Češi v chrámu pro 45 000: Nikdy jsme nehráli před víc než tisícovkou diváků
PŘÍMO Z JAPONSKA | Jsou sny, které se nikdy nevyplní. Ten, který se vyklubal v hlavě trenéra českých baseballistů Pavla Chadima se ale už brzy zhmotní. Ačkoli to tehdy vypadalo jako nápad z neskutečného pohádkového světa, kde dobro a tvrdá práce vždycky zvítězí.
„Mám nepředstavitelně krásný pocit. V roce 2006, když jsem tady byl jako divák, jsem si vysnil, že než zemřu, Česká republika tady bude hrát. Nevím, jestli to byl reálný sen, ale dneska to vypadá reálně,“ usmíval se Chadim, reprezentační kouč českého baseballového týmu, ve středu odpoledne.
Seděl právě v malé místnůstce plné japonských novinářů, měl na sobě český dres. A byl právě asi tak deset metrů vzdušnou čárou od hrací plochy Tokio Domu. Ikonický stadion japonského baseballu bude v pátek kulisami historického startu českého týmu na World Baseball Classic.
Mužstvo ve středu ráno přeletělo z ostrovního Mijazaki, kde se s nimi v hotelu loučila většina personálu, včetně vesele mávajícího kuchaře v jeho bílé čepici. Na letišti Haneda v Tokiu hráči nasedli do autobusů a zanedlouho už vystupovali v garážích Domu. Cestou do svého clubhousu se prošli po vnitřních chodbách, které jsou vyzdobeny portréty slavných japonských hráčů. A pak už se před nimi otevřelo hřiště, přikryté kupolí, kvůli které se téhle aréně přezdívá Velké vejce.
„Nádhera. Trošku to vypadá o něco menší, než jsme si představovali, protože když jsme hráli v Mijazaki, stadion byl otevřený a měli jsme pocit, že je trošku větší. Ale to je tím Domem, tou střechou,“ hodnotil vnitřní polař Jakub Hajtmar. „Tohle je historický stadion, bylo nádherné jít tím vchodem pro hráče a vidět všechny fotky a portréty hráčů, kteří tady hráli a tvořili historii japonského baseballu.“
Pravda je, že útroby haly jsou lehounce sešlé, byla nakonec postavena už před pětatřiceti lety. To ovšem aréně neubírá na působivosti. A VIP sektor v prostoru za třetí metou naopak září novotou a odér luxusní kůže ze sedadel tam naplňuje vzduch.
Čechy přivítala u stropu haly národní vlajka, připravená na jejich trénink a týmové focení. Hned po něm se borci rozptýlili po hřišti. A z amplionů se rozezněli Kabáti, Malá dáma. Postupně se ozvali třeba Nedvědi, Plavci nebo Mig 21.
„My jsme nic nezařizovali. Asi to vzali z playlistů na youtube, často se to takhle dělá,“ usmíval se nadhazovač Lukáš Ercoli.
Hráči při tréninku pálili, chytali míče oproti bílému stropu a zvykali si na zelenou umělou trávu, která pokrývá celou plochu hřiště, kromě nadhazovacího kopce. Tribuny byly prázdné, ale to se brzy změní. Národní tým hraje první zápas už v noci na pátek českého času proti Číně.
„Určitě bude vyprodáno. A lidi budou fandit Čechům. To víte, vztahy Japonska s Čínou jsou složité. A Čechům tady všichni přejí, jejich příběh lidi zaujal. Jsou tu hodně populární,“ říká průvodce českého týmu Kenshoku „Kenny“ Takubo.
Kapacita pro WBC je kolem 45 000 diváků.
„Nejen já, ale většina týmu jsme nikdy nehráli před víc jako tisícovkou diváků. To pro nás bude nová zkušenost. Já osobně mám atmosféru strašně rád,“ těší se Martin Mužík, který hájí první metu. „Budou tady rychlejší nadhozy, lepší pálka. S tím jsme počítali, hrozně se na to těšíme a chceme se s tím dobře poprat.“
