TOP 10 momentů Tour: Vítěz bez výhry, nešťastný Sagan i hrozivé pády
Tak jako každý rok byla i letos Tour de France plná barev, krásných scenérií i událostí, které se vinuly celými třemi týdny. Bude se vzpomínat třeba na odlišné podoby vítězných představení, jak je dokázali vykouzlit dva velcí hrdinové závodu – Marcel Kittel tím, že vyhrál pět etap, Chris Froome svým ovládnutím Tour bez jediného etapového vítězství. Nebo na zklamání, jakého se dočkali obdivovatelé Petera Sagana po vyloučení slovenského mistra světa ze závodu.
No Sagan, no fun
Vůči všem vítězům je to nespravedlivé a z dlouhodobého hlediska to tak nezůstane, ale nyní, krátce po závodě, můžou fanoušci považovat za nejživější vzpomínku vyloučení Petera Sagana z Tour. Bohužel… Prvenství Chrise Frooma se dalo předpokládat, atraktivní boje v etapách jsou jistotou. Naopak Saganův konec, následující po notoricky známém střetu s Markem Cavendishem, vyvolal šok. Vyvolal by ho, i kdyby byl zasloužený, v tomto případě se ale mísil s velkou kontroverzí. Slovák trest přijal, ostře se však proti němu ohradil, jeho stáj Bora-hansgrohe protestovala u sportovní arbitráže a chtěla jít až k civilnímu soudu. Všechno marné, a řekněme si upřímně, Tour byla bez showmana ze Žiliny o dost chudší.
Show made in Germany
O Němcích je známé, že jsou perfekcionisté, a když už něco dělají, dělají to přesně a pořádně. Němec Marcel Kittel, parťák Zdeňka Štybara z týmu Quick-Step Floors, se takhle „obul“ do vyhrávání etap na letošní Tour. Ovládl hned první hromadný dojezd ve 2. etapě, o dva dny později se sice nechal předčit Arnaudem Démarem, ale pak si vzal slovo zpět a byl k nezastavení. Dvakrát vyhrál dvě etapy po sobě, jasně směřoval k zisku dresu pro nejlepšího sprintera, a najisto by ho získal, kdyby ho neoslabily nemoc, pády a zranění v týmu. Ve třetím týdnu se toho i na Kittela sešlo moc a z Francie předčasně odjel.
Češi zachránili Štybara
Tolik českých vlajek a karavanů podél trati snad ještě nikdy nebylo. Češi byli vidět, známá je fotka vítězícího Warrena Barguila na Izoardu, jak se raduje těsně před roztaženým českým praporem. Mohutnou podporu krajanů cítili i závodníci. Zdeněk Štybar s odstupem pár dnů vyprávěl, jak na Galibieru málem vzdal, ale vědomí, kolik Čechů přihlíží, ho na Tour udrželo. „Odevšad jsem slyšel svoje jméno, tak jsem věděl, že tam nemůžu odpadnout. Bylo mi na omdlení, na zkolabování, ale tím, že tam byli fanoušci, tak jsem Galibier přejel, ani nevím jak, pak byl už jen sjezd do cíle a druhý den jsem byl v úniku,“ popsal Štybar barvitě chvíle, které ho postavily na nohy.
Gilotina pro hvězdy
Ne všichni měli takové štěstí jako český Ferda Mravenec, jak se kvůli velkému množství úkolů během etap dá Štybarovi říkat. Hned v první časovce se vážně zranili Alejandro Valverde a Ion Izagirre, dva kandidáti na první desítku celkového pořadí, po hrůzném pádu ve sjezdu do Chambéry odjel sanitkou s naprasklou pánví Richie Porte, po kolizi s Peterem Saganem vzdal rozlámaný Mark Cavendish. K hvězdám byla letos Tour mimořádně krutá, Kittelův osud to jen potvrdil. Když v 19. etapě vzdal závod český domestik Ondřej Cink, byl celkově 30. jezdcem, který závod nedokončil.
Vítěz bez vítězství
Vítězný Chris Froome nevyhrál během Tour ani jednu etapu. Nebyl v ideální formě, sám to musel vědět. O to lépe se svými šéfy nastavil týmovou taktiku. Ve fotbale by se pojetí závodu v podání jeho týmu Sky řeklo aktivní obrana, vysunutý presink. Tým bránil Frooma tak fantasticky, že se obhájce titulu nemusel za etapami hnát za každou cenu, nemusel práskat bičem jako krutovládce. Dokázal to i v sobotní časovce, v níž za vítězným Maciejem Bodnarem zaostal o pouhých šest vteřin. Pravděpodobně by je dokázal najet, kdyby to za každou cenu potřeboval. Tuhle touhu ale Froome neměl. Vsadil na jistotu a preciznost, aby uhájil žlutý dres, což bez potíží dokázal.
Marné francouzské toužení
Po Thibautu Pinotovi, do kterého Francie vkládala v nadějích o prvního domácího vítěze Tour od roku 1985 velké naděje, převzal v posledních dvou letech štafetu Romain Bardet – a ani on zatím nedokázal pozvednout trikolóru na nejvyšší stupeň na Champs-Élysées. Vloni druhý a letos třetí, to jsou rozhodně skvělé výsledky. Na to, aby napodobil Bernarda Hinaulta, to ale nestačilo. Až do samotného finiše ztrácel Bardet na první místo jen 23 vteřin, v Marseille před časovkou se po stovkách rozdávaly repliky dresů jeho stáje AG2R a média burcovala k ofenzívě, ale nepodařilo se. Dalším, kdo by měl k pokusu vzkřísit francouzskou vítěznou vlnu, by teď měl být Warren Barguil.
Ve stopách bratra
Dvojčata se vším všudy. Bratry Adama a Simona Yatesovy nepojí pouze stejný vzhled a jméno. Oba dokázali rok po sobě vybojovat na Tour bílý trikot pro nejlepšího mladého jezdce. A jejich vzájemná podoba i prakticky stejný úspěch zmátly na začátku Tour i hostesku. „Když jsem šel na pódium, tak mi řekla ‚Opět ahoj‘. Asi si mě spletla s bratrem,“ smál se Simon poté, co v letošním ročníku poprvé vystoupal na pódium pro bílý trikot.
Cyklistika jako týmový sport
Že cyklistika není individuálním, ale týmovým sportem, ukázal letošní ročník přímo ukázkově. Zatímco se Chris Froome i přes slabší chvilky mohl kdykoliv spolehnout na svůj dokonalý tým, Fabio Aru takové štěstí neměl. Jeho domestici se zranili už v první polovině a všechno si musel vybojovat sám. Nelehký úkol byl i nad jeho síly, přesto ze sebe dokázal dostat vždy maximum. Otázkou je, jak by letošní ročník dopadl, kdyby Froome neměl své kolegy, nebo kdyby je naopak Aru měl.
Časovka o všechno
Už dlouho nebyl závěr Tour tak vyrovnaný, jako letos. Chris Froome měl před sobotní časovkou náskok pouhých 23 vteřin, a tak se o vítězi rozhodovalo až na poslední chvíli. Předehnat britského cyklistu však nedokázal ani Urán, který byl ke konci považován ze jeho nejnebezpečnějšího protivníka.
Nebezpečná královská etapa
Každý rok organizátoři jednu z etap záměrně udělají náročnou až na samou hranici únosnosti. Letos byla královskou etapou ta devátá, která končila v Chambéry. Jenže takhle náročná trasa zkazila závod hned několika jezdcům. Kvůli ošklivým pádům odstoupilo pět závodníků, dalších sedm nestihlo dojet v časovém limitu. Nejhůře dopadl Richie Porte, který při sjezdu uklouzl a vletěl do skály. S ním upadl i Daniel Martin, který si v cíli na organizátory stěžoval. „Mají, co chtěli,“ řekl ironicky.
