Sotva se vrátil biker Jaroslav Kulhavý vrátil z víkendového závodu Světového poháru, který nedokončil i kvůli žaludečním problémům, vydal se na krevní testy, aby měl jistotu, že je v pořádku. Sedmadvacetiletý mistr světa a král Světového poháru z loňského roku letos zdaleka neprožívá tak snovou sezonu jako před rokem. Pořád však směřuje myšlenky k olympiádě, jež je vrcholem roku, který může vše rázem otočit.
Co se přihodilo ve na Světovém poháru ve Windhamu, že jste musel závod vzdát?
„Nedá se říct, že bych musel. Po prvním kole jsem vypadl, bylo docela horko a najednou jsem se nějak zastavil, chytly mě žaludeční problémy. Nebylo to ideální, takže jsem si trochu zvolnil. A když už jsem věděl, že na první pětku to asi nebude, závod jsem skončil. Vzhledem k následující přípravě na olympiádu bych se tam zbytečně trápil třeba kvůli sedmému osmému místu. Body by byly, ale k ničemu by mi to nebylo ať už do celkového hodnocení nebo i v ten den. Rozhodl jsem nedojet a neriskovat ještě nějaké zhoršení.“
V sezoně to nebylo poprvé, kdy vás v sezoně trápily žaludeční problémy, že?
„Ještě v Houffalize, tam to bylo spojené i s defektem v posledním kole. Tady to zase bylo něco jiného, spojeného i s horkem a možná i s problémy, které jsem měl v týdnu. Ale to už jsou zase spekulace a do toho se nechci spouštět. V tréninku jsem se cítil dobře a spíš to bylo jednodenní závodní selhání než něco dlouhodobějšího. Takže jsem to hodil za hlavu, nechci se k tomu moc vracet, spíš se koukám dopředu směrem k olympiádě.“
Nicméně i kvůli žaludečním problémům jste vyrazil po návratu do Česka na odběr krve?
„Mám nějaké povinné lékařské testy, jejichž výsledky musím předkládat pravidelně v sezoně na Mezinárodní cyklistickou unii, takže jsem to spojil s tím. Testy se udělají pro jistotu ještě dvakrát, jestli v těle není něco špatného. Je to spíš pojistka, aby se odhalilo, kdyby náhodou bylo v těle něco špatného. Člověk nikdy neví, jestli v sobě něco nemá nebo není problém. Nebudu ale lítat každý týden po doktorech. Zase není dobré pro hlavu si nalhávat, že je člověk nemocný.“
Co vás teď čeká do olympiády?
„Hlavně trénink a závody, které už jsou přípravné. Což bude poslední Světový pohár a mistrovství republiky, jestli ho pojedu. Tyhle závody zapadají do přípravy, ale nejsou tam prioritou výsledky.“
Ty vám v sezoně nevycházejí tak jako v minulé. Jak sám říkáte, nejste nesmrtelný. V jakém jste rozpoložení s blížící se olympiádou?
„Směrem k olympiádě a k tomu, jak se cítím, jsem v klidu. Byl bych radši, kdybych za sebou měl víc výsledků a vítězství, uklidnilo by mě to. Ale jestliže loni to bylo bez problémů a drželo se mě štěstí, letos je to tak trochu opak a spíš si vybírám smůlu. Když už nemám defekt, nějaké problémy nebo se nezaseknu na startu, je to něco jiného. Pořád to takhle přichází a vždycky tam chybí kousek k vítězství. To mě možná trochu mrzí, ale na druhou stranu v podvědomí je pořád olympiáda. I trénink není takový, jako kdyby nebyla.“
Jak to myslíte?
„Přistihnu se, že trénink je třeba zbytečně dlouhý. Jsem takový unavenější, utlumenější, než bych měl být na tyhle závody. Čekám, že to prostě pustím až na olympiádu.“
Na druhou stranu, není pro vás tahle situace tak trochu i výhodou? Sezona měla být honem na Jaroslava Kulhavého, jenže větší tlak je teď možná na jiné závodníky.
„Na jednu stranu to výhoda asi je, budu trochu hladový po vítězství a možná tlak bude na jiných. Ale olympiáda nemusí vyjít. Jestli to je dobře, nebo špatně, to si asi budeme moct říct až po olympiádě, jestli to tam dopadne, nebo ne. Je to jeden závod. Jestliže jsem letos v polovině závodů měl nějaký problém, je to padesát na padesát. A teď do které kategorie spadne olympiáda. Tam fakt budou rozhodovat maličkosti. Ale zase se to může obrátit a bude to vypadat jinak. Už loni jsem věděl, že to takhle je, ale nic takového se nestalo, byla to jiná situace, jinak rozehraná sezona. Olympiáda mění všechno. Nejen přípravu samotného závodníka, ale všech. Nedotýká se to jen mě, ale i soupeřů, a to je taky rozhodující.“
Je něco konkrétního, na čem budete pracovat?
„Člověk se bude snažit ohlídat si všechno ještě víc a lépe než kdykoli jindy. A čím víc se to blíží, tím víc se snaží nepodcenit sebemenší detail.“