Procházka: Před zápasem jsem byl v horečkách. Další boj? Nejdřív státnice
Mise Los Angeles splněna. Jiří Procházka v neděli na turnaji UFC 311 porazil amerického rivala Jamahala Hilla. Předvedl jeden z nejlepších výkonů kariéry, který je nyní ještě obdivuhodnější. Čech totiž před zápasem onemocněl a poslední týden strávil v horečkách. Po vítězném comebacku, který upevnil jeho pozici na špičce divize, si dá dvaatřicetiletý finišer studijní volno. Čekají ho totiž státnice. Do klece se chce vrátit nejdříve v létě, ideálně proti Alexu Pereirovi. „Jeho styl, pohyb v kleci a nastavení mysli jsou věci, na které začínám nacházet recept,“ vypráví Samuraj.
Pochvaloval jste si, že jste našel recept na přípravu. Rozvedete to?
„Zjistil jsem, že s týmem potřebuji trávit jen určitou část přípravy. Kemp musí být koncentrovanější, za to uvolněnější část potřebuji soustředit sám na sebe. Mám to nastavené trochu jinak než ostatní zápasníci. Řídím si tréninky víc po svém. Závěr kempu mi sedí právě s trenéry, znají mě a mám v ně důvěru. Jsme už tak sehraní, že nám stačí dva až tři týdny, kdy se plně soustředíme na tréninkové jednotky. Vytvoříme si takové prostředí, v němž zvládnu velké pokroky. Vím, že se tak dokážu připravit na jakéhokoli soupeře. Měsíc v Japonsku jsem strávil sám, stejně tak další měsíc v Mexiku, a pak zbylé týdny v Česku s kouči, kde jsme tréninky hodně nahustili. Odvedli jsme spoustu dobré práce se sparring partnerem Matějem Peňázem. Vše bylo pojaté hodně chytře. Až na konečnou fázi tady v Las Vegas, kde jsem onemocněl. Chytly mě dýchací cesty…“
Ve Vegas jste některé dny úplně vynechal, že?
„Ano, musel jsem. Zbývalo mi pár hodně náročných tréninků, třeba běh čtyřstovek, poslední dva jsem ale úplně vysadil. Nezbývalo než jen ležet, koukat na film 300: Bitva u Thermopyl a nabíral sílu z něj.“ (usmívá se)
Byl jste z toho nervózní?
„Nebyl jsem z toho určitě šťastný… Máte dojet poslední týden přípravy a polovinu strávíte v horečkách. Doktor z UFC se mě během posledních dní před zápasem snažil dát do kupy, ale pořád se mě držela rýma. Ve všech rozhovorech jsem mluvil nosem, takže jsem nepůsobil úplně fit. Bylo potřeba neztrácet víru.“
Cítil jste to i v zápase?
„Jen ten konečný stav. Musím ale říct, že se v kleci skvěle propsala vysokohorská příprava v Mexiku.“
Hilla jste několikrát poslal k zemi. Překvapilo vás, kolik toho vydržel?
„Musím říct, že ano. I když byl několikrát nahulený, pořád odpovídal hodně tvrdě. Musel jsem si dát pozor, nemohl jsem si dovolit do něj hned vypustit vše. První otřesení totiž často nestačí. Důležitější pak je udržet soupeře ve stavu nemotornosti. Jakmile ucítím, že v něm povolila vůle tvrdě mi odpovídat nazpátek, můžu si dovolit přitvrzovat.“
Po boji jste svůj výkon ohodnotil známkou tři. Co byste musel udělat jinak, abyste si zasloužil jedničku?
„Potřeboval bych absolutně nepodceňovat Hillovy útoky. Občas jsem si z nich vnitřně dělal srandu a bral je nezodpovědně, lehkovážně, což mě stálo inkasované rány. Navíc jsem plně nekontroloval některá útočná komba. Nekontroloval jsem tolik pohyb, nechal jsem Hilla až moc pracovat a diktovat. Někdy jsem se necítil dobře v odhadu vzdálenosti a časování správných momentů. Pokud všechny tyto věci napravím, můžu myslet na jedna minus."
Ve druhém kole jste dostal dloubanec prsty do očí. Jak vážné to bylo? Cítil jste ztrátu, že jste trochu přišel o momentum boje?
„Trošičku mě to vyvedlo z míry... Dokážu se ale přizpůsobit jakékoli situaci. Na oko jsem viděl, ale zavíralo se a hodně škrábalo, bylo to dost nepříjemné. Ještě teď to cítím.“
Hned po zápase jste vyzval šampiona Alexe Pereiru. Ten jde ale v březnu do boje s Magomedem Ankalajevem. Chcete titul, nebo skalp Pereiry?
„Řekl jsem Pereiru a stojím si za tím. Jeho styl, pohyb v kleci a nastavení mysli jsou věci, na které začínám nacházet recept. Prohry nám dávají náboje, ty dvě porážky s ním mi jich daly dost do konce života. Díky nim mohu udržovat určité rozpoložení, směr, energii, tvrdost, práci při tréninku... Zkrátka motor.“
Popíšete víc ony náboje?
„Úplně nechci, ne vše. Jde totiž o hodně osobní věci, které určují proč jsem, kým jsem a kdo jsem. Mohu mluvit samozřejmě o technických věcech, které se promítly v tréninku... Má to ale víc rovin. Po té poslední prohře jsem teprve začal přicházet na opravdovou hloubku meditace a duchovnosti.“
Jak se to projevilo, když jste v Japonsku dorazil k hrobu vašeho vzoru Mijamota Musašiho?
„Nemluvil jsem, nebo nečetl, nedomýšlel jsem si, co jak může být. Skutečně jsem byl na tom místě přítomný a vzal za své, co jsem se dříve dočetl, a co jsem se domníval, co jsem nacítil. Podstatná je realita. To, že jsem se sebral a měsíc jsem trénoval v Japonsku, nic reálnějšího snad nemůže být. Snad jen kdybych strávil měsíce v nějakém klášteře, kde bych se tomu absolutně oddal. Nejlogičtější v současné fázi kariéry je udržovat tělo ve stabilním řádu, dobře trénovat a regenerovat, konzultovat přípravu s trenéry a odborníky.“
Pokud by hned nedopadla trilogie s Pereirou, máte vyhlídnutého i jiného soupeře?
„Ankalajeva. Prokázal, že je jedním z nejlepších zápasníků v divizi. Ještě si to nechám uležet. Dám si teď měsíc nebo dva volnější režim, musím hlavně dokončit magisterský titul. Zkoušky a obhajobu diplomové práce mám mít v květnu, nebo červnu. V létě, nebo krátce po něm chci další zápas.“
Jaký jste student? Dokážete ležet hlavou ve skriptech?
„Koušu to těžce. (usmívá se) Vyvinul jsem si na to svou rutinu. Brzy ráno vstanu, odjedu trénink, načež sednu ke knize a drtím to celý den.“
Jedním z hlavních příběhů turnaje byl ten s vaší fanynkou bojující s rakovinou. V Čechách měl velký ohlas, jaký sklidil v USA?
„Mělo to dobrou rezonanci, i díky Danu Whitovi (prezidentovi UFC), který dorovnal mou částku věnovanou na charitu. Jsem rád, že to bylo spojené s Ashly a neholil jsem si tu hlavu nadarmo. Bojové sporty musí vracet a přenášet pozornost na důležité věci, právě na pomoc ostatním, všem kolem nás.“
Co jste říkal na švýcarského fanouška, který vás imituje na sociálních sítích?
„Když jsem ho tam potkal, rozmýšlel jsem, jestli ho mám plesknout, nebo být přátelský. Ve svých videích ze mě dělá trochu trubku. Při setkání jsem ale viděl, že je normální, srdcovej. Myslí to vážně a prožívá to. Dělá si z toho srandu, ale tím správným způsobem. Sehrál jsem to s ním a udělali jsme společné video, beru ho spíš pozitivně."
