Váš trenér Petr Kníže v jednom rozhovoru žertoval, že se nejspíš dáte jednou v Uzbekistánu na politiku.
„Třeba jo. Kdyby mi například nabídli být v Uzbekistánu prezidentem MMA, tak proč ne. Rozumím tomu, vím, jak to chodí. A je to taky politika.“

Přímo na nejvyšší pozice byste se necítil?
„Politika blízko sportu by mě zajímala. Ale jinak ne.“

Založil jste v Uzbekistánu MMA organizaci. Stavíte ji vlastně takzvaně na zelené louce, nikdy tam nic takového nebylo. Jak je to náročné?
„Jsem rád, že mám zkušenosti. Měl jsem šestý turnaj, bylo opět vyprodáno, lidi o to mají zájem.“

Dobře, ale v čem bylo nejtěžší vybudovat organizaci?
„V ničem, člověk prostě přinese prachy a všude mu otevírají. (směje se) Všechno je o penězích. A člověk musí být opravdu fanouškem toho sportu.“

Když mluvíte o penězích. Co vám nejvíc v současnosti vydělává? Zápasíte sice v UFC, ale měl jste teď dlouhou pauzu. Je to o sponzorech, výdělcích přes sociální sítě…?
„Mám velkou podporu i u nás, sponzory. Hodně mi vydělává i Instagram při takové sledovanosti (přes dva miliony sledujících). Člověk to musí umět dobře využít. A u nás můžu vše se svým jménem dohodnout za půlku, prostě se slevou. Hala stojí normálně třeba třicet tisíc dolarů (cca 759 tisíc korun), mně ji dají za deset (cca 253 tisíc korun).“

Machmud Muradov

Co se týká sponzorů a spoluprací, hodně se řešila vaše reklama pro Penny, v níž jste srážel ceny. Jaké jste na ni zaznamenal reakce?
„Nevím, já to nesleduju. Přišli za mnou, nabídli spolupráci, řekli, jak to bude vypadat, a já na to: Proč ne? Lidi vždycky budou kritizovat, někomu se to bude líbit, někomu ne. Ale kdyby jim nabídli jen deset procent z toho, co já dostávám, běželi by tam. Nekoukám už fakt na to, co lidi píšou. Vážím si ale těch, co za mnou stojí a zastávali se mě i ve věci víza. Toho si opravdu moc vážím. A proto říkám, že Česko mám rád, miluju ho. Mám tu kamarády, dceru, to je moje rodina a vždycky ji tu budu mít.“

Mimochodem když je řeč o fanoušcích, s nimi často komunikujete na sociálních sítích. A to jak ve své mateřštině, češtině i třeba v ruštině. V jakém jazyce vlastně přemýšlíte?
„Když mi teď dáváte otázky v češtině, přemýšlím česky. Když na mě mluví někdo rusky, tak v ruštině.“

V Česku žijete jedenáct let, v Rusku jste taky žil několik let. Pokud byste měl srovnat Uzbekistán, Rusko a Česko…
„To se nedá srovnávat. Každá země má svoje – mentalitu a kulturu.“

Kde jste zažil nejtěžší okamžiky?
„V každé z těch zemí. Když mi byl čtrnáct patnáct, táta měl těžkou autonehodu a já musel po škole pracovat. V sedmnácti jsem odjel do Ruska, kde jsem taky musel tvrdě makat a v jednadvaceti jsem přijel do Česka. A musel jsem pracovat na stavbě, uklízet a tak. Všude jsem zažil něco, nic není zadarmo. Když chcete něco zadarmo, dostanete to a hned ztratíte. Ale když toho docílíte těžce, budete si toho víc vážit. Když vám dá někdo stovku, půjdete třeba do obchodu a koupíte si cigára. Ale když ji dostanete za práci, půjdete do obchodu, něco koupíte a něco si ještě schováte na příště. Zkrátka, jak vám peníze přijdou, stejně tak i odejdou.“

Vím, že v Uzbekistánu podporujete charitu, navíc sám navštěvujete nemocné lidi. Pamatuji si i případ chlapce, jemuž odumíralo tělo, a vy jste za ním jezdil. Pak jste mu věnoval na Instagramu vzpomínku, když zemřel.
„Bylo víc takových, kteří už zemřeli. I děti, bohužel. Ale mohl jsem jim udělat radost před tím, než odešli nahoru. Myslím, že tam na nás čekají. Jsem rád, že jsem jim mohl chvíli udělat radost.“

Ještě se vrátím s dovolením k Rusku, kde jste byl vyhazovačem…
(skočí do řeči) „V Praze jsem taky hlídal na dveřích.“

A máte snad i z Prahy šrámy po těle?
„Nemám. (usmívá se) V Rusku jsou drsnější lidi než tady.“

Co vše jste tam zažil?
„Hodně věcí. Tam se moc nemluví, ale hned koná. Když člověk vyhrožuje, že něco udělá, tak lže. Když chce, udělá to hned. Ale určitě nechci vzpomínat na to, jak mě tam pobodali. Hodně věcí se mi stalo, ale jsem živej, díky Bohu.“

A i když porovnáte svou zemi s Ruskem, je v tom veliký rozdíl?
„Ano. Rusko je prostě Rusko.“

Velké téma je samozřejmě válka na Ukrajině.
„Víte co… Válka na Ukrajině je špatná, obyčejní lidé zůstávají bez domova. Bohužel to je a bude ještě dlouho. Nějací lidé z toho zbohatnou. Ale obyčejní lidé budou trpět, a to je škoda. Víc k tomu neřeknu.“

A jak je válka vnímána v Uzbekistánu?
„Náš prezident podporuje Ukrajinu i Rusko. Už kolik let má totiž s oběma státy dobré vztahy. Já osobně nefandím nikomu, jen klidnému nebi nad hlavou. Ať je všude klid a mír.“

Vaše kariéra, to je doslova pohádkový příběh…
„Pohádkové je to jen pro toho, kdo to sleduje. Je to horor!“ (směje se)

Nicméně jste prvním Uzbekem, který se probojoval do UFC. Původně jste přitom odjel ze země, abyste mohl pomáhat na dálku rodině, když se váš tatínek stal invalidou. Kdy jste si sám nejvíc uvědomil, co se vám podařilo?
„Asi když jsem vyhrál v Americe. Jsem z malého města, najednou jsem byl ve Washingtonu, slavili jsme s klukama vítězství. Šel jsem na bar objednat jim pivo. Byly asi dvě ráno. A řekli mi, zavíráme, už nenalejeme. Prosil jsem je a v televizi v tu chvíli zrovna dávali fragment z mého zápasu, dostal se do pěti nejlepších sportovních momentů týdne. A všichni mi začali tleskat. To bylo pro mě asi nejvíc. Já, kluk z malého města, jsem se dostal až do Washingtonu a na ESPN ukazovali můj zápas. Barman na mě koukal a říká: To seš ty… Tak tady máš pivo.‘“

V Česku jste dostal přezdívku Uzbek s českým srdcem. Stále se k tomu hlásíte?
„Takhle mě označil Ondra Novotný. To mi nevadí. Ale nechci už, aby se mi říkalo Mach. To dám i jako přezdívku pryč (tato přezdívka je uvedena v oficiálních žebříčcích). Už to nechci používat.“

Proč?
„Nějak jsem nad tím přemýšlel a došel k tomu, že budu bez přezdívky. Budu do zápasů nastupovat prostě jako Machmud Muradov. A hotovo.“

Vzniklo to tady v Česku, že?
„Ano, říkají mi tu tak krátce. Nevadí mi to, ale jako přezdívka to nic neznamená. Nikdo neví, co to vlastně je.“

Třeba rychlost letu.
„No, spíš Mach a Šebestová, ty jo.“ (pousměje se)

UFC

26. září 2022 • 18:45

Pravda o kauze s vízem. Muradov: Nevyhostili mě, nejsem nebezpečný

UFC

5. září 2022 • 06:49

Bojovník Muradov se dočkal českého víza, už je v Praze: Vidět dceru je nejvíc