Video se připravuje ...
Tohle byla hodně dlouhá a pro mnohé závodníky také extrémně stresující etapa. Dokonce i pro muže ve žlutém Yvese Lampaerta. Ne vlastní vinou skončil na začátku 18 kilometrů dlouhého soumostí na zemi a peloton musel dojíždět. Pádem byl po sjezdu z druhého mostu postižen i hlavní favorit Tadej Pogačar. A v samotném závěru předvedli pořádnou strkanici rameny a lokty Peter Sagan a pozdější vítěz Fabio Jakobsen. Nizozemec se toho ani po těžkém pádu nebojí.
Sto šedesát kilometrů se jelo více méně v poklidu. Ovšem na posledních čtyřiceti to byl pořádný ohňostroj. Rachejtlí, která ho odpálila, byl ne příliš hezky vypadající pád Kristse Neilandse, týmového parťáka Chrise Frooma. Lotyšovo kolo skončilo zabořené v silničních svodidlech a při pohledu na jeho umístění si televizní divák otřel pot z čela, že závodník z pádu vyvázl relativně dobře.
Peloton se zatím blížil k nájezdu na všemi dlouho dopředu obávaný 18 kilometrů dlouhý most. Tedy konkrétně dva mosty rozdělené malým ostrůvkem. Pro fanouška hezké zpestření, pro cyklisty pořádná noční můra.
Jenže konkrétně pro Rigoberta Urána, lídra týmu EF Education-EasyPost, přišel stěžejní moment ještě před ním. Po pádu, který nebyl nijak zásadní, musel měnit kolo, což ho hodně zdrželo a on pak dlouho peloton se svými pomocníky naháněl.
Také samotný most obavy účastníků 109. ročníku Tour de France naplnil. Krátce po nájezdu na stavbu, která byla dokončena v roce 1996, přišla hodně nepříjemná chvíle rovnou pro muže, který se den před tím tak neskutečně radoval, že vyhrál časovku a oblékl se do žlutého dresu lídra.
Yves Lampaert velmi zblízka poznal kvalitu dánských silnic, když po pádu deseti lidí zaviněném Uránovým týmovým kolegou také skončil na zemi.
Vedle něj se tento karambol dotknul i hlavního muže týmu Quick-Step Alpha Vinyl pro rozjíždění sprintů Michaela Morkova. Právě tento v Dánsku domácí cyklista se podílel na tom, že se žlutý dres dostal zpět do hlavního balíku. A, ač je to s podivem, ještě mu zbyly i síly na to, aby byl v samotném závěru k ruce sprinterovi belgické sestavy Fabiu Jakobsenovi.
Než však došlo na samotné měření sil chlapíků s pořádnými stehny a také jedné nebezpečně vyhlížející strkanici, ustlalo si na zemi ještě hodně cyklistů. To už bylo po sjezdu z druhého mostu, kdy do cíle zbývaly už necelé tři kilometry.
Právě toto číslo je ve sprinterských dojezdech modlou těch, kteří se obávají nějakých ztrát. Protože v případě, že třeba i hlavní favorit závodu upadne v tříkilometrovém pásmu od cíle, počítá se mu stejný čas jako vítězi.
I proto dojížděl s úsměvem na tváři muž, který nyní veze bílý dres, ale očekává se, že jej v průběhu Tour vymění za ten nejcennější – žlutý, a už jej z něj nikdo nesvlékne.
Ano, i Tadej Pogačar zůstal v sobotu ve skupině, která byla postižena posledním pádem dne, a cílem projel 3:37 minuty za vítězem, s oběma koly prázdnými. Ovšem ve výsledku bez ztráty v průběžné klasifikaci.
A to ještě nebylo všechno. Ani samotný dojezd okleštěné skupiny sprinterů neproběhl úplně hladce. Suverénně v něm zvítězil Fabio Jakobsen. Jenže právě tento Nizozemec, který byl před dvěma lety po těžkém pádu ve sprintu v Polsku v ohrožení života, se jen pár stovek metrů před páskou dost nebezpečně postrkoval se slovenskou superstar Peterem Saganem.
V akci byla jak ramena obou cyklistů, tak i lokty. „Došlo tam ke kontaktu, ale naštěstí jsme to oba ustáli a já jsem se do závěrečných 150 metrů mohl opřít,“ okomentoval incident šťastný vítěz.
Také v nedělní etapě se očekává hromadný dojezd, tedy opět může dojít mezi sprintery doslova na souboj loket na loket.
Témata:
Francie, sport, Wout van Aert, jakobsen, Tour de France 2022, cyklistika, Tour de France, Polsko, sprint, Dánsko, Peter Sagan, Fabio Jakobsen, Tadej Pogačar, Yves Lampaert, Sport na Heureka.cz
Související články
