Zlaté výročí legendy: rezavá řídítka, ztracen u Fudži i medaile v kapse
Legendární cyklista Jiří Daler slaví šedesát let od svého zlatého olympijského závodu na OH 1964 v Tokiu. Ve stíhačce jednotlivců tehdy ve finále porazil Itala Ursiho a blahopřál mu i slavný Belgičan Eddie Merckx. „To bylo jediné, co on nevyhrál,“ vzpomíná Daler.
Ta zlatá medaile mu změnila život, ale Jiří Daler ji měl při vzpomínkové akci v centru Prahy dlouho schovanou v kapse. Teprve na prosbu fotografů ji vytáhl.
„Doma ji mám ve skříni. Leží tam vedle přilby,“ usmívá se Daler.
Když přesně před šedesáti lety ve finále olympijské stíhačky na dráze v Hačiodži porazil Itala Giorgia Ursiho, v euforii svou přilbu odhodil mezi diváky.
„Řekl jsem si, udělám ji radost, prsknul jsem ji tam,“ líčil s úsměvem. „Bohužel, druhý den jsme měli stíhací závod družstev a trenér Puklický mi říkal: Kam jsi to zahodil? Ještě budeš závodit! Tak jsem trochu zamručel, ale druhý den přišel jeden z pořadatelů a trenérovi ji donesl. Proto ji ještě mám.“
Daler tehdy v kvalifikační jízdě porazil Němce Spiegelberga, ve čtvrtfinále pak předčil Poláka Josefowicze. Druhý den ho čekal boj o medaile. V semifinále si poradil s Dánem Isakssonem a ve finále se postavil Italovi Ursimu, který překvapivě vyřadil Nizozemce Tiemena Groena, osmnáctileté zlaté dítě tehdejší cyklistiky a úřadujícího mistra světa.
A senzační výsledek nezůstal bez odezvy. Italové tehdy soupeře podezřívali z dopingových praktik, kterým údajně velel jejich trenér Guido Costa.
„Italy neměli rádi, aby mohli někde zobat, tak bydleli někde na hotelu. Mně fandili všici. Já jsem potom byl i populární díky svému kolu a rezavým řídítkám,“ směje se Daler. „Byla z kola od švagra, dopředu vysunutá a hodně hluboká. Nebyla krásná, chromovaná. Mně to vyloženě sedělo na můj posed, i díky řídítkům jsem na tom vypadal líp. Skončila rok na to v Berlíně. Samozřejmě jsem se o to opřel a zlomila se.“
V olympijském finále ale vydržela a dovezla Dalera za zlatem. Ursi po prvním kole vedl o deset metrů, Daler ale jeho náskok postupně stahoval a od poloviny závodu ho před sebe nepustil. Z radosti pak odhodil přilbu a dostal svou zlatou medaili. A Belgičan Merckx, pozdější pětinásobný vítěz Tour de France, byl u toho.
„Dokonce mám fotku, jak se dívá na mě, jak mi oblíkají dres olympijského vítěze. Byl to pro mě zážitek,“ vzpomíná Daler.
Z cesty do Japonska mu zůstala v paměti dobrodružná cesta letadlem s jedenácti přestupy.
„Než jsme přistávali v Dillí, říkali, že letadlo se propadlo o kilometr. Vylila se coca cola, která zůstala stát, zatímco sklenička zůstala dole. Bylo mi až na zvracení. Ale potom jsme měli den volna v Rangúnu, pak už to šlo rychleji,“ říká Daler.
Na Tokio má mnohem lepší vzpomínky než borci, kteří v japonské metropoli závodili při covidových Hrách před třemi lety.
„S gymnastikami byl dost dobrý Freundchschaft. Znali jsme se, ony nám nechávaly zákusky, zatímco my jsme to likvidovali. Ony šly za roh a tam si daly zmrzlinu za svoje,“ líčí Daler s připomínkou hvězdného týmu v čele s Věrou Čáslavskou.
„My jsme nebyli se všemi ve velké olympijské vesnici, bydleli jsme v Hadžiodži, to bylo sedmdesát kilometrů daleko. Měl jsem tam kolo po ruce. Když mě napadlo brzo ráno si vstát, projet se, zajet si svoje oblíbené dávky, tak jsem byl sám na dráze, pěkně v klidu,“ pochvaloval si Daler.
Jediný problém zažil, když se ztratil na výletě.
„Chtěl jsem se podívat k Fudži. Ale ujel jsem dost kilometrů a Fudži byla pěkně daleko. Nezbývalo mi než se vrátit. A všude ty jejich nápisy… Naštěstí jsem měl na krku kartičku, kam se mám vrátit, takže mi poradili,“ líčil Daler.
Na šedesáté výročí svého zlatého závodu se potkal s několika dalšími olympijskými vítězi. V budově České mincovny mu gratulovali Lukáš Krpálek, Lukáš Pollert, Jiří Prskavec a Oldřich Rott i diskařský mistr světa Imrich Bugár. V Hokejové síni českého hokeje v Lánech se připojili i David Svoboda a Robert Změlík spolu se světovou rekordmankou na 800 metrů Jarmilou Kratochvílovou.
Jiří Daler
- Narozen: 8. března 1940 (84 let)
- Největší úspěchy: Ve stíhacím závodě jednotlivců olympijský vítěz (1964), 2. Na MS (1965), 3. na MS (1964 a 1967), ve stíhacím závodě družstev 3. na MS (1966), 3. na profesionálním MS v omniu (1970), bývalý světový rekordman na 4 km a 5 km, čtrnáctinásobný československý rekordman, osminásobný mistr Československa ve stíhacích disciplínách, Král cyklistiky 1965 a 1966, držitel hlavní ceny Českého klubu fair play za celoživotní postoj (2011)
- Další kariéra: V letech 1970 – 1997 působil jako reprezentační trenér na silnici i na dráze
