Kolo jsem zahodil, propadli jsme. Kulhavému bylo líto diváků
Závody není zvyklý vzdávat. Ale tohle bylo moc i na psychiku olympijského šampiona. Jaroslav Kulhavý při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě překonal defekt, vyměnil kolo, ale když ho zradily i potíže s řetězem, kolo zahodil a odjel se uklidnit pryč. Zklamaný, že se před českými fanoušky nepředvedl. Neměl možnost.
Odevzdané zakroucení hlavou na cestě za hlavní tribunou, daleko od vrcholícího souboje o první místo, bylo výmluvným završením víkendu Jaroslava Kulhavého.
„Je to ubíjející. Nechtěl jsem čekat, až mi řetěz někde praskne a ještě si tam namelu. Vloni jsem objel závod celý i po pádu, letos jsem už řekl ne. Bylo by to jen další trápení,“ řekl Kulhavý sklesle.
Co vás během závodu všechno postihlo?
„Začátek vypadal relativně dobře, dostal jsem se na třetí místo, ale byl závod na začátku. Potom přišel defekt, propadl jsem se za dvacáté místo a tím závod prakticky skončil. Pokračoval jsem a přidaly se další problémy, tentokrát s řetězem. Psychicky bylo strašně těžké pokračovat, když mě to pořád pronásledovalo. Nakonec to ani nebylo možné, tak jsem to otočil a jel pryč.“
Byly to stejné problémy, kvůli jakým jste nedokončil před necelým týdnem Pražské schody?
„Stejné, ale hlavní byl ten defekt během druhého kola.“
Už jste si o tom promluvil s mechaniky?
„Ti za to nemůžou, bude to nějaká výrobní chyba. Systém fungoval vloni, letos z nějakého důvodu ne. Budeme to muset řešit s výrobcem. To teď není důležité. Důležité je, že závod nedopadl dobře a jsem hodně zklamaný. Celkově se dá říct, že všichni jsme tady až na patnácté místo Katky Nash propadli.“
V Novém Městě jste sice dříve dokázal vyhrát, ale poslední dobou je pro vás skoro až zakleté, cítíte to tak?
„Trochu ano. Bylo tady i druhé místo, kdy mě Schurter předjel v posledním výjezdu, a mohl jsem si říct, že i druhá příčka je dobrá. Ale poslední dva roky mě hodně mezí. Diváci si tady zaslouží lepší podání od nás závodníků. Fakt mě štve, že zrovna tady to nevyšlo. Myslím si, že sezona není ztracená, když pominu zranění, byl tohle jediný závod, který nevyšel, vyhrál jsem dva České poháry. Jsem rád, že nemám fyzický problém, s těmi technickými se popereme. Čekají mě další závody, na konci měsíce mistrovství světa v maratonu. Do té doby už musí přijít úspěch.“
Vy přitom nejste zvyklý odejít se závodu, perete se s tím těžko?
„Je to ubíjející. I Pražské schody byly deprimující. Člověk se tam cítí dobře, lidi fandí, ale není v mé moci být vepředu. A jezdit vzadu je vlastně ostudné.“
Odhlédneme-li od těchto patálií, povedlo se Novému Městu na Moravě uspořádat Světový pohár tak, aby si hlasitě řeklo o pořádání mistrovství světa 2016, o které usiluje?
„Doufám, že si kandidaturu tímto zajistilo. Už mám nějaké hlasy od lidí, co byli na nějaké schůzce, že na devadesát devět procent by to mělo vyjít. Oficiální to není, ale já tu informaci od jednoho bývalého závodníka mám. Všechno fungovalo, atmosféra byla super, ta se nedá s ničím srovnat. Doufám, že Albstadt (protikandidát) skrze partnery nebude tlačit, aby to bylo u nich, byl by to velký krok zpět. Prostorem se Albstadt nechytá, na Vysočině je to reklama na vrcholovou cyklistiku.“
Není žádný lepší v programu?
„Neviděl jsem lepší. Možná domácí závod Juliena Absolona ve Francii, ten bylo jediný trochu srovnatelný s Novým Městem, ale mimo olympijský závod si nepamatuju, že by to někde bylo lepší.“
