Plánoval, že se na Dakaru bude hlavně učit, místo toho se Jan Brabec z týmu Big Shock Racing stal rovnou nejlepším českým motorkářem. Solidní 39. pozici si vyjel díky vyrovnaným výkonům, zkušenostem z motokrosu a také věčně dobré náladě. Dvakrát se během závodu pořádně rozbil, i s naštípnutým žebrem ale dál bojoval. „Už teď mi Dakar chybí," řekl na středeční tiskové konferenci v Praze.
Váš první Dakar je označován za ten nejnáročnější, který se kdy konal na území Jižní Ameriky. Splnil tedy veškerá očekávání?
„Ano, závod byl tvrdý, těžký, dlouhý, spánku bylo málo... Ale moje povaha je taková, že všechno tohle si musím kompenzovat srandou. Strašně rád totiž bavím lidi a když kluci makali a běhali kolem kamionu a já měl hotovo, tak jsem se snažil zvednout jim trochu náladu, dělat srandičky, ale jen tak na pohodu. Oni si pak na oplátku zase dělali legraci ze mě."
Co bylo pro vás tím nejsilnějším momentem?
„Když to beru z pohledu jízdy, tak to byla asi chvíle, kdy jsem šel přes řídítka na držku a následně zjistil, že jsem si na mašině rozbil plyn. Ale podařilo se mi to samotnému opravit, psychicky jsem se nehroutil a dotáhl to až do cíle a tam věděl, že další den můžu pokračovat."
Kolikrát se vám vlastně celkově stalo, že jste přeletěl přes řídítka?
„Jednou hodně, to bylo přes ten plyn a pak ještě jednou, a to jsem si naštípl žebro. To sice bylo v malé rychlosti do písku, ale motorka se v tu chvíli zastavila na nulu, a to je pěkná rána."
Když se pak zvedáte, co se vám honí v první chvíli hlavou? Přemýšlíte nad tím, co vás bolí, nebo spíš okamžitě jdete kontrolovat stroj?
„Já hlavně hned potřebuju vzít motorku, sednout na ni a jet. Protože čím víc nad vším přemýšlíte, tím víc si všechno uvědomujete."
Jak jste si užil tamní přírodu a okouzlující scenérie?
„Tohle jsem v životě neviděl. Jednou jsem se například vydrápal nahoru na dunu, tam jsem zastavil a nejradši bych si udělal selfíčko. Podíval jsem se dolů, a tam si to prášila taková malinká motorečka, to bylo neskutečné..."
Přišla i chvíle, kdy jste měl všeho plné zuby a viděl byste se raději doma?
„(bleskově) To u mě nepřichází v úvahu. Dokud jsem v pořádku zdravotně, nikdy se mi nestane, že bych si řekl, že to dál nepůjde."
Nedorazila ani v průběhu náročných etap krizová chvíle?
„Jednou, a to bylo proto, že já nenávidím zimu. Jeli jsme z Peru do Bolívie, přejezd byl 300 kilometrů, teplota dosahovala tak na 5 stupňů a k tomu chcalo, chcalo, chcalo a chcalo. A to nenávidím. Nevadí mi, když je venku 40 nebo třeba 50 stupňů, ale jakmile je mi zima, tak mě to nebaví. No a po tom přejezdu byla ještě 250 kilomterů rychlostní zkouška a náseldoval dalších 100 kilometrů přejezd. Takže já jsem byl od startu mokrej a zmrzlej, pak se člověk na chvíli zahřeje a zapotí, na dálnici zase vytuhne, do toho pod mrakem a únava, která se nabaluje... Tak to byl jediný den, který mě nebavil."
Dakar byl od začátku hodně náročný, auta se od začátku kutálela z dun, kamiony padaly na bok, bikeři lítali přes řídítka. Prolétlo vám někdy hlavou, že si tady člověk skutečně může ublížit?
„Víte, já se hodně zajímám o 2. světovou válku a tímpádem takhle během závodu nepřemýšlím. To je život, všichni jsme na tom během závodu stejně a když vidím, že se někdo rozstřelí, je mi to samozřejmě líto, ale říkám si zaplaťpánbů, že to nejsem já."
Nakonec z vašeho snažení bylo skvělé 39. místo, nejlepší mezi českými motorkáři. Kdyby vám někdo něco takového řekl před Dakarem, věřil byste mu?
„Takhle jsem nad tím popravdě ještě ani nepřemýšlel. Snažil jsem se hlavně mít konstantní výkony, jel jsem zhruba na 75% svého výkonu, abych náhodou celé to snažení z předchozích dní nezahodil."
Takže jste si náročnou soutěž hlavně chtěl osahat?
„Je to tak, teď už vím, jak se ráno vstává, kolik potřebuju energie, jak to funguje v bivaku... Zatím jsem moc nekoukal na motorku, ale už teď vím, že potřebuje víc otestovat pérování a motor."
Po příjezdu do cíle jste říkal, že čekáte na pocit euforie, který se ne a ne dostavit. Už konečně přišel?
„Přišel a bylo to před chvílí u videa, které nám tu pouštěli kluci a byly tam sestříhané naše nejlepší momenty z celé rallye. To jsem měl na krajíčku."
Splnil jste si i nějaké jiné sny, třeba tím, že jste se v bivaku potkával s jezdeckými legendami?
„Znám hodně kluků z motokrosu, ať už je to Sam Sunderland, se kterým se pozdravíme a víme o sobě nebo další. Ale bylo super potkat jezdce z jiných odvětví. Třeba jsme se poznali na jídle s Násirem Al-Attíjou a ten je super, hned zdraví, ptá se, jak je... Je příjemné, že takové osobnosti už mě registrují."
Už vám Dakar chybí?
„Chybí, jsem sice unavený, ale hned bych šel jezdit. Nejdříve jsem říkal, že nechci motorku vidět tak 3 týdny, ale normálně mi už chybí."
Související články
