Boroš cílí na legendy, má rád extrémnější podmínky: Do bláta to nebolí!
O víkendu vybojoval Michael Boroš čtvrtý titul mistra republiky v cyklokrosu. K rekordmanům Radomíru Šimůnkovi st. a Zdeňku Štybarovi mu chybí ještě tři. Na to ale teď osmadvacetiletý cyklista nemyslí, jeho cílem je hlavně dotáhnout se co nejblíž světové špičce. Na tyhle souboje si přeje pokud možno bahnitou trať, kterou má nejraději.
Cesta tohoto závodníka k cyklokrosu nebyla příliš dlouhá. V případě Michaela Boroše zcela doslova. V Táboře, odkud pochází, totiž s rodiči bydlel zhruba kilometr od tamní cyklokrosové trati. I když kolo nebylo tím prvním, co ve svých sportovních začátcích držel v ruce. Tím byla hokejka.
„Než jsem začal jezdit na kole, hrál jsem hokej, ale už tam potom nebylo nadšení. Rodiče chtěli, abych se věnoval sportu, a tady k tomu jsme měli opravdu blízko. Takže jsem začal jezdit na kole. Ale nikam jsme to nehrnuli, hlava nehlava, spíš jestli mě to bude bavit, dělal jsem to pro radost,“ vyprávěl Boroš o svých začátcích.
| Michael Boroš |
| Narozen: 9. srpna 1992 (28 let) Výška/váha: 179 cm/66 kg Disciplína: cyklokros Tým: ČEZ Cyklo Team Tábor Největší úspěchy - cyklokros: 4x mistr ČR (2017-19, 2021), 2x stříbro na MČR (2014 a 2016), 2x bronz na MČR (2015 a 2020) |
Sám si myslí, že nebydlet v Táboře, asi těžko by se ke kolu vůbec dostal. „Bydliště hrálo asi velkou roli, protože cyklokros má v Táboře tradici a měli jsme k tomu blízko. Na druhou stranu jsem v té době cyklistiku nijak nevyhledával, takže asi to byla fakt náhoda, že jsem s tím začal.“
V kolika letech ho rodiče poprvé posadili na kolo, neví, do táborského klubu ale začal docházet ve dvanácti. „Byla to ale taková ta všeobecná příprava, hlavně horská kola. Cyklokrosové kolo totiž každý doma nemá, to je jenom na závody. Takže jsem měl doma horské kolo a na tom jsem začal jezdit i tréninky na silnici. Tam to nehraje žádnou roli. A postupem času jsem doplnil výbavu,“ řekl závodník, který je i nyní věrný svému původnímu klubu a reprezentuje ČEZ Cyklo Team Tábor.
Deset let po jeho začátcích přišel první úspěch mezi dospělými v podobě stříbra na republikovém šampionátu. Svůj první titul pak získal v roce 2017. V sobotu si dojel pro svůj už čtvrtý. Ovšem český rekord je v současnosti sedm titulů. Určitě za ním ale míří. „K sedmi zlatým je to však ještě dlouhá cesta. Mladá konkurence přibývá, takže lehké to určitě nebude,“ prohlásil v rozhovoru pro Českou televizi.
Extrémnější terén baví i diváky
K jeho čtvrtému zlatu pomohl hodně i terén. „Jednoduché to určitě nebylo, trať byla hodně rozblácená, ale sedělo mi to, tak jsem rád, že to vyšlo,“ prozradil po dojezdu do cíle v Jabkenicích. Ostatně bahnitá trať patří k jeho oblíbeným.
„Když jsou podmínky trochu extrémnější, to se mi líbí, je to asi i pro diváky lepší, než když je hodně sucho, práší se. To se mi moc nelíbí. Mám rád intenzitu, rozmanitost, i u schodů, překážek,“ líčil Boroš, který je také zastáncem toho, že čistý cyklokrosař v cíli není pořádný cyklokrosař. Bláto má podle něj navíc ještě jednu výhodu: „Při pádech do něj to zase tolik nebolí, jako když je třeba půda zmrzlá. A někdy se jim člověk i zasměje.“
Na svém kontě má i zahraniční zkušenosti, kdy jezdil za belgický tým. „V Belgii, Nizozemsku je to světová špička, každý závod, který se tam jezdí každý týden, má ještě větší úroveň než Světový pohár, protože na SP se nedostanou všichni tihle kluci. Tam je to ještě větší bitva, takže je potřeba tam jezdit a závodit tam s nimi,“ uvědomuje si český reprezentant.
V Česku takovou konkurenci nemá, jenže jezdit do zahraničí je nyní složitější. I proto mu v současné době patří v průběžném pořadí SP 40. příčka. Ve světovém žebříčku byl po minulé sezoně 22.
