Romana Barboříková
30. srpna 2020 • 21:00

Alaphilippe ve varu i v slzách. V náruči maséra po triumfu oplakával otce

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Zimák k play off NHL. Lener i analytik tipují postup Bostonu. V čem se Nečas blíží Pastovi?
Mám rád, když Ostrava žije Baníkem, říká Buchta. Je rychlejší než Tanko?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Projel cílem, vymrštil ruku a podíval se směrem do nebes. Gesto bylo maximálně výmluvné. Další vítězství a žlutý dres na slavné Tour de France věnoval domácí Julian Alaphilippe svému tátovi, který zemřel na konci června. Šlo o velmi emotivní okamžik také proto, že poslední vítězství, které tento úspěšný cyklista slavil, bylo před víc než rokem také na francouzské Grand Tour.



Ještě dlouho seděl v prostoru za cílem, zhroucený, opřený o plůtek. A v očích se mu leskly slzy. Julian Alaphilippe se nestydí své emoce ukázat celému světu, už jako mladší prý dokázal obrečet rozchod s holkou. Jenže tentokrát šlo o něco úplně jiného.

V objetí maséra plakal muž, který právě zvítězil v druhé etapě nejslanějšího cyklistického závodu světa. A že si na triumf musel počkat pořádnou dobu. Naposledy se totiž radoval 19. července minulého roku po individuální časovce na Tour de France. Blízko vítězství byl na začátku srpna na monumentu Milán – San Remo, jenže tam se musel v závěrečném spurtu sklonit před Woutem van Aertem. I to mu možná dodalo trochu víc odhodlání v nedělním závěru.

„Vyhrát na Tour je vždycky něco speciálního. Ale letos je to ještě emotivnější. Od začátku sezony jsem nevyhrál jediný závod, i přesto, že jsem pořád pokračoval, i přes obtížné okamžiky, v tvrdé práci a přípravě,“ vyznal se pak ještě před tím, než šel jako vítěz na pódium. I při tomto rozhovoru bylo vidět, jak s ním emoce stále mávají.

Julian Alaphilippe a jeho velké emoce v cíli 2. etapy
Julian Alaphilippe a jeho velké emoce v cíli 2. etapy

Není se čemu divit: „Tak strašně jsem chtěl získat vítězství pro mého tátu. To byl můj hlavní cíl závodu. Cokoliv odteď přijde, bude už bonus. Ale tohle jsem pro něj hrozně chtěl a jsem teď nesmírně šťastný.“ Jo Alaphilippe ještě loni přihlížel dech beroucím výkonům a vítězstvím svého syna přímo na Tour. To už byl ale kvůli dlouhodobé nemoci upoután na kolečkové křeslo. A letos na konci června boj s nemocí prohrál.

Nejde pouze o vítězství, které nakonec ve spurtu těsně uhájil před švýcarským mladíkem Markem Hirschim, ale také o žlutý dres lídra Tour, který loni oblékal ve 14 etapách a dnes v tom bude pokračovat.

Bylo to ale hodně těsné. Jednak v závěrečných pár stovkách metrů šlo vedle bitvy rychlých nohou také o souboj nervů. Cílovou rovinkou se řítila trojice Alaphilippe, Hirschi a Adam Yates a nikdo z nich dlouho nechtěl rozjet závěrečnou bitvu. Až se do toho zhruba na posledních 200 metrech, i pod tlakem dojíždějícího pelotonu, pustil sám Alaphilippe, kterému to ale nechtěl darovat teprve 22letý Švýcar. Nakonec ale zkušený Francouz, pro kterého je to už 31. vítězství kariéry, dokázal i v těžké koronavirové době dostat svou zemi opět do varu.

V pondělí oblékne žlutý dres, o který měl velký zájem také Yates, ale nakonec i díky bonusům rozhodlo jen pár sekund. Alaphilippe vede před Yatesem o pouhé 4 sekundy!

„Dal jsem do toho všechno, co jsem mohl, s klukama jsme na těch závěrečných třinácti kilometrech spolupracovali, což bylo důležité hlavně v místech, kde foukalo proti, a udrželi jsme to. Je to teprve druhá etapa. Jsem ve žlutém dresu a udělám všechno, co bude v mých silách, abych ho udržel,“ prohlásil loňský hrdina Tour.

Z dresu lídra vysvlékl Alexandera Kristoffa, pro kterého, jakožto sprintera, byla včerejší horská etapa příliš náročná a cílem projel až 28 minut za Alaphilippem. Čeští závodníci se drželi v pozadí pelotonu, Roman Kreuziger skončil 88. se ztrátou 17:45 minuty, Jan Hirt dojel ještě o šest sekund za ním na 112. příčce.

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud