Jak vypadá tréninkové vybavení profesionálních cyklistů, na kolik přijde jejich kolo a kolik za sezonu najezdí kilometrů? Do zákulisí tréninků i technického vybavení nechal iSport.cz nahlédnout Zdeněk Štybar, jeden z pilířů týmu Deceuninck-Quick Step, kterému ale start do sezony ovlivnil ošklivý pád.
V minulosti jste měli možnost nahlédnout do sportovní tašky světové jedničky v deblu Barbory Strýcové, zblízka vidět vybavení skeletonistky Anny Fernstädtové nebo zjistit, v čem trénuje sparťanský záložník Lukáš Vácha. Tentokrát nám své sportovní vybavení pro trénink na silnici ukázal český cyklista Zdeněk Štybar.
1. Kolo
„Podle pravidel musí být všechno, co používáme na kolech běžně dostupné ve specializovaných prodejnách. Rám, řídítka, sedlo nebo třeba kola, která máme, si může kdokoliv volně koupit. Je to kvůli tomu, že některé věci dělané na míru by mohly závodníkům poskytovat nefér výhodu. Týmy, které mají menší rozpočet, by navíc byly znevýhodněné, protože si tyto speciální věci nemohou dovolit. Jediná změna oproti normálu je asi lakování, které máme v týmových barvách.
Po roce závodní kola většinou měníme a používáme je už jen jako tréninková. Konkrétně to, které vidíte na fotce vyjde přibližně na 12 tisíc euro. Tím, že kromě silničních závodů jezdím taky cyklocross, mám kromě 3 tarmaků taky 3 cyklokrosová kola a 2 kola na časovku. Dvě speciální kola mám ještě na Paříž–Roubaix. Ta se od ostatních liší odpružením pod představcem, díky čemuž jsou komfortní i na dlažebních kostkách.
Všechna kola nám vždy seřizují mechanici, kteří mají k dispozici speciální měřák a mohou nám tak kola seřídit na milimetr přesně, jak potřebujeme. Já osobně třeba opravdu poznám, jestli mám sedlo o milimetr výš nebo o dva milimetry víc dopředu. To samé platí pro řídítka.“
2. Energetické tyčinky a gely
„Ty si brávám s sebou na tréninky i závody. Každou půl hodinu až hodinu totiž potřebuju doplnit energii. Většinou už si ani nemusím na hodinkách kontrolovat, před jak dlouhou dobou jsem jedl naposledy. Je to pro mě už takový tréninkový rituál, takže to dokážu docela dobře odhadnout.“
3. Izotonický nápoj + night protein
„Izotonický nápoj piju v průběhu tréninku a závodu v kombinaci s čistou vodou. Izotonický nápoj totiž obsahuje minerály, které z těla odcházejí při pocení, takže je potřeba jejich zásobu doplnit. Hned vedle je tak zvaný night protein. To je speciálně vyvinutý regenerační nápoj, který používáme před spaním, aby se ještě trošku víc nastimulovala regenerace po těžkých trénincích nebo závodech.“
4. Tretry
„V tretrách jezdím úplně vždycky, a to i když se jedu jen tak projet. Jsem na ně už zkrátka zvyklý.“
5. Helma
„Helmu si beru naprosto vždy, a to samé platí i pro mého syna. I když si jen tak někam vyjedeme na kole, vždycky ji máme oba. Když vidím malé děti, které helmu nemají, pokaždé se zlobím. Snažím se proto jít příkladem a beru si ji i když jedu jen na obyčejném kole s malým do školy. Bezpečnost by měla být opravdu na prvním místě.“
6. Pláštěnka a vestička
„Pláštěnku a vestičku používám ve sjezdech, abych neprochladl, a to obzvlášť pokud jsem někde v horách. Na horu se vždycky zapotíte, ale když jedete z kopce dolů, docela to fouká. Když vím, že má být třicet stupňů, pláštěnku občas nechám doma, ale když je počasí jen trochu nejisté, mám ji s sebou. Tyhle dvě věci mám schované v jedné ze tří kapes, které mám na dresu. V dalších mám pak energetické gely a mobil.
7. Brýle
„Sluneční brýle jsou něco, bez čeho nevyjedu. Brýle mají vyměnitelná sklíčka a podle počasí volím ta správná. Jiná používáme do deště nebo když svítí slunce. K dispozici mám ale třeba také fotochromatická skla, která se ztmavují, když vysvitne slunce a když prší, jsou naopak téměř čiré.“
8. Tachometr
„Tohle je pro mě opravdu důležitá věc. Sleduju tam například čas, kilometry, tepovou frekvenci nebo třeba watty. Za rok tam mívám něco mezi 30–35 tisíci kilometry. Po každém tréninku se naměřené hodnoty zaznamenávají do speciálního softwaru. Trenér je pak dále analyzuje a vyhodnocuje.“
9. Blikačka
„Tu používám na trénincích, aby mě předjíždějící auta dobře viděla. Baterka vydrží nějakých osm hodin, takže ji používám většinou během celého tréninku. Dřív jsem ji s sebou tolik nevozil, ale teď už jsem si na ni zvyknul a mám ji téměř vždy. Neváží skoro nic, ale zato může zásadně přispět k bezpečnosti. Obzvlášť když je šero, prší nebo je třeba mlha vás auto díky blikačce může vidět daleko líp.“
Témata:
isportlife, Zdeněk Štybar, Barbora Strýcová, Antverpy, Anna Fernstädtová, Lukáš Vácha, trénink, nápoj
Související články
