Šťavnatý hamburger byl pro cyklistu Zdeňka Štybara odměnou za první Grand Tour, kterou dvojnásobný mistr světa v cyklokrosu dokončil. Při třítýdenní dřině si rozhodně nevedl zle, byť Vuelta pro něj nebyla svým profilem zrovna přívětivá.
Zdolal i velikány jako Bola del Mundo, v závěrečné etapě dojel osmý. Po tisících metrech nastoupaných i ujetých se cítil překvapivě dobře. „Ale až se poprvé projedu na kole, únava se dostaví,“ říkal sedmadvacetiletý jezdec týmu Omega Pharma – Quick Step.
Kdybyste měl jedním slovem popsat svou účast na první Grand Tour, jaké byste vybral?
„Nádhera. (Směje se.) Určitě pro mě byl obrovský zážitek, že jsem tam mohl startovat s nejlepšími cyklisty na světě a že jsem dojel až do Madridu v poměrně dobrém stavu. Že nechodím po čtyřech.“
Jaké pro vás bylo probudit se s tím, že vás nečeká žádný dojezd na příšerný krpál?
„Byl jsem před Vueltou čtrnáct dní v Livignu, kde jsem v takových kopcích trénoval. Ale tempo a styl závodění se nedá natrénovat ani popsat. Člověk je silnější tím, že tyhle závody jezdí.“
Ve špičkovém silničním pelotonu už se nějakou dobu pohybujete. Ale čím je Grand Tour výjimečná?
„Hlavně tím, co lidi vůbec nevidí. Že máme večeři v jedenáct, chodíme spát třeba ve dvě ráno s plným žaludkem a spíme do osmi. Máme dlouhé transfery. Člověk sedí pět a půl hodiny na kole a pak třeba další čtyři v autobuse. Lidé si neuvědomí ani to, že když člověk odpadne z balíku, bojuje o to, aby nedostal časový limit. Jede ještě větší hranu, než kdyby byl schovaný v balíku. Ten závod je mnohem náročnější než to vypadá.“
Jaký moment pro vás byl nejtěžší?
„Asi sedmnáctá etapa, kde odjel Alberto Contador. Měl jsem tam ještě dva defekty a zrovna ve dvou blbých momentech. Jednou hnedka na začátku, to jsme jeli šedesátkou, pětašedesátkou po rovině, a v tom jsem píchnul. A potom podruhé, než jsme najeli do kopců a odjel Alberto. To byl pro mě hodně těžký den.“
Říkal jste si někdy: Sakra, já to snad zabalím?
„Naštěstí ne. Ale ještě v sobotu při předposlední etapě se jel první kopec první kategorie v takovém tempu, že polovina balíku odpadla. Tam jsem měl strach, že chytnu časový limit. Tam trpěl každý, hrozilo to. V tom momentu jsem si myslel, že do Madridu nedojedu.“
Z toho, co popisujete, je snazší jet v balíku než v gruppettu, tedy poslední skupince, která se pokouší vyhnout časovému limitu?
„Určitě. Když odpadnete padesát, šedesát kilometrů před cílem, tak po rovině jedete časovku. Všichni jedou kolotoč, aby se závěrečný kopec mohl jet volněji. Po rovině se i v gruppettu jelo šedesátkou.“
Nespílal jste si, že jste první Grand Tour okusil zrovna na letošní Vueltě, která byla s mnoha horskými dojezdy extrémně těžká?
„Na Giru jsou delší etapy, ale tady jsme měli první týden pětačtyřicítky. Vedro člověka vysaje. Nebyla to pro mě ideální Grand Tour, já vrchař nikdy nebudu. Ale zase jsem nabral jinou sílu než v jakékoli jiném závodě. Tohle se doopravdy nedá natrénovat.“
Znamená pro vás dokončená Vuelta víc síly pro tělo, nebo pro hlavu?
„Hlavně pro tělo. Ale hlavu jsem naštěstí připravoval na nejhorší ještě předtím, než jsem tam jel. Takže jsem to zvládnul tak, že nejsem úplně vycucanej do poslední kapky. Přežil jsem to nad očekávání. Únava určitě přijde, až se vrátím do normálního rytmu. Měsíc jsem na závodech a v kufru a v hotelu, takže se těším, až se dám normálně do kupy.“
Co znamenalo připravovat se na nejhorší?
„Nevěděl jsem, co od toho mám čekat, jestli budu mezi prvními, kdo odpadne, nebo jak přežiju druhý týden. Měl jsem strach, aby nechytil doopravdy špatný den, kdy člověk není schopný vylézt z postele, nebo abych nebyl nemocný. Doopravdy jsem se připravoval na skoro všechny možnosti.
Naštěstí jsem to objel, jak jsem objel.“
Jaká další Grand Tour je vaším snem?
„Tour de France, ale to si musím ještě počkat. Uvidíme, jak to půjde teď. Hlavně je pro mě důležité, abych dobře zakončil tuhle sezonu na mistrovství světa. A pak si odpočinul a nastartoval to dobře na jarní klasiky.“
Co pro vás znamená dobře zakončit nynější sezonu?
„Byl bych rád, kdyby se mi povedlo zajet mistrovství světa, zůstat tam ve finále. Pak člověk nikdy neví.“
Související články
