Velké gesto fair play: Pidcock počkal na Pogačara po jeho pádu, pak prohrál
Je prvním cyklistou, kterému se podařilo obhájit vítězství na slavné klasice po bílém štěrku Strade Bianche. Současně i prvním úřadujícím mistrem světa, jenž si v historické Sieně dojel pro vítězství. Přitom ale Tadej Pogačar vůbec vyhrát nemusel. Při jednom ze sjezdů přecenil své síly a spadl. Hned za ním jedoucí excelentní sjezdař Tom Pidcock se mu bez problémů vyhnul. Pak však ukázal charakter a na Slovince počkal. Výsledek pro Brita? Druhá příčka.
Podobnou situaci už zažil a mnozí cyklističtí fanoušci si ji jistě vybaví. V předminulém ročníku Tour de France, kde musel Tadej Pogačar mazat ztrátu na Jonase Vingegaarda, Slovinec ve sjezdu nevybral zatáčku a spadl. Dán jedoucí ve žlutém dresu na soupeře ale počkal, aby byl jejich souboj férovější.
Pogačarovi se to samé stalo i teď v sobotu v Itálii na Strade Bianche, kde obhajoval vítězství.
Mnozí očekávali, zda zaútočí, stejně jako loni, 81 kilometrů před cílem. Ale Brit Thomas Pidcock si jej bedlivě hlídal. Navíc Pogačarův plán byl tentokrát jiný. Jako první se na zteč pustil Pidcock, jenž od této sezony závodí za druhodivizní sestavu Q36.5. Na Pogačara nevyzrál, ale odpoutali se od větší skupiny, jejíž součástí do té doby byli.
Slovinec jedoucí v bílém dresu s duhou si byl vědom, že má s sebou velmi silného soupeře. Vždyť Pidcock je dvojnásobný olympijský vítěz v cross country, k tomu má i titul cyklokrosového světového šampiona. V terénu, jako byl ten na štěrkových sektorech Strade Bianche, se cítí velmi silný.
A tak úřadující silniční světový šampion začal riskovat víc, než bylo vhodné. Když sjížděli z kopce a do cíle zbývalo 49,7 km, podjelo Pogačarovi kolo a tvrdě dopadl na levý bok. Rychlost byla taková, že se dalších pár metrů sklouzl po asfaltu, než se dostal na trávu a tam ještě v této rychlosti udělal kotrmelec, než se definitivně zastavil.
„Byl to moment paniky v mé hlavě, když jsem havaroval,“ přiznal později jeden z nejlepších cyklistů planety. „Přemýšlel jsem o všem – jestli se dokážu postavit, jestli je kolo v pořádku, jestli mé hodinky jsou ok, jestli budou moje záda v pořádku,“ líčil Pogačar.
K jeho velkému štěstí kromě odřenin, které v tu chvíli vlivem adrenalinu nevnímal, byl v pořádku a mohl znovu nasednout na kolo a pokračovat.
A právě v tuto chvíli ukázal Pidcock, o čem by sport měl být. Jelikož Pogačar „lehl“ přímo před ním, neuháněl dál, ale zpomalil a na svého soupeře a současně kolegu z pelotonu počkal.
„Samozřejmě že ano. Je závodník, parťák, je to mistr světa, takže to respektujeme – tím pádem počkáte. Tohle není způsob, jakým chcete získat výhodu v závodu,“ bral to britský závodník za samozřejmost. I přes to, že po dalších desítkách kilometrů, kdy se Pogačar po pádu už vzpamatoval, za to 18,6 kilometrů před cílem vzal a Pidcock už na tento útok nedokázal odpovědět.
Jak by se k sobě měli závodníci chovat, ale předvedl během závodu i Pogačar, právě vůči Pidcockovi. Jelikož ten je od letošku členem druhodivizní sestavy, bylo vidět, že Q36.5 nemají tolik lidí, aby pokryli každý potřebný kousek trati. V jednu chvíli tak dřívějšímu jezdci celku Ineos Grenadiers došly zásoby pití. Pogačar neváhal a podal mu jeden bidon s vodou či iontovým nápojem označený logem UAE Team Emirates.
Ačkoliv si světový šampion prožil těžký den, v cíli přesto žertoval a vrátil se ještě ke kritickému momentu. Současně přiznal, že šlo pouze o jeho chybu a omluvil se Pidcockovi a Conoru Swiftovi, že je touto svou hloupostí ohrozil.
„Byl jsem opravdu šťastlivec, to je má nová přezdívka,“ usmál se. „Tom je mistr světa a olympijský vítěz na horském kole, mistr světa v cyklokrosu, takže jsem byl pod tlakem, abych ukázal, že jsem dobrý (v ovládání kola). Nakonec jsem ale předvedl, že v tom stojím docela za prd.“
