Máváme. Ahoooj. Televizní obrazovka dokáže mnohé, ale nadšení fanoušků stojících či sedících podél trati a čekajících často třeba jen na minutovou podívanou nezprostředkuje tak, jako když jste přímo na silnici. Poznala jsem to při etapě Tour de France v autě jednoho z jejích hlavních partnerů Škoda. Cestou jsme potkali i nejslavnějšího fanouška světa Didiho, velkým zážitkem byl motoristický okruh a sprint na něm.
Do auta se nám line vůně barbecue, občas to s námi někdo „myslí dobře“ a chce nás osvěžit menším či větším množstvím kapek vody (to v lepším případě). A téměř všude na nás někdo z obou stran vozovky mává a fandí, jako kdybychom to byli my, kdo tady závodí.
Vítejte na Tour de France, nejslavnějším a nejúžasnějším závodu světa. A to se, troufnu si říct, v tomto označení nemusím omezovat pouze na cyklistiku. Že jde o fenomén napříč celým sportem mě utvrzují davy diváků, které na trase etapy dlouhé 182 kilometrů neustále míjíme.
Ale abych to vzala od začátku. S hlavním partnerem zeleného dresu pro vítěze bodovací soutěže Škoda Auto jsem vyrazila na sprinterskou etapu vedoucí z Daxu do Nogara. Nejen já, cyklistická novinářka, ale třeba také dva lidé ze showbyznysu zpěvačka Tereza Mašková a herec Marek Lambora. Ani jeden z nich na kole prakticky nejezdí a Tour de France do této chvíli znali jen okrajově, a to stejně jako řada lidí letos díky dokumentární sérii Netflixu mapující minulý ročník.
Už startovní vesnička a návštěva prostoru, kde parkují týmové autobusy, a potkáváte závodníky jedoucí směr pódium na týmovou prezentaci, pro ně byla velkým zážitkem. Nic podobného s takovým množstvím fanoušků snad nikde jinde neuvidíte.
V dostatečném časovém předstihu ale musíme zase zamířit k našim autům a už vyrážíme na trať. Přesně tudy, kudy pak pojedou cyklisté, se vydáváme k oficiálnímu startu etapy, tedy ke kilometru nula. Tady naše tři auta zastavují, abychom si udělali fotky.
Našimi řidiči jsou bývalí profesionální cyklisté. Ostatně kdo jiný by se uměl po trati pohybovat lépe? Naši novinářskou posádku veze Litevec Tomas Vaitkus. Někdejší sprinter se pyšní třeba vítěznou etapou na Giro d´Italia. „Z Astany znám také vašeho Romana Kreuzigera, byli jsme spolu na pokoji,“ sděluje mi cestou.
To už ale svištíme tratí, kde neustále musíme mávat nadšeným lidem. V tu chvíli si svým způsobem připadáte důležití. Nejsme sice závodníci, ale jakmile vidí diváci v místech, kudy později projedou samotní cyklisté, jakékoliv auto, nadšeně mávají, pískají.
Jde o fanoušky vyzdobené dresy svých favorizovaných týmů, nebo puntíkatými tričky, kšiltovkami či světle zelenými kloboučky s logem Škoda, což je od letoška díky úpravě barev a loga české automobilky jeden z nových suvenýrů, který si diváci odnesou domů. Dvě hodiny před pelotonem totiž na trasu vyráží sponzorská karavana, která může připomínat alegorické vozy. A brigádníci jedoucí na nich rozhazují příznivcům Tour různé dárky. Ať už jde o zmiňovaná trička, čepice, pytlíky s gumovými medvídky. Od nás nic nedostanou, ale přesto jsou nadšení z čehokoliv, co kolem nich projede.
U jednoho fanouška se naopak musíme zastavit my. Jde o legendárního „Ďábla“ Didiho. Vy, kteří Tour sledujete, jste ho určitě mnohokrát v televizi spatřili. Ve svém typickém převleku a s čertovskými vidlemi v ruce jezdí s cyklisty po Francii už od roku 1993! Proto nejde se s ním nevyfotit.
Atmosféra Tour vás prostě vtáhne, ať chcete nebo ne. Náš zážitek má být navíc za chvíli umocněn další věcí, ke které se běžně nedostanete. Proletíme se nad pelotonem v helikoptéře. „Tak se tady mějte, užijte si to a snad se uvidíme v Nogaru,“ loučí se s námi naši vtipálci řidiči.
„Nemůžu si to ještě rozmyslet?“ hlásí vyděšeně vítězka Superstar z roku 2018. Do stroje nasedá trochu nejistě, ale během letu na ní pozoruji, jak si to začíná užívat. To Lambora je nadšený od samého začátku. „Mám si sednout vedle vás? Ok, jdu do toho,“ říká pilotovi.
Po pár minutách menších vzdušných manévrů, při kterých se mi trochu točí hlava, se dostáváme už nad peloton, který z této výšky a na klikatých silnicích opravdu připomíná plazícího se hada. Najít zde své favority je bez šance, nejde totiž o televizní vrtulník, který je nad balíkem mnohem níž než my. I tak je to ale neskutečný zážitek. „To bylo super,“ je po přistání nadšená i Mašková, ze které strach rychle opadl.
Rychle běžíme k autům, která mezi tím přejela k motoristickému okruhu, kde se za pár desítek minut odehraje souboj sprinterů. Abychom se k cíli dostali, jsme opět na trase, tudíž uháníme i my po motodromu. Tento zážitek na mém seznamu ještě chyběl, asi i proto jsem si ho užila ze všeho nejvíc. Nejedeme sice rychlostí jako formule, i tak je pocit z jízdy po perfektní a hodně široké cestě, navíc při průjezdu zatáčkami, opravdu skvělý. Když se podívám doleva, vidím, že si jej užívá i Tomas.
Vrcholem celého dne je pak chvíle, kdy se na cílovou rovinku vyřítí první skupina závodníků a můžeme pozorovat obrovské úsilí Jasper Philipsena, Caleba Ewana a dalších, jak si to rozdávají o vítězství. Druhou stranou mince jsou pak závodníci sbírající se ze silnice, evidentně dost potlučení a otřesení, kteří už ani nejsou schopní nasednout zase na kolo a cílem prochází vedle svého bicyklu. To asi abychom měli zážitek kompletní, protože bohužel i pády k cyklistice patří.
Témata:
cyklistika, sport, tour de france 2023, Netflix, Tour de France, Formule 1, silnice, ŠKODA AUTO a.s., cyklista, Tomas Vaitkus, Tereza Mašková, Marek Lambora, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
