Studuje práva, trénuje Koreu. Z úcty nesmím vyřazovat hráče, říká Blažík
PŘÍMO Z GÖTEBORGU | Toto by se vám v jiném sportu asi nestalo! Chtít jet na dovolenou, nabídnout se mailem jako trenér florbalu a další rok vést Jižní Koreu na MS. „Velká zkušenost,“ říká Michael Blažík, třiadvacetiletý student práv a kouč pražské Sparty, jež nyní učí asijského trpaslíka novému sportu. A řeší problémy s jejich patnáctihodinovou pracovní dobou i jinou kulturou, kdy z úcty nesmí vyřadit staršího hráče.
Jak se český kouč jako vy dostane na lavičku Jižní Koreje?
„To je docela dobrá otázka, kterou dostávám často. Ozval jsem se jim sám, jsem student a chtěl jsem o prázdninách vyrazit do ciziny. Říkal jsem si, že nechci pracovat někde na nějaké farmě, ale dělat něco, co umím a myslím, že to je florbal. Jako Češi ho ve světě umíme jako jedni z nejlepších, takže mě napadlo, že když se Korea kvalifikovala na MS, mohli by být nadšení. Kontaktoval jsem je, zajímalo je to a řekli mi, ať přijedu. Následně mi pak nabídli spolupracovat s národním týmem a připravovat ho na mistrovství světa. Jel jsem tam s tím, že budu třeba nějaký asistent přes taktiku, ale vyklubalo se z toho, že jsem hlavní trenér, což pro mě bylo překvapení.“
Ta komunikace tedy vypadala jak?
„Nejdřív jsem jim napsal mail a pak probíhala komunikace přes Facebook. Pozvali si mě, takže jsem si koupil letenku, a když jsem byl na místě, věděl jsem, do čeho jdu.“
Jak ovšem ta spolupráce vypadala? Přeci jen vedle toho trénujete i pražskou Spartu.
„Já jsem v Koreji byl v červenci a srpnu. Strávil jsem tam dva měsíce, kdy jsme se intenzivně připravovali dvakrát týdně s týmem, měli jsme různá víkendová soustředění. Pak jsem ale musel vrátit do Čech, kvůli studiu i pracovnímu vytížení ve Spartě. Konzultace proto probíhaly přes video, posílali mi videa z tréninku a tak… Nebylo to moc ideální, neboť, Korejci nemají v roce moc volna asi jen pět, šest dní. I ten kádr se tak hodně obměnil, neboť někteří hráči nemohli odjet kvůli škole nebo povolání,“
VIDEO: Takhle Korea porazila na MS Japonsko
Takže už takhle vám na MS v nezkušeném týmu chybí další zkušenosti?
„Ano, nejlepší hráči, proti kterým v Koreji hrají, jsou vlastně oni sami. Pro nás je tu každé utkání, každá minuta obrovská zkušenost. Třeba s rozhodčími. Nikdy je nepískal nikdo, koho neznají, jelikož v té lize se tam všichni v podstatě znají. V zápase s USA byli i překvapení, když se při nájezdu vrátil hráč ve vzduchu a ten nájezd najednou neplatil. I tohle podtrhuje ten rozdíl. Pro ně je to nové a v Koreji je to jiný sport než u nás.“
Jaký je ovšem zájem v Koreji o florbal?
„Byl jsem velmi překvapen, kolik dětí v Koreji hraje florbal. Je to masa dětí, kteří na školách hrají a Korejská florbalová federace velmi lobbuje za to, aby se hrál florbal ve školách. Stejně jako v Česku, kde se rozšířil florbal právě díky spolupráci se školami, tak i tam hraje spoustu dětí. Je to 1000 nebo 2000 dětí, což je na začátky hodně. Nicméně mají problém v tom, že jim chybí taková hokejová tradice, kterou my Češi máme a pomohla nám posunout dopředu a chytit elitu. Oni mají baseball jako první sport, takže každý, kdo tam chytne hokejku poprvé, vlastně nemá ani ponětí, jak se drží a že je nějaký driblink. Ta jejich hra na nejnižší úrovni vypadá úplně jinak než ta naše.“
Z jakých hráčů je tedy složený národní tým? Jde převážně o studenty?
„Náš tým je specifický. Máme starší generaci hráčů, kteří pracují 12 až 15 hodin denně, takže na trénink nezbývá moc času. Někteří kluci tak v reálu za klub ani netrénují a trénují jen s národním týmem. Ale začíná dospívat nová generace hráčů, kteří jsou teď studenti a jednou reprezentaci potáhnou.“
Jak s nimi ovšem komunikujete? Anglicky?
„Nečekal jsem, že Korejci budou mluvit tak špatně anglicky. Myslel, že u mladších bude angličtina lepší. Naštěstí je v týmu vždycky jeden hráč, který umí anglicky. Ale komunikace na lavičce bývá problém, protože je potřeba dávat pokyny rychle a pod tlakem. Vidím jako slabinu, že neumím korejsky.“
Navíc se třeba brát v potaz i jinou mentalitu, že?
„Ano, mentalita i kultura se od Evropy liší, což je problém i pro sport. Korejská společnost je založená na velkém respektu i úctě ke stáří, což náš tým sráží. Nemůžu si třeba dovolit stáhnout starší hráče mladšími, protože by utrpěl jejich status. Nemám moc volnou ruku, všechna rozhodnutí musím konzultovat s vedoucím výpravy. Jsou to klacky pod nohy, kterých je v korejském florbale i tak hodně. S tím se nedá nic moc dělat.“
Jaká je tedy výzva korejského florbalu do budoucna?
„Korejská florbalová federace má v plánu rozšířit florbal na nejpopulárnější sport ve školách. Což zní velmi ambiciózně, ale v Singapuru to tak prý je. Takže ten zájem ze strany dětí tam je a ambice mají na můj vkus opravdu vysoké. Třeba do dvaceti let, chtějí být mezi top pěti zeměmi ve florbale. K čemuž já jsem docela skeptický, ale líbí se mi, že nemají nízké cíle a ty ambice jsou. Vzhledem k tomu jaké mají lidé v jejich federaci podmínky, daří se jim to vést super.“
