Emmons se stěhuje do Česka. Těší se na domov i střelecké podmínky
Výsledek prezidentských voleb sice vedl některé sportovce k myšlenkám na změnu trvalého bydliště, střelkyně Kateřina Emmons ovšem míří opačným směrem. Před narozením druhého potomka se trojnásobná olympijská medailistka rozhodla s manželem Mattem a dcerou Julinkou nejméně na další čtyři roky přestěhovat z USA zpět do Česka.
„Moje volba to nebyla, ale prezident Zeman byl volbou většiny volících Čechů, tak to musím přijmout a respektovat. A já upřímně doufám, že nás překvapí a situace, které si i já pamatuji, se nebudou opakovat. Na to, jaká je u nás politická situace a jaká se dělají rozhodnutí, hrdá nejsem. Ale zavrhnout možnost života u nás jen kvůli tomu nás ani nenapadlo. Problémy jsou všude, včetně Spojených států. I tady se dělají rozhodnutí, nad kterými zůstává rozum stát.“
Co vás tedy po čtyřech letech, jež jste strávila s rodinou v USA, vede k návratu do Plzně, odkud pocházíte a kde jste trávili čas během návštěv Česka?
„Hlavním důvodem je úžasné zázemí, které tam máme. Pohodová rodinná atmosféra malého města. To nás tam vždycky táhlo. Tady se nám bohužel nepodařilo se usadit a vytvořit domov. V Minnesotě jsme měli vše, co jsme potřebovali, ale poté, co přešla budova střelnice do rukou státní organizace, nebylo na výběr. Chtěli vybudovat kanceláře a s tím nešlo nic dělat. Tady v Colorado Springs jsme se nikdy necítili doma.“
Proč?
„Je to veliké město s životním stylem, který nám nevyhovuje. Po olympiádě se navíc dost změnilo v organizaci amerického střeleckého svazu. V místním tréninkovém centru zbyl jako jediný závodník na plný úvazek Matt. Nemá tady nikoho, s kým by mohl trénovat, já taky ne. A už vůbec nikoho na naší úrovni. Abychom mohli dobře trénovat, potřebujeme občas parťáka, který nás „postrčí“. Je to motivující, když vám někdo neustále šlape na paty. Já už takto s Mattem fungovat nebudu vzhledem k tomu, že já jsem skončila s malorážkou a Matt se vzduchovkou.“
Do Česka vás tedy žene i sportovní konkurence?
„Já mám doma plno holek, které umějí předvádět stejné výkony. Navíc počítám s tím, že se mi po mateřské na čas sníží výkonnostní úroveň. Ale věřím tomu, že nebudu mít potíže se po několika měsících vrátit zpátky a útočit na finále na mistrovství světa 2014. Pokud budeme potřebovat vyměnit tréninkové prostředí, Itálie či Německo nejsou tak daleko. V Evropě máme spoustu našich „soupeřů“, se kterými už plánujeme společnou přípravu. Pokud chceme být zase v Top 3, musíme se čas od času připravovat s lidmi, kteří jsou na stejné výkonnostní úrovni. Toto se momentálně týká spíše Matta, který je v malorážce neustále ve špičce a v Česku nemá zatím nikoho, kdo by mu šlapal na paty.“
Máte ještě další důvody k návratu?
„Kromě tréninkového rodinného zázemí se mohu v Plzni lehce dostat zpátky k fyzioterapii. Ztratila jsem s ní kontakt a ráda bych se k ní alespoň částečně vrátila. Mám jedinečnou šanci se opět učit od mého učitele Tomáše Lučana. Jemu vděčím za většinu svých znalostí a za schopnost vnímat lidské tělo jako celek, jehož jednotlivé části se vzájemně ovlivňují. Aneb – bolest či porucha funkce mohou mít nejrůznější příčiny.“
Může pro vás být fyzioterapie i volbou pro dobu, kdy ukončíte sportovní kariéru?
„Určitě je to jedna z možností do budoucna. Bude záležet na tom, jestli se dokážu vrátit na pro mě přijatelnou úroveň, co se fyzioterapie týče. Znalosti a zkušenosti nepřicházejí přes noc. Může to zabrat roky příprav. Věřím tomu, že zase budu schopná závodit na nejvyšší úrovni, ale zároveň chci zůstat v kontaktu s tím, co by mě mohlo později živit.“
Když jsme u příprav, jak se chystáte na stěhování? Probíráte se při balení šestimetrového kontejneru věcmi a mnohé vyhazujete, nebo je pro vás těžké rozloučit se s částí života?
„Vzhledem k tomu, že jsme se v posledních dvou letech stěhovali dvakrát, není nahromaděných věcí tolik. Ničeho, k čemu máme citovou vazbu, se ale nezbavujeme. Kontejner pobere spoustu věcí. Až nám ho dovezou, nošení krabic při vybalování bude na Mattovi. Já se svým velkým břichem už bych toho moc neunesla. (Usmívá se.)“
Zhruba v polovině roku čekáte narození druhého dítěte. Už máte plány, jak se budete vracet zpět do formy?
„Poučila jsem se z minula, jak zacházet s přípravou v těhotenství a co je nejdůležitější po porodu. Minule jsem nezahálela, ale výběr sportů nebyl vůbec vhodný, jak se později ukázalo. Tentokrát jsem dala na instinkt a zaměřila se nejvíce na rehabilitaci, masáže, jógu a plavání. Po porodu počítám s tím, že nechám tělo nějaký čas „usadit“ a budu hodně rehabilitovat a připravovat se na zátěž postupně. A opět začnu s plaváním. Hlavně se do všeho nesmím vrhnout najednou jako minule. Jak mi říkal profesor Kolář na olympiádě, musím začít trénovat méně, ale kvalitněji a využít své technické úrovně. Velké tréninkové objemy mi ublíží více než pomohou. A měl stoprocentní pravdu.“
