Krištofič o návratu: Odmítl jsem plastiku kolene. Sport mi pomohl od depresí po Survivoru
Návrat ve velkém stylu. Samuel „Pirát“ Krištofič v sobotu na Oktagonu 70 ukončí více než roční pauzu způsobenou vážným zraněním kolene a účastí v reality show Survivor. V osmifinále Tipsport Gamechangeru se střetne s českým ranařem Dominikem Humburgerem. „Nemá v arzenálu nic, s čím bych se předtím nepotkal. Je mladý, dravý, technický a komplexní bojovník, ale ve všem za mnou maličko zaostává,“ říká šestatřicetiletý Slovák o soupeři.
Comeback se kvapně blíží. Jste nervózní nebo se spíše těšíte?
„Těším se, nervózní nejsem z ničeho. Uvědomuji si, že už mám nějaký věk a nebudu to dělat věčně, takže si to celé užívám. Tréninkový kemp je za mnou, jen zbývá doladit váhu. Už se snad ani nestihnu nijak zranit. Raději to zaklepu.“ (směje se)
Jak moc vám v minulém roce skákala váha? Nejprve jste se účastnil reality show Survivor, při které jste hodně zhubnul, načež jste se vrhnul do přípravy na zápas ve vyšší váhové kategorii, než je vaše obvyklá.
„Po Survivoru jsem strašně přibral, přejídal jsem se. Psychicky jsem na tom byl dost zle. Špatně se mi zařazovalo zpět do normálního života. Každopádně, v přípravě na Karlose (Vémolu) jsem vážil nějakých devadesát šest kil a řekl jsem si, že víc nabírat nebudu. Stačil jsem na něj v předešlém zápase a nijak velký rozdíl jsem nečekal. Chtěl jsem si otestovat, zda má to brutální hubnutí a nabírání nějaký význam.“
A jak dlouho trvalo, než jste se zase plně adaptoval na běžný život mimo ostrov?
„Přesnou dobu už si nevzpomenu. Pamatuji si ale, že jsem si racionálně říkal: ´Jsi blázen! Vždyť je vše v pořádku, rodina je zdravá, tak co blbneš!´ Hodně mi pomohlo, když jsem zase začal trénovat. Dostalo mě to zpět do starých kolejnic. Opět jsem pak nasadil zdravou stravu. Cítil jsem totiž, že to zásadně ovlivňuje, jak se cítím při výkonu v tělocvičně. Láska ke sportu mě vrátila do normálního života.“
Návrat ke kariéře měl ale vypadat jinak. V létě jste si domluvil odvetu o titul s Vémolou. Ten se však nakonec střetl s Willem Fleurym.
„Ano, zranil jsem se. Měl jsem tehdy docela strach. Když jsem chodil po doktorech na magnetické rezonance, dostával jsem různý predikce, jak by to se mnou mohlo dopadnout. Hrozila mi plastika kolene. Ta by mě vyřadila na rok nebo rok a půl, než bych vůbec mohl zase začít trénovat. Bál jsem se. Nejdřív vyšetření ztěžovala krev a otok v koleni. Pak se doktoři dobrali k tomu, že mi vazy drží na nějakých dvacet procent. Navrhovali mi operaci, ale nakonec jsem se s nimi dohodl a rozhodl jsem se naposilovat svaly ve stehně okolo, aby koleno udržely. Mohl jsem se díky tomu dříve vrátit do tréninku. Varovali mě, že mi vazy za dva měsíce můžou rupnout zase. Já jsem si ale řekl, že je mi jedno, jestli půjdu na operaci teď nebo o pár týdnů později. Prostě jsem to zkusil.“
Sám jste zmínil, že na vrcholového sportovce už nejste nejmladší. Problesklo vám v tomto období hlavou, že hrozí konec kariéry?
„Samozřejmě. Právě proto jsem odmítl operaci. V šestatřiceti letech se vypnout celkem na dva a půl roku…To už by byl hodně náročný návrat. Kdo ví, jak by to vypadalo. Takhle jsem naskočil hned zpátky, nejprve činky a posilování vrchu těla. Po šesti týdnech jsem začal rozhýbávat i koleno a chvála Bohu to šlo dobře.“
Pojďme přímo k zápasu. Co stálo za tím, že jste právě vy jako jediný z nasazených nevěděl, proti komu se v úvodním kole Tipsport Gamechangeru potkáte?
„Myslím, že hodně lidí v zákulisí tušilo, že nastoupím proti Dominikovi Humburgerovi. Jen to nechtěli hned oznámit a čekali.“
Ukázat starého Piráta? Už to v sobě prostě nemám
Předpokládám tedy, že se čekalo, až Humburger odzápasí poslední duel v kontraktu s KSW. Mám pravdu?
„Ano, myslím si, že to bylo právě tak. Česko-slovenská MMA scéna je malá, chodili ke mně informace, že bych měl jít s Humburgerem, protože někdo slyšel, jak o tom on povídá na tréninku. Ondra (Novotný, promotér Oktagonu) mi ho jako oficiálního soupeře ale představil až po konci jeho angažmá v KSW. Psal mi, jestli neudělám nějaké video vyjádření, které pak pustí na turnaji v Třinci.“
A jak jste s Humburgerem jako soupeřem do prvního kola spokojený, když ho porovnáte se zbytkem startovní listiny?
„V pyramidě jsou určitě i papírově lepší soupeři, stylově pro mě ale Dominik není snadná zkouška. Celkově jsem byl hlavně rád, že mám konečně zápas. Gamechanger jsem ostatně bral s tím, že ho chci ovládnout. Nemůžu tedy kalkulovat a vybírat si. Kariéra mě naučila, že někdy člověk myslí, až nedomyslí. (směje se) Posledně jsem si v Gamechangeru myslel, jak jednoduchý los na první kolo mám, když mi dali Alexe Lohorého. Nakonec jsem skončil dobitý snad nejhůř, ještě dva týdny mě vše bolelo.“
Nicméně váš aktuální oponent rád chodí do krvavých přestřelek, ale umí velmi dobře pracovat také na zemi, obzvlášť pak z horní pozice. Tak by se přitom dal popsat i váš styl boje, viďte?
„Vnímám to stejně. V každém aspektu boje jsem ale o kus lepší. Může se to strhnout v pořádnou bitku jako během jeho posledního zápasu. Viděl jsem tam hodně mezer, přes které mi budou procházet kontra údery. Cítím v kostech, že mu budu dominovat a dříve či později ho trefím něčím v postoji a ukončím knockoutem nebo dobíjením na zemi.“
Dodává vám sebevědomí, že jste naposledy porazil jeho týmového parťáka Karlose Vémolu také knockoutem hned v prvním kole?
„Jistě. Celá má kariéra a to co jsem natrénoval během přípravy, mi dodává sebevědomí jakbysmet. Na kempu v Thajsku jsem trénoval s Robertem Valentinem (bojovník UFC) a v některých kolech jsem mu dominoval. Dominik nemá v arzenálu nic, s čím bych se předtím nepotkal. Je mladý, dravý, technický a komplexní bojovník, ale ve všem za mnou maličko zaostává a nemá mě čím překvapit.“
Nepřijde vám, že jste se s věkem změnil? Dříve jste více bouřil trashtalkem a pálil do soupeřů. Teď se zdáte být mnohem klidnější.
„Jasně, že to sám na sobě cítím. (usmívá se) Všichni to cítí, i Ondra (Novotný) mi už dvakrát nebo třikrát volal, abych ukázal toho starého Piráta. Naznačoval mi, abych si rýpnul do Dominika. Odpověděl jsem mu, že už to v sobě prostě nemám. Přišlo by mi trapný, kdybych šel natočit nějaké video, jen protože mi zavolal. Předtím to vždy vycházelo ze mě. Bavilo mě to, byl jsem temperamentní a egocentrický. Teď jsem našel klid. Dělám MMA, protože ten sport miluju. Bez něj jsem měl deprese a bylo mi zle. Konečně jsem zas ve správných kolejích.“
