Už dlouho mají svou verzi Giro d´Italia. Jenže Tour de France je přeci jen něco jiného a ta profesionálním cyklistkám chyběla. I proto je její letošní znovuzrození velmi očekávanou událostí. V neděli mohla z Paříže vyjet také česká jednička Tereza Neumanová, kvůli zdravotním potížím si ale musí ještě počkat. „Trasu holkám udělali fakt těžkou,“ má i tak nastudované česká mistryně. Rozpovídala se i o rozdílech v ženské a mužské cyklistice a aktuálním boomu svého sportu.
V této sezoně se měla účastnice loňských olympijských her připojit ke kolegyním, které si vyzkouší obnovenou premiéru Tour de France Femmes. Velký francouzský etapák už ženy jezdívaly od roku 1984, ale jeho poslední ročník se konal před 13 lety. Jenže Tereze Neumanové zkomplikoval jaro covid a pak už se nestíhala na letošní týmový vrchol připravit. Nyní se proto v Andoře chystá na druhou část sezony, která by měla vrcholit španělskou Vueltou a mistrovstvím světa v Austrálii. Při tom si ale našla čas a pro iSport.cz prozradila také, jak to v ženském pelotonu vypadá a co ženy říkají na to, že jejich Tour nekončí v Paříži.
Jste v ženském World Tour týmu Liv Racing Xstra. Můžete říct hlavní rozdíl oproti nižší kategorii, ve které jste závodila loni?
„Tam je rozdíl úplně ve všem. V zázemí, organizaci, materiálu. I když nemůžu říct, že bych si minulý rok stěžovala, pořád jsem byla v jednom z těch lépe zabezpečených kontinentálních týmů. A obrovský rozdíl pak je v platech. Ve World Tour už je to hlídané, je stanovený minimální plat a pod to už týmy nemůžou jít. I závodní program je hodně odlišný. Takže je toho strašně moc.“
Je rozdíl i v kvalitě závodů? Už i loni jste jezdila nějaké podniky nejvyšší kategorie.
„Loni jsme se, díky tomu, že to byl španělský celek, dostaly na World Tour závody ve Španělsku. Ale na ostatní to bylo bez šance. Zatímco teď máme automaticky pozvánku na všechny ty nejlepší. Ani nevím, kolik jsem letos jela závodů mimo WT. Už se dostáváme i do fáze, že závodů stále přibývá, jak se to chce vyrovnat mužské cyklistice. Ale ženské týmy mají okolo 15 závodnic, není tak možné objet WT i UCI kalendář. Takže se to začíná dělit, že Word Tour týmy jezdí WT závody a kontinentální týmy ty menší UCI.“
Ve vašem týmu je 14 závodnic, zatímco u mužů je jich v soupisce 31. Váš program je asi hodně nabitý, že?
„Myslím, že v dalších dvou třech letech se s tím bude ženská cyklistika muset hodně popasovat, bude potřeba mít v týmu víc závodnic, aby to šlo protočit. Protože není možné závodit celý rok a nemít prostor pro trénink nebo odpočinek. Sezona startuje na konci února, a to nám pro příští rok přidali závody v Austrálii, které jsou už v lednu, a sezona končí v půlce října. Nejde mít dobrou formu po celou sezonu, to ani nikdo nečeká, ale je to pak pro týmy náročné. Navíc jaro, kdy jsou klasiky, bývá, teď i kvůli covidu, hodně zničující. Na klasikách totiž bývají častější pády a nám se třeba letos stalo, že jsme měly jen šest nebo sedm závodnic na měsíce a půl sezony. To bylo pro tým hodně těžké.“
Co rozdíly oproti mužským týmům nejvyšší kategorie?
„Co se týče materiálu, tam moc rozdíl není, máme to nejlepší, co můžeme mít. Asi jediný rozdíl může být v tom, že mužské týmy fungují tak dlouho, že už to má nějaký svůj režim. I když náš tým už má taky víc než patnáctiletou historii, takže je taky hodně zaběhnutý. Ale když mužský tým jede na závody, má k dispozici víc doprovodného personálu. S námi jede třeba osm a s nimi na největší závody i okolo 30 lidí. To myslím, že je asi největší rozdíl.“
Co hodně vidí fanoušci, jsou velké autobusy u mužských celků. Jak je to u těch ženských?
„My taky máme autobus, dá se říct, že všechny World Tour týmy ho mají. Je to pohodlné, hlavně po závodu.“
Ještě před pár lety měly některé ženské týmy na závody jen jednoho maséra a závodnice si pak musely určovat pořadí na masáž. To už tak také nefunguje?
„Ne ne, my máme dva až tři maséry, holek nás je na závod šest. A pořadí si taky předem neurčujeme, nikdo nemá žádná privilegia, prostě jak to vyjde.“
Ženská cyklistika dostává větší prostor už také v televizi. Vnímáte tento posun i vy závodnice?
„Určitě ano. Třeba ženské Giro už je tak zaběhnuté, že tam bylo hodně fanoušků. A i u jiných závodů už je dáno, že musí být určitý počet minut odvysílán v televizi. Je to mnohem víc sledované, což přitahuje víc sponzorů. To pak přináší víc peněz týmům a větší možnosti i pro závodnice, co se týče přípravy a různého zabezpečení. A i ženský peloton rok od roku sílí, jde to strašně rychle dopředu.“
Může pomoci i obnovená ženská Tour de France?
„Myslím, že to pomohlo hodně. Od začátku roku se nemluví o ničem jiném, než že bude ženská Tour de France. Všichni se letos soustředí na ni. Má to ohromný ohlas, což je super. Když někomu řeknu, že dělám cyklistiku, a on není zasvěcený do tohoto sportu, tak se první zeptá na Tour de France, protože je to závod, který znají všichni. Je to určitě něco, co zase víc přibližuje ženskou cyklistiku k té mužské, budeme mít svůj největší závod.“
Ženská Tour má osm etap. Jak podle vás bude náročná?
„Myslím, že to bude hodně náročné. První etapa je v Paříži s dojezdem na Chámps-Élysées, ta bude sprinterská. Ale pak jsou etapy spíš kopcovité a jsou celkem dlouhé, nějakých 150 km, což je pro nás poměrně delší závod. Jsou tam i nějaké gravel úseky. A co říkaly holky, které se tam byly podívat, jede se i mezi vinicemi, čili malé cesty, bude to i technické. Myslím, že to bude zajímavé a rozhodně to nebude jednoduché.“
Co říkáte na cíl na Planině krásných dívek?
(usměje se) „To si holky užijí. Ale věřím, že tím, jak to navazuje na chlapy, tak by tam mohlo zůstat ještě dost fanoušků, nebo i přijedou na první ženskou Tour zafandit. Takže jim to zpříjemní a holky to určitě zvládnou, věřím jim. Já sama jsem na Planině nikdy nebyla, ale znám ten kopec na papíře z profilu. Jela jsem z těch těžkých stoupání Mont Ventoux, což je taky obtížné, takže mám nějaké zkušenosti i s francouzskými kopci, nějakou představu mám.“
Jak celkově hodnotíte letošní trasu?
„Není tam etapa, o které by se dalo říct, že je odpočinková. Třeba u chlapů, když mají rovinatou etapu po nějakých těžkých horách, se to dá pojmout i trochu odpočinkověji. Jasně, oni mají Tour delší. Ale u holek to udělali fakt těžké. Zatím jsem neslyšela od nikoho, že by řekl: Nebude to tak hrozné. Všechny holky říkají, že to bude opravdu těžké. Etapy jsou udělané tak, že to bude bolet, tak jako teď i chlapy.“
Nejsou ženy trochu zklamané, že se v Paříži nekončí, ale startuje ve stejný den, kdy tam muži budou pak dojíždět?
„Chápu, že pro organizátory je to tak snazší. Ale není to úplně pravá Tour de France, protože by to tam mělo končit. Myslím, že pro tuto chvíli jsou všichni šťastní, že máme v kalendáři Tour de France a třeba se to pak bude měnit.“
Ještě na chvíli se vraťme k vám. Jakým typem závodnice jste?
„Jsem spíš klasikářka. Ale ty kostkové jsem úplně nezkoušela. Zatím jsem jela na kostkách jen jeden závod loni, a ten mi ultra nesedl. Ale bylo tam víc faktorů, trošku materiální neshody. Ale tím, že jsem jezdila biky, by mi i tyhle technické tratě měly jít. Nicméně pro mě jsou lepší krátké kopce, mám radši, když jsou závody trochu těžší. Bohužel jsem ještě žádné ardenské klasiky neabsolvovala kvůli tomu, že jsem na jaře měla zdravotní problémy, ale profilově, co mi říkají i trenéři, by mi ardenské klasiky měly sedět. Takže se na to chci připravit na příští jaro.“
Jaký je váš nejoblíbenější závod?
„Co mám zatím takovou srdcovku, to je etapák v Burgosu. Minulý rok jsem si tam zajela první Top 10 ve World Tour, letos zase první pódium. A loňský tým měl k Burgosu hodně blízko, takže jsem tam strávila i celkem dost času. Jinak je to moje teprve druhá sezona, takže nebyl čas si nějaký závod úplně oblíbit“
Témata:
mistrovství světa, olympijské hry, sport, Vuelta, World Tour, Giro di Italia, Planina krásných dívek, cyklistika, Tour de France, Paříž, Tereza Neumanová, Sport na Heureka.cz
Související články
