Neúnavně tloukl do bubnů a budoval hudební kariéru pod dohledem svého táty, profesionálního dirigenta. Jenže energie měl Julian Alaphilippe (26) pořád hodně. Až moc. I proto nakonec rtuťovitý Francouz utekl od hudby k cyklistice. Před osmi lety zazářil mezi juniory na cyklokrosovém mistrovství světa v Táboře, naplno tam rozjel cyklistickou kariéru. Na letošní Tour de France vyhrál dvě horské etapy a drží puntíkatý dres pro Krále hor. „Dovézt jej až do Paříže, to by byla obrovská hrdost,“ říká jezdec týmu Quick-Step Floors a velký kamarád českého cyklisty Petra Vakoče.
Julian Alaphilippe už potvrdil, že patří k největším cyklistickým hvězdám. Francie si v něm hýčká nástupce a zároveň vyzyvatele Romaina Bardeta, Warrena Barguila nebo Thibauta Pinota. Usměvavý chlapík umí i pobavit. Třeba když během náročného výjezdu nabídne láhev s občerstvením i kameramanovi na motorce. Nebo když popisuje svůj rozevlátý podpis na puntíkatém dresu pro potřeby organizátorů po etapě. „To je jak od Picassa,“ komentoval Alaphilippe s širokým úsměvem.
Dres pro nejlepšího vrchaře si oblékl po desáté etapě do La Grand Bornard, první horské v programu letošní Tour. A po vítězství v Alpách zopakoval stejný kousek v první horské etapě v Pyrenejích. „Vyhrát etapu bylo mým prvním cílem,“ líčil Alaphilippe pro web Cyclingnews. „To se mi povedlo, dokonce dvakrát. Mám navíc dres pro Krále hor, to je pro mě bonus. Pokusím se jej udržet. Paříž je pořád daleko a musím to brát den po dni.“
For the record @alafpolak you are supposed to ride the bike, not carry it 😉
— Le Tour de France (@LeTour) 25. července 2018
Hé Julian, c’est toi qui es censé être sur le vélo!#TDF2018 pic.twitter.com/yuSuX3tE8H
Že umí trpělivě a den za dnem stoupat, to Alaphilippe dokázal v mládí. Do třinácti let bubnoval, ale potřeboval se vybít víc. „Byl jsem hodně hyperaktivní dítě, škola mě nikdy nebavila a potřeboval jsem být neustále v pohybu, ne sedět na jednom místě,“ popisoval pro Peloton magazine. „Začal jsem bláznit na BMX, zkoušel jsem různé kousky, často byl zraněný. Ale jednou mi kamarád povídá, že bych to měl na kole zkusit na dětských závodech, které se jezdily v Montluconu. Doslova mi řekl: ‚Mohl bys v tom být dobrý...‘“
Alaphilippe závody zkusil a zaujal. Všimnul si jej Thierry Michaud, tehdejší trenér cyklistického klubu v Montluconu. „Byl nejmenší ve skupině, ale měl v sobě něco extra,“ vzpomínal Michaud. „Měl temperament, charakter a mentalitu vítěze.“
Přesvědčit se nechal i otec. Přestože bylo poměrně brzy jasné, že hudební kariéra tím pro dirigentova syna končí. „Táta mi koupil kolo, začal jsem jezdit pravidelné nedělní závody a postupně i on sám poznal, že nejsem špatný.“ Klíčovou roli hrál i bratranec Franck, který se cyklistice věnoval. A také je stále jeho osobním trenérem.
První úspěchy Alaphilippe sbíral v cyklokrosu. „Ten miluju!“ V roce 2010 vybojoval stříbro na cyklokrosovém mistrovství světa juniorů v Táboře, kde jej v těsném finiši překonal pouze Tomáš Paprstka. Zlepšoval se i na silnici a v roce 2013 se připojil k týmu Etixx–IHNed, farmě belgického Quick-Stepu, za kterou jezdil i Petr Vakoč. S českým parťákem si skvěle rozuměli, na závodech sdíleli stejný pokoj. A také se společně probili až do prvního týmu Quick-Stepu.
Teď už je Alaphilippe hvězdou týmu. V dubnu vyhrál slavnou klasiku Valonský šíp, kde za sebou nechal i Valverdeho. Parádní formu má i na Tour de France. Pokud uhájí puntíkovaný dres, prolomí jedenáctileté čekání belgické stáje. Dovézt některý z dresů až do Paříže, se naposledy povedlo Tomu Boonenovi v roce 2007, který byl nejlepším sprinterem.
A pozor, dva sprinteři už vyrůstají i pod Alaphillovými křídly. „Mám ještě dva mladší bratry,“ pousmál se. „Dvaadvacetiletý Bryan je hodně rychlý, nějaké závody už vyhrál, bude to skvělý sprinter! A kdyby ne, mám ještě jednoho bratra - tomu je čtrnáct...“
