Ve čtvrtek před britskou Grand Prix se padokem formule 1 rozletěla překvapivá zpráva: "Končím, v F1 už po sezoně pokračovat nebudu," prohlásil jezdec Red Bullu a v současnosti nejstarší člen jezdeckého pole královny motorsportu Mark Webber. Australan, který v F1 doposud vyhrál 9 velkých cen, se tak vzdal svého velkého snu, kterým byl titul mistra světa. Místo toho už ale vyhlíží novou výzvu - triumf ve čtyřiadvacetihodinovce Le Mans s Porsche a to v nejprestižnější kategorii LMP1.
Mark Webber, jenž v srpnu oslaví své již sedmatřicáté narozeniny, započal svojí kariéru v F1 na dnešní poměry docela pozdě - v pětadvaceti letech. Jeho cesta do F1 rozhodně nebyla tak přímočará, jako tomu bylo v případě jeho dnešních soupeřů Vettela, Alonsa či Hamiltona.
Webber se nejprve v polovině devadesátých let přesunul z Austrálie do Anglie, kde se setkal i s o třináct let starší Annou Nealovou. Ta se stala jeho manažerkou a brzy poté i životní partnerkou, s níž žije dodnes.
Na konci minulého tisíciletí se stal Mark Webber součástí továrního týmu Mercedes, pro který jezdil v mistrovství světa vozů GT a rovněž se zúčastnil závodu 24 hodin Le Mans, čímž rodák z Queanbeyan napodobil Michaela Schumachera, který rovněž před kariérou v F1 absolvoval podobnou zkušenost.
Souboje s Engem
Australan však později na toto období vzpomínal hodně rozpačitě. A co víc - účast na slavné čtyřiadvacetihodinovce skončila v roce 1999 pro tým Mercedes naprostým fiaskem.
Vůz byl totiž kvůli konstrukční chybě velmi nevyzpytatelný a po dvou dramatických nehodách německá stáj do závodu vůbec nenastoupila. "Prototypy Le Mans jsou pro mě příliš nebezpečné a už tady nechci závodit," nechal se tehdy australský pilot slyšet.
Pro roky 2000-2001 se proto přemístil do F3000, kde se mimo jiné utkal i s Tomášem Engem. Protinožec sice nakonec Čecha v obou ročnících pokořil, ale pokaždé to bylo velmi těsné (např. v roce 2001 měli dokonce identický počet nasbíraných bodů a proti Engemu stála i absence v posledním závodě v Monze, kde nestartoval kvůli povinnostem v F1).
Páté místo jako výhra
Před sezonou 2002 se Mark Webber stal jezdcem týmu Minardi F1. Italská stáj byla již řadu let na hranici existence a bankrotu, takže se očekávalo, že pětadvacetiletý pilot, jehož manažerem byl v té době Flavio Briatore, bude jen dalším jezdcem, který utopí svůj talent v zoufalém voze. Opak byl ovšem pravdou.
Již první velká cena kariéry, kterou pro Webbera byla domácí GP Austrálie, dopadla neočekávaně dobře a Australan se v cíli, do kterého nedojela ani polovina pole, radoval ze senzačního pátého místa. To následně s celým týmem Paula Stoddarta oslavil snad poctivěji než samotný vítěz závodu Michael Schumacher.
Po učňovském roce strávil Webber dva nepříliš vydařené roky u Jaguaru, kde střídal občasná bodovaná umístění s častými výpadky. V roce 2005 se posléze přemístil na další dva roky do Williamsu, ale ani zde (snad kromě třetího místa v GP Monaka) výrazně nezazářil.
Nutno však dodat, že v obou sezonách v Grove porazil své týmové kolegy, takže si dál mohl udržovat image jezdce, který skrývá velký potenciál a jen čeká na pořádnou šanci.
Šance přišla z Red Bullu
Ta přišla v létě roku 2006, kdy bylo oznámeno, že od následujícího ročníku bude hájit barvy Red Bullu. A jak se následně ukázalo, Red Bull se stal Australanovou osudovou a zároveň nejúspěšnější štací.
Pro Webbera to přitom nebyl příchod do úplného neznáma, protože tým rudých býků je následníkem stáje Jaguar, takže cesta do továrny v Milton Keynes nebyla Australanovi neznámá.
Úspěch nově formovaného týmu však přicházel postupně, když si Red Bull nejprve prošel dvěma velmi průměrnými ročníky. Velké změny pro Webbera nastaly v roce 2009 - a to jak velmi pozitivní, tak i z jeho pohledu negativní.
Dobrou zprávou bylo, že britsko-rakouská organizace konečně sestrojila monopost, který mohl směle bojovat o vítězství, ale na druhou stranu z béčkového týmu rudých býků Scuderie Toro Rosso přišel Sebastian Vettel - muž, který měl Webbera připravit o naprostý vrchol.
Prokletí jménem Vettel
Ačkoliv Australan svému mladšímu kolegovi podlehl ve všech společných sezonách (předpokládejme, že i letos vzhledem k bodovému náskoku Vettel uspěje lépe), nedá se rozhodně říci, že byl Webber odsouzen do role druhořadého statisty.
Je sice pravda, že byly okamžiky, kdy Vettel dominoval (například v roce 2011), ale i Webber dokázal Němcovi pořádně zatápět, z čehož pak vyústilo několik incidentů mezi oběma soky.
Nejblíže jeho pokoření měl Australan v roce 2010, kdy o titul přišel až v posledním závodě v Abu Zabí a v celkovém hodnocení na něj zbylo "jen" třetí místo.
Nikdo už dnes ale nepoví, jak by šampionát skončil, nebýt Webberova utajeného zranění, se kterým absolvoval konec sezony 2010 a které možná mělo vliv na jeho nehodu v GP Koreje, jež se mu v končeném zúčtování hodně vymstila.
Mark Webber tak sice do dějin F1 nevstoupí jako legenda, ale je zřejmé, že může být se svojí skvělou kariérou spokojen. Na Australana se sice nikdy nebude vzpomínat jako na hvězdu první velikosti, avšak mnohým se možná jednou bude stýskat po pilotovi, který se nikdy nebál říct svůj názor a to přesto, že se to v dnešním PR světě příliš nenosí.
