V mysli má jen vítězství, žádné pochyby. A to i přesto, že v sobotu 27. března nastoupí na akci Oktagon 22 do klece proti Karlosi Vémolovi, kterého mimořádně uznává. „On a Attila jsou z těch, co zápasí na domácí scéně, nejlepší,“ říká pětadvacetiletý slovenský bijec Milan Ďatelinka. Střetu s českým Terminátorem se rozhodně nebojí. Je totiž přesvědčený, že tímto duelem může jen získat. Třeba i nové přátelství.
Býval chuligánským rváčem za Slovan Bratislava. To už je minulost. Milan Ďatelinka sice přiznává, že ho podobné bitky pořád trochu lákají, má ale jasno ohledně své kariéry. „Jsou dvě možnosti, buď chcete být chuligán, nebo profesionální sportovec,“ říká sympatický bojovník, který má za sebou čtyři výhry v řadě.
Karlos Vémola říkal, že kvůli zápasu s ním zažijete tlak, jakému jste doposud nemusel odolávat. Myslel tím zájem fanoušků, médií…
„Musím říci, bez toho, že bych se nějak vymlouval, že necítím žádný tlak. Pouze takový běžný předzápasový. Jako jsem to měl kdykoliv předtím. Prostě nad soubojem přemýšlím. Karlos spíš narážel vyloženě na tlak ze strany médií a že kam půjdu, tam se mě na to budou ptát. Určitě měl v něčem pravdu, jen si neuvědomil, že je pandemie. A kvůli tomu nejsou žádná setkání s Karlosem, žádné tiskovky, nic takového. To je pro mě velké plus.“
Takže nevnímáte nic nekomfortního.
„Nemám pocit, že by na mě mělo cokoliv nějaký větší vliv. Opravdu cítím klasický tlak. Vím, že budu mít zápas, hodně věcí tomu obětuji, ale že by to bylo jiné, než kdykoliv předtím, to bych neřekl. Souboj bude těžší, s tím jsem však počítal.“
První a zatím poslední společný rozhovor se odehrál velmi klidně. Vy jste s ním jednal slušně, on s vámi také. Jak vlastně Vémolu vnímáte po lidské stránce?
„Víte co, řeknu to na rovinu… Karlose respektuji jako člověka i sportovce. Absolutně vůči němu nic nemám. A po zápase bych ho i rád využil v přípravách na další boje. Dokážu si představit, že bych s ním a s Machem (Machmud Muradov) chodil na tréninky ať už v Praze nebo Polsku. Samozřejmě, že se soustředím na to, abych ho porazil. Pět nebo třeba dvacet pět minut si půjdeme po krku, to však po zápase to skončí. S každým, s kým jsem bojoval, jsem se pak skamarádil. Zápas utužuje přátelství a sbližuje lidi.“
V českém Terminátorovi máte tedy soupeře, nikoli nepřítele.
„Přesně tak. Budu se rád s ním a s Machem v budoucnu připravovat na další bitvy. I když Karlos prohrál s Attilou Véghem, tak on i Attila jsou z těch, co zápasí na domácí scéně, nejlepší.“
Když zmiňujete Machmuda Muradova, co říkáte na to, že rovnou prohlásil, že nebude v přípravě teď pomáhat ani Karlosovi, ani vám, protože vás oba považuje za kamarády?
„Tohle gesto ukazuje, jaký je Mach člověk. Opravdu je to správný charakter, protože Vémolovi by nebylo příjemné, kdyby pomáhal mně. A mně by nebylo příjemné, kdyby pomáhal jemu. Mach má prostě srdce na správném místě, ví co se má a co se nemá. Mně osobně by asi nevadilo, že s ním trénuje. Vím, že by mu nic na mě neprozradil, ale je super, jak k tomu přistoupil a má za to můj obdiv.“
Fanoušci měli pocit, že byste měl po čtyřech výhrách dostat šanci bojovat o titul. Nakonec ale zápasil Vémola. A když pás získal, vyzval ho hned v kleci Samuel Kryštofič. Nicméně toho hned odmítl s tím, že nárok máte vy. Jak jste to vnímal?
„Potěšilo mě to. Dokazuje to, že je to pohodový chlap, ví co se má. Byl jsem tam jediný, kdo vyhrál čtyři zápasy za sebou. Někteří ale říkali, že jsem neporazil pořádné bojovníky. Nicméně než jsem se s nimi střetl, slýchal jsem, jak mě seknou a podobně. Když jsem pak zvítězil, najednou jsem prý nebojoval s pořádnými soupeři…“
Nelze se zavděčit všem.
Milan Ďatelinka |
|
| Narozen | 9. listopadu 1995 (25 let) v Žilině |
| Výška/váha | 189 cm/84 kg |
| Tým | CSW a Boxerna Žilina |
| Profesionální bilance | 8:4 (8 ukončení) |
„A teď zase slýchám, že mám ještě na zápas s Vémolou čas. Proč? Je mi dvacet pět let. Ať už vyhraju, nebo ne, má kariéra půjde dál. A kdybych náhodou – což si absolutně nepřipouštím – prohrál, tak alespoň zjistím, jak na tom jsem. Když vyhraju, budu vědět, že jsem na správné cestě. Proč bych tento souboj odkládal? Co když se mi v následujícím roce něco stane, přijde třeba zranění… Nikdy nevíte, co bude zítra, natož za rok. Teď je zkrátka šance, která tu být potom nemusí. Musím se ji proto chopit.“
Takže nesouhlasíte s vyjádřením Vémoly, že váš management udělal chybu, protože případnou prohrou si zpomalíte kariéru? Doslova řekl, že vás sekne v rozletu.
„Co se týká managementu… Mám jen své tři trenéry, a ti mě podporují. Řekli: ‚O.K., chceš jít do toho, půjdeme do toho.‘ A opravdu si nemyslím, že mi nějak přibrzdí kariéru. Podívejte se, kolik Karlsovi je, a taky ještě nekončí. Takže si vůbec nepřipouštím, že já pětadvacetiletý bych prohrál s Vémolou a byl by to nějaký konec nebo zpomalení kariéry. Absolutně ne. A už vůbec jsem nešel do duelu proto, abych se nějak zviditelnil. To je mi jedno.“
Jedním z trenérů je také Attila Végh, jaká byla konkrétně jeho reakce?
„Rovnou řekl, že mi pomůže. A opravdu, má ke mně skvělý přístup, za což mu moc děkuju i celému Spartakusu (tým).“
A co reakce lidí ve vašem okolí, když se dozvěděli, s kým v kleci nastoupíte?
„Všichni byli samozřejmě zaskočení, že jdu zápasit s Karlosem. On je ikona MMA, tady na Slovensku ho zná každý.“
Jak reagovali třeba rodiče?
„Ty jdeš s Karlosem? Proboha, neblázni… (směje se) Ale mám od nich samozřejmě tu největší podporu.“
Mimochodem, jste jednou z největších stálic Oktagonu, protože jste byl součástí projektu Výzva v roce 2016. Jak na to vzpomínáte?
„Ano, já jsem dítě Oktagonu, dá se říct. (směje se) Strašně rád na to vzpomínám, byla to velmi dobrá zkušenost. Bylo to úžasné léto. Zhodnotil bych to tak, když porovnám začátky v Oktagonu a současnost, řekl bych, že jsem byl tehdy mladý usmrkanec, který chtěl být profesionál, ale neměl profesionální přístup. Myslím, že jsem od té doby dospěl a ke kariéře přistupuji skutečně profesionálně. Ze začátku jsem to ale flákal a užíval si život. Bylo mi jedno, jestli prohraju, nebo vyhraju. Šel jsem se prostě pobít.“
Jste taky známý tím, že se hlásíte k hooligans Slovanu Bratislava. S chuligánskými bitkami je teď ale asi nadobro konec...
„Nepopírám, že by mě to lákalo, jsou však dvě možnosti: buď chcete být chuligán, nebo profesionální sportovec. Nebudu lhát, ten pocit boje mám rád, jenže člověk si musí určit priority, jakou cestou se chce vydat. A já si nemůžu dovolit, že bych se dostal do nějakého průšvihu nebo že bych se zranil. Takže jsem to naprosto vypnul, je to stopnuté. MMA je mé živobytí a podřizuji tomu vše. A taky nechci dělat našemu sportu špatnou reklamu. I proto jsem chuligánství odstavil na vedlejší kolej.“
Více informací k Oktagon 22 na oktagon.tv
