Kalašnik: Na Farmě jsem zhubl 8 kilo. MMA je i showbyznys. Titulový duel chce v Brně
Po sérii tří výher v Oktagonu si český bijec Andrej Kalašnik plní „vedlejší úkoly“. Zúčastnil se reality show Farma a představil se taky na hudebním festivalu Zrče. Teď ale obrací pozornost zpět na kariéru profesionálního zápasníka, a proto znenadání vyzval aktuálního šampiona velterové váhy Iona Surdua. Utkat se s ním chce doma v Brně.
V době, kdy tuzemská liga Oktagon nemá jediného českého šampiona, vzbuzuje výzva Andreje Kalašnika vlnu naděje. Třicetiletý bojovník si užívá nejlepší sezonu kariéry, těší se nejen ze série tří výher, ale také z prudkého nárůstu popularity. Momentum se tedy zdá být na jeho straně. Případný šampionský úspěch by jej zřejmě pasoval do role jedné z největších domácích hvězd.
Mezi zápasy si užíváte rozmanitý život. Nejdříve jste si prošel reality show Farma a teď jste zas vystupoval na hudebním festivalu v Chorvatsku Zrče.
„Ano, plním si vedlejší úkoly. Jednou farmařím, pak zápasím a jindy zase headlinuju fesťák, pořád něco.“ (směje se)
Ne vždy je to ale jen příjemné nebo snadné, ne? Třeba na Farmě jste dost zhubnul. Co stálo za vaší účastí v této reality show?
„Prý hledali nějakého MMA zápasníka. Jako první mě s nabídkou oslovil Ondřej Novotný. Viděl jsem slovenskou verzi a říkal jsem, že do takové blbosti přeci nemůžu jít. Survivora bych vzal, ale tohle ne. Navíc nesnáším kutilské práce, dokonce bych se nazval anti-kutilem. Jsem strašně nešikovný. Že budu stavět kozín nebo kravín jsem si nedovedl představit. Pak se mi to ale celé rozleželo v hlavě. Řekl jsem si, že to bude úplné vybočení z komfortní zóny. Opravdu to byla zajímavá zkušenost a ano, zhubl jsem dost. Celkem osm kilo.“
Rozvedete to?
„První dva týdny jsme měli jen mouku a vodu, takže jsme jedli pouze placky. Pak přišly polívky, osm litrů vody, špetka soli a brambora. Těch osm kilo jsem ztratil na svalech. MMA diety jsou proti tomu brnkačka. Dáte si jeden trénink, zapotíte se a pak si dáte bílky se steaky. Tam jsme ale makali patnáct hodin denně na stavbě.“
Pirát se dával dohromady půl roku
Jak moc jste během show přemýšlel nad tím, že ztrácíte formu, což se může neblaze podepsat na vaší dobře rozjeté kariéře?
„Určitě jsem nad tím přemýšlel, ale zase tak strašný zásah to nebyl. Návrat do formy se mi docela daří. Samozřejmě se to ale podepsat může. Třeba Pirát (Samuel Krištofič) vyprávěl, že se po účasti v Survivoru dával půl roku dohromady.“
Musíte teď více přemýšlet nad stravou?
„Jasně. Nad stravou ale taky doplňky výživy jako třeba kreatin. Aktuálně se hlavně zaměřuji na silovou přípravu, avšak úplně nevynechávám ani kardio. Chodím běhat, abych úplně nezlenošil.“ (směje se)
Během show jste se držel vašeho komediálního alter-ega Vagabunda. Byl za účastí ve Farmě taky kalkul, že díky ní budete známější? Popularita je přeci jen v současném MMA dost důležitá.
„V MMA musíte být vidět, to je zkrátka fakt. Jako kalkul bych to nenazval. Bohužel nemáme podmínky a měsíční výplaty jako hokejisti nebo fotbalisti. Jsme závislí na sponzorech a zápasové výplatě. Ta se odvíjí i od toho, kolik má bojovník sledujících na sociálních sítích. MMA je prostě showbyznys. Musíme tyto věci dělat. Pořád jsem ale hlavně zápasník, Farma byl jen takový vedlejší úkol.“
Kdy přišlo tohle prozření, že MMA je taky showbyznys a musíte k němu tak přistupovat?
„Sbíral jsem bonusy za výkony večera, dobré skalpy a výplata pořád nerostla. Řekl jsem si, že musím začít dělat něco navíc, prasknout další bubliny. V tu dobu mi zbýval poslední zápas kontraktu s Niklasem Stolzem, tehdy jsem do toho začal šlapat, abych si pak mohl říct o lepší smlouvu.“
Současně s tím jste taky změnil bojový styl. Dříve jste se držel hlavně wrestlingu, ale v posledních zápasech se spíše přebíjíte v postoji.
„Přesně tak. Naučil jsem se MMA a přestřelkami v postoji víc bavit. Chvilku to trvalo. Vyšel jsem ze zápasení, konkrétně volného stylu a v prvních amatérských utkáních jsem ani neuměl dát základní boxerskou kombinaci přední zadní. Hned jsem soupeře házel. Naštěstí to vycházelo. Na postoji ale pracuji poctivě, chodím i na lekce thajského boxu. Rozhodl jsem se tak taky proto, že je wrestling fyzicky nejnáročnější součástí MMA. Čím jsem starší, tím víc chci v kleci pouštět ekonomický mód a šetřit síly.“
Vyhrával jsem, ale zápasil jsem nudně
Často se bojovníci začínají MMA bavit ve chvíli, kdy trochu opustí od hvězdných ambicí a necítí se nadále svázání strachem z chyb. Měl jste to stejně?
„Ano, naprosto. Jak se říká, nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry. Ne že by mě vždy strach vyřadil, třeba jsem i vyhrál, ale zápasil jsem nudně. Dělal jsem to povinné minimum, které stačilo na vítězství. Měl jsem pak sice v bilanci další zelené políčko, samotného mě to ale nebavilo.“
Zdálo se, že jste se bavil také při vyzývání šampiona Iona Surdua. Ten v podobně vtipném duchu hozenou rukavici zvedl.
„Nejsem drzý trashtalker a nikdy nebudu. Nejde o to, že bych snad nechtěl. Prostě tyhle drsné kecy a provokace neumím, a tak je ani nechci dělat na sílu, bylo by to trapné. Jediné na co sázím, je humor. Myslím, že Ion to má stejně. Mezi námi žádnou nenávist nečekejte, chováme k sobě navzájem velký respekt.“
Po poslední výhře jste zmiňoval, že nejdříve chcete bojovat s jedničkou divize Ronaldem Paradeiserem. Proč jste nakonec ukázal rovnou na šampiona?
„Titul je přeci nejlákavější. S Ronym jsem chtěl zápasit, byl by to určitě skvělý duel. On má nejvíce bonusů za výkon večera a já jsem po něm druhý. Situace na špičce divize ale víc nahrává tomu, abych si hned řekl o titulovou šanci. Rony je Ionův kamarád, takže s ním zápasit nebude. Kaik Brito se o titul utkal před půl rokem a prohrál. A pak už je přede mnou jen Robo Pukač, který se snaží o duel s Patrikem Kinclem.“
Sice jste před chvílí povídal o nové zálibě v přestřelkách v postoji, tam je ale Surdu nejsilnější. Většinou ztrácí ve wrestlingu a na zemi. Přeorientujete se tedy před tímto mačem zpět na zápasení?
„Určitě je to jedna z variant. Na postoj ale nerezignuji, i tam vede cesta. Ion boxuje a kope skvěle technicky, nechutnají mu však divoké mely a chaos, ve kterých si nemůže udržet takový přehled. Právě proto by na něj můj netechnický a nerytmický postojářský styl mohl sedět.“
Při výzvě jste vyslovil přání, abyste o titul mohl bojovat doma v Brně. Když jste se tam ale představil naposledy, vyběhl jste na soupeře zcela přemotivovaně a bez rozmyslu. Nebojíte se, že by se vám to mohlo proti elitnímu Surduovi vymstít?
„Kdo se bojí, nesmí do lesa. (směje se) Je dobře, že mám takovou zkušenost za sebou. Už vím, jak s tím pracovat. Teď už budu klidnější, snad. Někdo má problém, že se před zápasem lidově řečeno podělá. Já trpím opakem. Jsem vždy úplně nabuzený a přemotivovaný. Musím si na to dávat pozor.“
