Vémola: Soupeře jsem si nevybíral. Odkaz je pro mě důležitý až teď...
Dostál slovům, která se pevně pojí k jeho přezdívce. Karlos Vémola pouhý měsíc po rozlučkovém zápase v Edenu přerušuje „důchod“. Vyhlížejíc duel s Attilou Véghem, přijal devětatřicetiletý zápasník titulový duel s Willem Fleurym, aby se udržel ve formě. Pro nedělní klání na silvestrovském Oktagonu 65 v O2 areně se však diskutoval i jiný soupeř. „Samozřejmě, raději bych šel s Patrikem Kinclem. Mám mu co vracet a zároveň bych dostal dvojnásobnou výplatu,“ líčí Terminátor.
Definitivní konec zápasnické kariéry. Tím má být pro Karlose Vémolu červnový poslední díl trilogie s Attilou Véghem. Do něj chce nastupovat ještě jako šampion, a tak přijal titulovou obhajobu proti elitnímu irskému vyzyvateli Willu Fleurymu. Proti němu se postaví už v neděli v pražské O2 areně na prestižním turnaji Oktagon 65.
Vraťme se do pražského Edenu, kde jste v červnu složil jednu rukavici do středu klece a druhou poslal Attilu Véghovi. Čekal jste tehdy, že ji zvedne, kývne na třetí vzájemný duel a povolá vás tak zpátky z důchodu?
„Abych řekl pravdu, nebyl jsem si úplně jistý. Samozřejmě jsem doufal, že jo, protože se mi ještě končit nechtělo. Nikdo z nás ale nečekal, že by jeho odpověď přišla takhle rychle. (směje se) Já musel na odvetu čekat pět let. Když Attilka ale viděl, kolik by náš třetí zápas mohl vydělat, chtěl ho hned. Jsem za to rád, protože budu moct konečně naplnit, co jsem před lety slíbil. Budu první člověk, který Attilu porazí dvakrát.“
V důchodu jste byl celkem jen pár týdnů. Stihl jste pocítit, že z vás spadl tlak, když se lidé přestali dokola ptát na další a další zápasy?
„Na to se asi budou ptát lidé pořád. S mým týmem a doktory jsme se domluvili na klidovém režimu. Měsíc jsem netrénoval, tělo si ohromně odpočinulo. Za třicet let tréninku si nepamatuji, že bych měl takhle dlouhou pauzu. I přes zranění jsem dřel. Když mi operovali loket, trénoval jsem nohy. Když mi operovali koleno, trénoval jsem ruce. Teď jsem si ale jen užíval s dětmi, se zvířaty, chodil jsem na dobré jídlo… Tělo dostalo takový šok z toho nicnedělání, že celé zregenerovalo a cítím se naprosto skvěle.
