Volno na Tour: Oběd ve dvě hodiny a pak klid
Třítýdenní peklo. Taková je Tour de France. Pouhé dva dny volna mezi jednadvaceti etapami. Dnes je první z nich. Přesto lenošení nepřichází v úvahu. Možná se jezdci trochu déle vyspí, pak ale opět usednou na kolo a protáhnou svaly.
Síly, které sebral první týden Tour, se stejně za jediný den odpočinku nevrátí. „Spíš se uklidní psychika,“ tvrdí Tomáš Konečný, několikanásobný účastník Grand Tour.
Jak vypadá program cyklisty, když na Tour de France nezávodí? „Říká se tomu volný den, ale já bych ho ani tak nenazýval. V podstatě je to pro jezdce stejný stereotyp jako předtím a potom,“ rozptyluje Tomáš Konečný představu celodenního nicnedělání.
„Vstává se okolo devíti, pak je snídaně a pak se jde na kratší projížďku. Na jednu, dvě hodiny, jak komu to vyhovuje, protočit nohy, aby člověk nevypadl z tempa. Když jsem byl na Tour já, jeli jsme hodinu na pobřeží, tam jsme si sedli na kafe i s kluky z jiných týmů, pokecali jsme a po hodině zase jeli zpátky.
„Když etapa končí v šest večer, všechno se děje hlavně rychle rychle, přes den je to větší relax,“ libuje si Konečný. Sice se fyzické síly zázračně neobnoví, zato aspoň jeden den nemusí cyklisté myslet na týmovou taktiku.
„Dávat během závodu neustále pozor je dost náročný, takže regenerujeme spíš psychicky,“ míníKonečný, vítěz etapy na španělské Vueltě. Poprvé se jezdci také mohou naobědvat jako „normální“ lidé.
„Třeba ve dvě hodiny, ale že bych se nacpal v nadsázce vepřem knedlem zelem, to určitě ne,“ usmívá se při té představě Konečný.
Úterní etapa startuje opět v Avoriaz, a tak byly týmy ušetřeny neoblíbeného transferu. K večeru možná zbude čas na trochu zábavy.
„Někdy koukneme na film, ale počítače se spíš snažíme nebrat, protože to je takový plácání časem,“ prohlásil lídr Liquigasu Roman Kreuziger. „Já mám vždycky po ruce časopisy o autech a o hodinkách.“
