Vítězství v titulové bitvě bylo třeba oslavit ve stylu, a tak Jiří Procházka pozval své fanoušky v Singapuru na střechu proslulé budovy Marina Bay Sands. A tam bylo pořádně veselo. Fotku s novým šampionem nechtěli jen pozvaní Češi, ale i cizinci, kteří devětadvacetiletého bojovníka identifikovali. Na každého si ale udělal čas a vyfotil se s ním. Stejně tak si vyhradil čas i pro iSport.cz.

Jaké to bylo, když vám po zápase s Gloverem Teixeirou zvedli ruku. A jak to prožíváte teď?
„Jedno mě fakt se*e, že jsem nepodal takový výkon, jaký jsem od sebe očekával a do příště musím udělat fakt hodně změn. Ani ne tak, co se týká přípravy, ale toho, s čím chci jít do zápasu. Nešel jsem tam v úplně nejlepším rozpoložení.“

Právě průběh souboje ale fascinoval svět.
„Jo, já vím. Ale tohle není to, co je moje vize o nejsilnějším muži světa. Chápete? Není to o nějakém mistrovském pásu, ty jo. Ten si jen vymysleli lidi. To já sám v sobě uznám, kdy vím, že jedu a využívám maximum svých možností. A vím, že v tomto souboji jsem to neudělal.“

Rozumím, ale vždy jste měl za cíl titul. Ten jste získal, mise splněna, ne?
„Jde o to, obstát před svým svědomím. Není to o ničem jiném, než sledovat tu cestu v sobě, podle níž jste sám za sebe upřímně spokojený. Se svým výkonem i vším kolem vás. To je ta cesta, naplnění štěstí. Ale ono je to dvousečný. Můžete se točit za štěstím jako pes za svým ocasem, ale druhá věc je, zadat si něco, říct si co chcete a splnit to. Na druhou stranu musím říct, že jsme si s trenéry zadali: Nejrychlejší cestou k titulu, a to jsme splnili. To je pro mě zadostiučinění, to je pravda.“

Na pozápasové tiskové konferenci jste říkal, že vás Teixeira vlastně nepřekvapil…
„A on mě opravdu nepřekvapil. Ale chybu jsem udělal v tom, že jsem sám sebe bral tak, že ho prostě smetu. Když jsem ale pak viděl, že musím jít s pokorou do těch nejnižších příček sebe sama a tam začít pracovat, tak… To jsem v zápase dovedl, ale moc se mi to nedařilo. V boji je klíčové, stejně jako v životě, ve všem, uvědomovat si, co je teď v tuto chvíli to nejlepší, co můžu udělat. A to jsem v zápase nedělal.“

Můžete být konkrétní?
„Jen jsem bojoval, reagoval na to, co se děje. Jasně, to je super, je to teď a tady, v tento moment a dáváte tomu všechno. Kdežto v boji to není to nejlepší. V boji si musíte uvědomit, co se děje, jaký přístup má váš protivník, a na ten vynalézt antirecept. A to jsem neudělal, jen jsem reagoval na to, co se dělo. Kašlal jsem na to, co si myslím. Nechal jsem zkrátka mysl být místo toho, abych ji vzal a použil ji jako zbraň proti němu. To je klíč. Dělával to dříve Conor McGregor v zápasech a další velcí bojovníci. Takoví lidé si udržují v souboji přehled a není to pořád jen panna a orel. Sice to udělá pro lidi krásný zápas, že si řeknou ‚Wow!‘ a jsou z toho na větvi. Ale pro bojovníka to není zadostiučinění. Na druhou stranu, zadali jsme si s týmem nejkratší cestu k titulu, a šlo to zápas od zápasu přesně. Přesně jsme to naplánovali, a teď jsem to ukořistil. Mám titul.“

No právě.
„Nebudu o tom raději víc mluvit, protože to nechci nějak ponižovat. Je to velká věc a chci být z toho šťastný.“

Ano, a taky jde o to, kolika lidem jste tím udělal radost, minimálně v Česku.
„Jsem rád, že z tak malé země, kde MMA bylo ještě před pár lety taková neznámá věc, jsem se mohl vybouchat až na ten vrcholek. Na ten opravdový světový vrchol v MMA. Ale pořád se bavíme jen o zápasení. Já o tom ale přemýšlím jako o boji muže proti muži a je jedno kdy, kde a za jakých okolností. A uvědomovat si a používat svoje nejtěžší zbraně, to je cesta, kterou je třeba následovat.“

Když jsem s vámi dělal rozhovor před zápasem, byl jste právě na masáži, kde jste si stěžoval na nepříjemnou bolest v levém lokti. To vás nějak nelimitovalo?
„Měl jsem tam jenom natažené šlachy. Ale teď jsem si ji celkově zku*vil v zápase, mám naražený klouby (ukazuje zaťatou pěst), ale všechno v pořádku.“ (pousměje se)

Mimochodem titul musí mít pro vás o to větší cenu, když vezmete v potaz, jaké legendě jste ho sebral.
„Jo, to jo. Hlavně jakou formou… (rozesměje se) To mě na tom těší asi nejvíc, že jsem prostě na konci přepnul do toho ‚Kámo, udělej cokoliv, ale vyhraj to teda. A pak to prostě přišlo, že se tam ta možnost naskytla. Bomby, bomba… Ty vole, ten krk by tam šel, tak ho zkusím a dotáhnu to. A šlo to. Ale říkám, takhle zápasit nechci. Nechci zápasit, jako jsem to dělal v Rizinu (japonská organizace), panna, nebo orel. Že musím přežít těžké situace, dokud se soupeř nevybouchá, a já mu pak, že to nic nebylo a rozbiju ho.“

Opět se vracíte k nespokojenosti. Nicméně co říkáte na to, že jste se popasoval s někým, kdo na tom byl ve dvaačtyřiceti letech takhle?
„To mě sakra těší. To, v jaké byl Glover kondici a s jakým umem proti mně nastoupil, bylo fakt úctyhodný. Asi není zápasníka, který by si zasloužil větší respekt. Nejsilnější, co jsem asi viděl, bylo to, že po zápase byl jasně rozhodnutý: ‚Budu pokračovat!‘ V tu chvíli jsem si řekl, to je masakr. Po takové bitvě, po tom všem… Neznám jeho motivace, pudy, myšlenky, ale je hustý, jak jede. Má opravdu krev válečníka a to je úctyhodný.“

Váš zápas bude navždycky jednou z největších MMA bitev historie. Co na to říkáte? Drama v Singapuru.
(směje se) „Pro lidi je vzrušující vidět takovou válku. Já jsem rád, že jsem si dokázal, že umím jít skrz fakt krvavou válku a ukázat, že se to dá změnit v jakékoliv chvíli. I v poslední sekundě.“

V UFC už jste bojoval potřetí, jak jste si na tuto organizaci zvykl?
„Ten tým v organizaci je perfektní. Líbí se mi taky, že to jsou pořád ti stejní lidé, které potkávám. A je čest zápasit v té největší lize, což pro mě zase ziskem titulu neznamená, že jsem nejlepším zápasníkem světa.“

Jak jste na tom vlastně fyzicky, přece jen jste hodně pomlácený?
„Cítím se skvěle, akorát ten ksicht mám trošku dobitej, no.“

Co byste teď ze Singapuru vzkázal do Česka?
„Že děkuju moc za veškerou podporu. To, co jsme si s týmem řekli na začátku v UFC, jsme dodrželi a to je pro nás největší zadostiučinění. Větší než to, že jsem neudělal zápas, jak jsem chtěl podle svých představ. Takže děkuji za podporu a víru do poslední sekundy.“

UFC

12. června 2022 • 09:04

Procházkova řež nadchla svět i Česko. UFC se klaní, Soukalová bez nehtů

UFC

12. června 2022 • 09:46

Végh: Procházka je nejlepší na světě! Neskutečný zápas, měl jsem husí kůži