Cyklisté po šotolině: vzhled made by gravel. A proč nemá Vingegaard koule?
Šotolinové úseky etapy na Tour de France přinesly velké zpestření. A také mnoho úsměvných momentů. Tedy pro fanoušky. Samotní závodníci z nich až tolik nadšení nebyli, i když po závodě, když vše úspěšně zvládli, také uměli žertovat. Třeba Remco Evenepoel se pochlubil novým gravelovým vzhledem. A součástí cyklistiky se stává i běh do vrchu.
Po etapách na závodech Grand Tour bývají cyklisté často mokří, viditelně promrzlí. Ale že byste je hledali pod nánosy bílého prachu? A právě to přinesla teď Tour de France. Když si jezdci po nedělní etapě na úsecích po bílém štěrku sundali své helmy, připomínali spíš pracovníky ze stavby či někde z lomu, než profesionální sportovce.
Remco Evenepoel, pro kterého den skončil skvěle poté, kdy útočil a neztratil žádný čas, čehož se v jeho případě hodně fanoušků obávalo, si sám dělal legraci ze svého nového účesu.
„Dnešní etapa mi přinesla nový vzhled,“ připsal k fotografii.
Na podobných snímcích, kde byl belgický cyklista ale mnohem víc zamyšlený, si lidé dělali z těchto záběrů legraci popisky jako: Proč jsem jenom přestával s tím fotbalem?
Evenepoel totiž původně začínal právě s tímto sportem, dokonce byl belgickým juniorským reprezentantem.
Ani Jonas Vingegaard neměl po nedělním závodění zrovna cyklistický vzhled. U něj se však pozornost soustředila na kolo. Etapu totiž nechtěně pojal jako některé nevěsty. Měl v ní něco modrého (nové dresy Visma-Lease a Bike pro tuto Tour), něco nového (pro něj především povrch, po kterém se závodilo) a něco půjčeného.
Na jednom z úseků po štěrku totiž píchnul, a tak mu, přesně podle předem daných instrukcí, půjčil svůj bicykl týmový kolega Jan Tratnik. Ten pak po etapě za Vingegaardem přišel a chvíli vedli promluvu, dívajíce se právě na stroj, na němž musel nakonec dánský obhájce objet celou etapu.
Slovinec přinesl parťákovi jeho computer, protože při rychlé výměně zůstal na jeho původním kole. Až tady se Tratnik dozvěděl, že na jeho kole dojel Jonas až do cíle.
Velkou pozornost vzbudila také Evenepoelova stížnost směrem k Vingegaardovi. Mladý Belgičan je pověstný svou horkou hlavou, a tentokrát se už při etapě rozčiloval, že obhájce posledních dvou triumfů na Tour nespolupracoval, když se ještě společně s Pogačarem octli před skupinou svých dalších rivalů a mohli na ně získat cenné sekundy, ne-li minuty.
„Na takové závodění ale potřebujete koule, a ty dnes Vingegaard neměl,“ hlásil už klidněji do médií po etapě. Současně ale Evenepoel dodal, že chápe, že Jonas a jeho tým zvolili pro tento den defenzivní strategii.
S tou byl smířený také Pogačar. Jeho ale překvapilo něco úplně jiného. Vítěz jarního závodu Strade Bianche, který se jede na toskánském bílém štěrku, prohlásil, že „tenhle gravel byl víc gravelový, než čekal.“ Sám se hned této své hlášce zasmál a vysvětlil, že tím myslí to, že kamínky byly o dost větší, než je zvyklý, a také zde bylo mnohem víc písku.
Spoustu jezdců tento pro silniční cyklistiku netypický povrch zaskočil hlavně v prudké pasáži druhého sektoru. Kola jim tak podkluzovala, že museli sesednout, ale v tvrdém sklonu už nezvládli opět naskočit, a tak museli kus úseku vyběhnout. Něco podobného se letos přihodilo na monumentu Kolem Flander, kde někteří museli pověstné stoupání Koppenberg také vyjít pěšky. A ani na Tour de France to není novinka, vzpomeňte na Planinu krásných dívek.
