * Tenisové míče * Herní myši na Heuréka.cz

Články odjinud


Články odjinud