David Pávek
16. srpna 2020 • 04:50

Největší tragédie v historii baseballu. 100 let od nadhozu, který zabil

Autor: David Pávek
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Mohl slavit titul ze Světové série a odejít do sportovního důchodu, který by trávil po boku manželky a novorozeného dítěte. Osud měl ale pro hvězdu MLB Raye Chapmana jiné plány. Nadhoz, kterých v kariéře odpálil nespočet, před sto lety náhle ukončil jeho mladý život.



Když nadhazovač New York Yankees Carl Mays svíral míček v ruce, nečekal, že bude následovat cokoli mimo tradiční rutinu, tím spíš tragický historický moment. Ve druhém a třetím desetiletí minulého století patřil k nejlepším nadhazovačům, byl to vítězný typ, statisticky by si zasloužil místo v síni slávy, kdyby jeho kariéru nezastínila tahle temná chvíle. V hlavě měl 16. srpna 1920 jen jedinou věc – chtěl porazit Cleveland a dosáhnout mety stého vítězství v lize.

Na pálce se proti němu rovnal Ray Chapman. Víceméně jeho protiklad – Mays byl striktní, ne zrovna oblíbený chlap, „Chappie“ byl tradiční jižanský gentleman, který díky svému šarmu měl kamarády snad v každém týmu v lize. Legendární Babe Ruth si jej obzvlášť oblíbil, říkával mu „malý komár“. 29letému hráči Indians baseball z hlavy pomaličku mizel. Dopředu oznámil, že sezona 1920 bude jeho poslední, těšil se domů za těhotnou ženou Kathleen, se kterou chtěl po konci kariéry šéfovat rodinnému byznysu a vychovat rodinu.

První dva Maysovy nadhozy skončily ballem a strikem, Chapman ani jednou neodpálil. Třetí hod byl osudný. Míček z Maysovy pravačky vyletěl rychle směrem vzhůru, pálkař vůbec nestačil reagovat a uhnout se. Podle svědků události se čistě podle zvuku zdálo, že nadhazovač trefil Chapmanovu pálku, to si koneckonců myslel i sám Mays, který se rychle vrhnul po míčku a hodil jej směrem k první metě. „Myslel jsem, že se míček odrazil do hřiště od špičky jeho pálky, proto jsem hrál dál,“ svěřil se později. Pravda ale byla smutnější – nadhoz napálil Raye do hlavy, těsně nad levým uchem.

Carl Mays byl vynikající nadhazovač, fanoušci si jej ale pamatují hlavně kvůli nešťastnému incidentu
Carl Mays byl vynikající nadhazovač, fanoušci si jej ale pamatují hlavně kvůli nešťastnému incidentu

Otřesený Chapman se zvedl, udělal dva kroky, a znovu se poroučel k zemi. Rozhodčí Connoly si všiml, že z pálkařova ucha teče krev a okamžitě se začal shánět po lékaři. Celý tým Clevelandu, i mnoho hráčů Yankees, se shlukl kolem Raye. Mays zůstal stát na místě, ze kterého nadhazoval. „Chappie“ byl chvíli při smyslech, dokonce se snažil po svých odejít ze hřiště, u druhé mety ale na okamžik zkolaboval a musel být odnesen. „Jsem v pořádku. Řekněte Maysovi, ať se nebojí,“ sdělil spoluhráčům, než byl naložen do sanitky.

Zatímco byl převážen do nemocnice Svatého Vavřince na Manhattanu, Mays požádal o nový míček a hrálo se dál. Na pálku se postavil další v řadě, Harry Lunte, a pomohl Clevelandu k vítězství.

Manažer Indians Tris Speaker informoval o celém incidentu telefonicky Rayovu ženu, která okamžitě nasedla na vlak, aby mohla být co nejdříve se svým drahým. Jeho situace se mezitím zhoršovala a kolem desáté večer konečně padlo rozhodnutí – bude nutná operace. Zákrok začal o půl jedné ráno a trval jen něco přes hodinu. Lékaři odstranili odštíplý kus Chapmanovy lebky, odhalili těžká zranění mozku na levé straně, do které se trefil míček, ale i na pravé, neboť mozek po tvrdé ráně narazil do lebky. Objevovaly se i krevní sraženiny, škodu utrpěly i dutiny. Hráči Indians i Yankees na Raye chvíli čekali, pak ale byli posláni zpátky na hotel se zprávou, že se jeho dýchání a tep zlepšuje a pomalu stabilizuje.

Kolem třetí ráno se ale pálkaři znovu přitížilo, a už mu nebylo pomoci. Raymond Johnson Chapman naposledy vydechl 17. srpna 1920 ve 4:40 ráno. Jeho drahá Katie dorazila do New Yorku až v deset. Když se v lobby hotelu Ansonia od Speakera dozvěděla nešťastnou novinu, omdlela.

Z nadhazovače Carla Mayse byl najednou zabiják. Dobrovolně předstoupil před státního návladního, který jej zprostil viny. I manažer Speaker, navzdory vzteku a smutku ve svém týmu, v hovoru se spolumajitelem Yankees T. L. Houstonem uznal, že nešlo o zlý úmysl. „Je naší povinností, abychom pro dobro sportu, ale také z úcty k tomu zabitému chudákovi, potlačili veškerou hořkost, která v nás je,“ citoval Speakera deník New York Times. „Je to nejvíce politováníhodný incident mé kariéry. Dal bych cokoli za to, abych to mohl vrátit zpět. Chapman byl skvělý chlapík,“ litoval Mays.

Čekání na změnu

Navzdory několika různým incidentům z dalších let zůstává Ray Chapman jediným profesionálním hráčem baseballu, kterého zranění ze hřiště stálo život. Cleveland se za jeho památku rval nejlépe, jak mohl – v říjnu 1920 Indians poprvé v historii vyhráli Světovou sérii, když triumfovali 5:2 na zápasy nad Brooklyn Robins.

„Chappieho“ smrt změnila baseball navždy, i když ne okamžitě. Rozhodčí začali častěji měnit špinavé míčky a byl zakázán takzvaný spitball, tedy technika, při níž je jedna strana míčku potřena slinami se žvýkacím tabákem, hlínou či vazelínou. Nadhoz tak k pálkaři letí netypickým způsobem a je těžší na něj reagovat.

Zákaz ale nezačal platit hned, rovnou 17 nadhazovačů, kteří spitball využívali po celou kariéru, dostalo čestné výjimky. Poslední z nich, Burleigh Grimes, ukončil kariéru až v roce 1934. V roce 1955 se komisionář MLB Ford Frick dokonce snažil zasadit o návrat této nekalé praktiky. „Kdyby bylo po mém, zlegalizoval bych to. Byl to skvělý způsob nadhozu, navíc pro nadhazovače jeden z nejlehčích. Nebylo na tom nic nebezpečného,“ řekl tehdy. Jeho volání ale zůstalo nevyslyšeno a spitball je zakázán dodnes.

Chapmanovo tragické úmrtí také spustilo hlasité volání po povinných helmách pro pálkaře. To ještě zesílilo v roce 1937, když byl nadhoz jiného hráče Yankees, Bumpa Hadleyho, málem osudný Mickeymu Cochraneovi z Detroit Tigers. Tomu ale „jen“ ukončil kariéru. Trvalo až do roku 1958, kdy American League, součást MLB, nařídila povinné helmy, samotná MLB je plošně pro všechny zavedla až v prosinci 1970. I když, pro všechny… Veteráni zvyklí na jiné pořádky zase dostali výjimku. Bob Montgomery z Boston Red Sox nastoupil jako poslední muž s nechráněnou hlavou v MLB naposledy až v roce 1979. Skoro šest dekád po nejsmutnější události v historii baseballu.

Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud