Devět etapových vítězství? Vzkaz Marka Cavendishe před Tour de France nebral nikdo vážně. Svou starou výbušnost dočista ztratil a z kolegů si nadělal nepřátele. Jeho pozice byla hrozná. Včera se však vítězstvím v 5. etapě oklepal a na pódiu pak suverénovi loňské Tour tekly slzy.
Víc než obvykle si Mark Cavendish vychutnával objetí se zaměstnanci Columbie. Pak se otočil a s pohledem pyšného páva se vrátil do prostoru cíle. „Jsem zpět,“ oznámil vítěz 5. etapy Tour de France. Na pódiu se rozplakal. Hodně se mu ulevilo. „Vyhrát teď znamená všechno. Prožívám neuvěřitelné emoce,“ vzlykal muž s číslem 111 na dresu. „Jsem strašně rád, že tlak, který mě letos svíral, už skončí.“
Do včerejška si toho vyslechl hodně, rázem je vše zapomenuto. A vedení Columbie si mne ruce. Vsadilo na správného koně. „Máme nejrychlejšího muže světa,“ znělo unisono z tábora HTC Columbie před Tour de France. V zrcadle Cavendishových výkonů tomu nikdo nevěřil.
Na začátku sezony vedení americké stáje rozhodlo, že tým pro Tour se postaví kolem Cavendishe, a dál trvalo neochvějně na svém. Jeho výsledkům i arogantnímu chování navzdory.
Loňský sprinterský klenot v úvodu sezony hodně tápal a nestyděl se pomlouvat svého kolegu Andrého Greipela. Když si šéfové Columbie vysnili jejich hvězdnou spolupráci na Tour de France, nevybíravě to zamítl. Greipel prý nikdy nebude tak dobrý jako on.
Na jeho hlavu se snášela jedna kritika za druhou. Když v dubnu konečně zvítězil v etapě Kolem Romandie, místo projevů radosti vztyčil na cílové pásce do vzduch dva prsty: Jděte se bodnout, vzkázal celému světu. Druhý den se ze závodu pakoval.
Nelichotivou pověst zpečetil o měsíc později ve Švýcarsku, kde svou bezohledností v závěrečném spurtu zavinil hromadný pád a zlomenou pánev francouzskému jezdci Arnaudu Coyotovi. Část soupeřů mu pak stávkou před startem další etapy jasně naznačila, co si o něm myslí.
Spurterský styl pětadvacetiletého Brita je vražedný. Mohutnými záběry rozkmitá kolo ze strany na stranu do osmdesátikilometrové rychlosti a kývavým pohybem si razí cestu vpřed. Kdo se k takovému turbo kyvadlu přiblíží, je s ním amen. Stejně, jako to předvedl v neděli na Tour de France, když těsně před cílem zkosil sebe i masu cyklistů. Včera vstoupil do ráje.
Když položil jeden z reportérů otázku, jak je to s jeho oblibou u ostatních jezdců, dlouho mlčel. „Žádný oheň nevznikne bez paliva. A když poskytnete palivo, jsou lidé, kteří dál šíří plameny. Existují ti, kteří mě soudí podle třiceti závodních sekund, já ale začínám rozpoznávat ty, kteří mě berou pro to, jaký jsem. Realita není to samé jako domněnka. Zažil jsem tvrdou lekci a musím poděkovat mé rodině i přátelům, že stáli při mně.“
