Mašková: Vidím, jak soupeřce nabíhají boule... Ale neužívám si to

Říká se jí Medojed, ale otázka, kterou už opravdu nemá ráda, zní: Proč Medojed? Většinou se snaží odpovídat ve slušných frázích o suverenitě šelmy, ale skutečné vysvětlení je mnohem prostší „Medojedovi je všechno u pr…“ přiznává usměvavá Sandra Mašková.

Máte za sebou čerstvou zkušenost v MMA. Proč jste se vlastně rozhodla pro souboj v kleci?
„Myšlenka začít s touto disciplínou je od mého trenéra Aloise Škeříka. Asi půl roku před tím, než jsem nastoupila na Světových hrách, mi říkal: Přecházet z ringu do klece je nový trend. MMA je pro lidi atraktivnější a my se dříve či později budeme muset posunout… Následovala moje klasická reakce na nové podněty. Ne. Později jsem ale vyhledala trenéra Michala Hořejšího, který učí MMA u nás v Tiger Teamu. Měla jsem tedy vše naservírováno na stříbrném podnose. A začali jsme se nějakým způsobem plácat na zemi. A po vítězství na Světových hrách přišla konkrétní nabídka, takže jsme tomu začali dávat pořádnou formu, začali jsme se připravovat cíleně na zápas. Ale ta myšlenka vznikla dřív.“

Původně jste měla v oktagonu nastoupit poprvé už v prosinci v O2 Areně na akci XFN 6, ale vaše soupeřka onemocněla. Jaké to je připravovat se na souboj, a pak nic?
„Pro mě osobně to bylo jenom dobře. Protože já jsem tehdy nebyla dostatečně připravená. Takže předpokládám, že to byl nějaký zásah shůry. Nakonec jsem se stejnou soupeřkou přeci jen bojovala, ale až začátkem března v Pardubicích. A byla jsem rozhodně připravenější, než před těmi třemi měsíci. Tehdy mi bylo spíš líto fanoušků, kteří tam kvůli mně přišli.“

Jak lze vlastně skloubit dvě rozdílné disciplíny?
„Odnesla to příprava na poslední mistrovství světa v kickboxu. Připravovala jsem se na klec, ale vůbec ne do ringu. Na šampionátu jsem tak skončila na třetím místě. Sice se mi podařilo vyškrábat na bednu, ale příprava na klec se na tom podepsala.“

Propojování disciplín zkrátka není snadné.
„Jo, ale pořád jsem přesvědčená, že to nějakým způsobem půjde.“

Že budete Ester Ledeckou bojových sportů…
„Ano, ona je ikonou a symbolem, že to jde. Dokázala úžasnou věc. Ano, chci být Ester Ledeckou v našem odvětví.“

Co vás přivedlo ke kickboxu?
„Už od malinka jsem dělala spoustu různých sportů a rodiče mě v tom podporovali. U ničeho jsem ale dlouho nevydržela.“

A co jste zkoušela?
„Všelicos. Karate, tanečky, balet, ping pong… Ochutnávala jsem všechno možné. Až v devatenácti jsem se sama rozhodla, že vyzkouším kickbox. Připadalo mi to dostatečně zajímavé. Chtěla jsem se v tu dobu hodně odlišovat. Vyzkoušela jsem to a mé srdíčko zahořelo.“

Na druhou stranu se ale někdy sama podivujete, že jste zápasnicí. Takže proč jste zápasnicí?
„Jeden z hlavních důvodů jsou lidi, kteří mě v rámci toho sportu obklopují. Výjezdy s českou reprezentací jsou pro mě nezapomenutelné chvíle. Já ty lidi, které kolem sebe mám, vážně miluju. Je mi s nimi moc fajn. To oni dělají tenhle sport pro mě takovým, jakým je. To je jeden důvod. Chci být prostě v reprezentaci, takže musím zápasit, aby mě tam vůbec chtěli. Taky jsem v tom začala vidět osobnostní růst. Každým zápasem se musím překonávat. A tím, že překonám nějaké strachy, mě to posílí. Překonávání sama sebe považuji za hodnotný faktor. Ale zápas jako takový, ten akt, ten mi vyloženě nechutná.“