Očima trenérů: O agresi v MMA i vražedném chvatu na Hušbauera
Na bratra fotbalového reprezentanta Josefa Hušbauera zaútočil MMA zápasník, tvrdí advokát napadeného. Souboje v kleci se staly fenoménem. Mohou ale inspirovat mnoho lidí k naučení se nebezpečných bojových technik. Lze vůbec předejít tomu, aby na tréninky chodili ti, kteří nabrané schopnosti budou chtít zneužívat? Odpověď jsme hledali se zkušenými českými trenéry.
MMA zápasník napadl bratra fotbalového reprezentanta Josefa Hušbauera. Tato zpráva minulý týden šokovala mnoho lidí. K potyčce došlo na fotbalovém hřišti Radlíku v utkání III. třídy okresu Praha západ proti rezervnímu týmu z Hvozdnic. Brankář domácích Jan Č. prý napadl obránce soupeře Jana Hušbauera. Bratr slávisty Josefa Hušbauera následně skončil s těžkým zraněním na jednotce intenzivní péče.
„Chytil ho zezadu za krk a ukazováčkem a prostředníčkem mu zamáčkl ohryzek, což je hmat, který je zakázaný i v MMA,“ uvedl pro Blesk právní zástupce napadeného fotbalisty Julius Kramarič.
Nicméně špičky českého MMA útočníka Jana Č. neznají. Jen jeden z mnoha oslovených zápasníků uvedl, že se jedná o někoho, kdo byl údajně párkrát na tréninku smíšených bojových umění. Nejedná se ale o profesionálního, ani amatérského zápasníka.
„Musím zdůraznit, že v MMA se žádný takovýto chvat neučí. Nejbližší tomu je škrcení zezadu, kterému se říká mata leo, tedy klasické rdoušení,“ říká respektovaný trenér Petr Macháček. „Ale žádné útoky prsty, aby mu zarazil hrtan. To se neučí ani u vojáků, které cvičím v sebeobraně. Popisovanou techniku znám, ale to je tak těžký chvat, že je obtížný i pro trénovaného mistra. Takže tam podle mě šlo jen o náhodný úder.“
Uvedený útok oslovení bojovníci odsuzují a je jim líto, že je kauza spojována s MMA. Tento sport se stal fenoménem doby a zajímá se o něj i široká veřejnost. To staví do nelehké úlohy trenéry, kteří se snaží problémové zájemce o tréninky včas odhalit. Jde to ale vůbec?
„Ano. Asi ne hned na prvním tréninku, ale trenér to často pozná. Každý člověk se nějak projevuje. Lze si všimnout projevů zbytečné agrese nebo snahy někomu ublížit,“ tvrdí André Reinders, bývalý úspěšný zápasník, nyní trenér. „Náš sport je tvrdý, ale férový a vždy poznáte, když někdo využívá příležitosti k tomu, aby ublížil a ne pouze zvítězil. Je v tom pro laika asi tenká linie, ale zkušený trenér to odhalí,“ říká Reinders a upozorňuje, že boj je z principu krajní situace a člověk v něm projeví své já, které jinak na oko může skrývat. S čímž mají provozovatelé gymů mnoho zkušeností.
„Pokud je to viditelně někdo agresivní, slabě uvažující jedinec, tak ho vykopnu,“ vysvětluje rázně Marek Lončák, trenér bojových sportů. „Většinou zkusí už něco při tréninku na kluky i na trenéra. Sam jsem zažil, že jsem musel rozdat pár facek a vyhodit dotyčného z hodiny.“
Podle Lončáka lze ale budoucího agresora odhalit poměrně těžko. „Tichá voda... Nikdy nemůžu jasně určit, co komu zraje v palici.“
Lončák zároveň přiznává, že jej uvedená kauza naštvala, právě proto, že je útočník označován za MMA zápasníka. „Tohle je samozřejmě nešťastná situace, ale dělat z toho okamžitě kauzu proti MMA je nesmysl. Zvlášť když to ani není zápasník. Takhle se chová agresivní jedinec. Nikdo z nás trenérů ale přece logicky nevychovává záměrně takovéhle typy. Jde nám o sport, i když je kontaktní a tvrdej,“ dodává Lončák.
Podobný názor má i Daniel Barták, který vede i známého bojovníka Viktora Peštu. I on několik lidí z tréninku vyhodil, k renomovaným koučům se rozhodně nedostane každý. „Ale nikoho nelustruju. To nejde,“ říká Barták.
Touha jít s někým poměřit síly v bojovém sportu předpokládá samozřejmě specifickou povahu. Na druhou stranu rváči u bojových sportů podle trenéra Reinderse dlouho nevydrží. Nemají potřebnou kombinaci vůle, cílevědomosti a pokory, kterou v sobě bojovník musí mít. Buď to již v sobě mají, anebo k tomu dospějí. A když k těmto vlastnostem dospějí, přestanou mít potřebu si něco dokazovat v civilním životě. „Dělám bojové sporty od osmi let a jsem přesvědčený, že se jedná o ten nejlepší výchovný prostředek,“ tvrdí Reinders.
Bojové sporty tak nevytváří agresivní útočníky, naopak je mnohdy dokážou přetvořit ve vrcholné sportovce.
„Já někdy beru záměrně i borce, o kterých vím, že jsou rváči. Baví mě totiž takové typy přetvářet,“ říká Macháček. „Vím, že když jim dám řád a disciplínu a možnost se realizovat ve sportu, tak to z nich udělá lepší lidi. A daří se mi v tom.“
K profesionalitě zápasníka patří i to, že ví, kdy a s kým bojovat. Tedy jen v okamžiku, kdy v kleci či ringu nastupuje proti člověku, který jde do souboje s rozmyslem a stejným cílem.
Očima zápasníka |
„Je to klasický příklad té nesmyslné agrese, která je občas na fotbale. To mě vždy zarazí. Hrají prales ligu, o nic nejde, po zápase jdou na pivo s párkem, ale při zápase si lámou nohy. A druhá věc, která mi vadí, že jsou borci, kteří jdou dvakrát na trénink MMA a všude pak tvrdí, že jsou zápasníci, připadají si nesmrtelní a potřebují si to vyzkoušet někde venku na ulici. To mě mrzí. Podobné případy pak kazí náhled na bojové sporty. Celá naše scéna se přitom snaží tuhle představu odbourat, aby se vědělo, že jsme normální lidi, kteří to dělají pro sport. Podobné případy prostě jen kazí jméno našemu sportu.“ Vasil Ducár |
