Pešek: Cítím se jako třicetibojař

Bude rozdávat na okruzích výsledkové direkty?

Minulý rok poprvé okusil kubaturu do 250 ccm. „Po sezoně se mě každý ptal – proč jsi byl pořád desátý? No promiň, dělal jsem vše na sto deset procent, odpovídám pokaždé. Teď chci ale jezdit víc do desítky,“ přemítá Pešek, kterému začne sezona začne 12. dubna v Kataru.

Lukáši, vzpomenete si ještě na svého bývalého učitele pana Poce ze středního odborného učiliště?
„Určitě, nedávno jsem na něj myslel. Vlastně on mě před dvěma lety k učňovským zkouškám dotáhl. I teď mě přemlouvá, abych dál studoval a dodělal si v oboru automechanika maturitu.“

A vyslyšíte ho?
„Byl jsem k tomu odhodlán. To dám taky, říkal jsem si. Ale mám spoustu práce a asi jsem skončil se studováním. Jsem rád, že to mám za sebou a nejsem úplně neschopný člověk.

Lukáš Pešek

Narozen: 22. listopadu 1985 Bydliště: Praha Záliby: fotbal, golf, tenis, hip hop Oblíbené okruhy: Brno, Jerez, Cartagena Tým: Auto Kelly – CP Grand Prix Racing Motorka: Aprilia RSW 250 LE Největší úspěchy: celkově 4. v MS 2007, vítěz GP Číny a Austrálie do 125 ccm 2007 Loňská sezona v 250 ccm: 15. místo. Pětkrát byl v elitní desítce, šestkrát nedojel

Vlastně byste ani maturitu nemusel potřebovat, pokud se jednou dostanete do MotoGP...
„Asi určitě. Ale ten cíl je pořád vzdálený. Momentálně jsou pro mě důležité dvěstěpadesátky. Tam se chci udržet ještě dva roky.“

Dáváte si tedy maximálně dva roky na probojování se do nejvyšší kategorie?
„To odvozují hlavně výsledky. Pokud pojedu dva roky stabilně, tak snad přijde nabídka.“

Je opravdu pro závodníka ten přechod z nejslabší kubatury do 125 ccm, kde jste před dvěma lety vybojoval celkově čtvrtou příčku, do vaší nynější kategorie obecně nejsložitějším?
„Ti nejzkušenější jezdci to říkají. Závodní technika je zcela odlišná, dvěstěpadesátka má o padesát koní víc. Při jízdě jsou zcela jiné brzdné body, akcelerace a musí se odlišněji volit stopa. Je to, jako kdybych seděl poprvé na motorce.“

Hodně vám dělala zpočátku problém váha závodního stroje. Kolik vůbec aprilie váží?
„Sto kilo. Celkově je dvěstěpadesátka o třicet kilogramů těžší než motorka z nižší kubatury. Přitom v průměru jezdíme rychlostí kolem sto sedmdesáti, takže překlápím stovky kil. Ale při letošních prvních testech ve Španělsku jsem se cítil oproti loňsku mnohem lépe. Vydržel jsem jezdit tři dny a nic mě nebolelo. Přípravu vedeme správným směrem. Ale někdy se cítím jak třicetibojař. V tréninku jsem si vyzkoušel běžky, kajak, trampolínu, běh do schodů a hodně posiluji.“

Na fyzičce pracujete s vaším kondičním trenérem Antonínem Strachem. Ale co psychika? Váš český soupeř ve stejné třídě Karel Abraham si najal psychologa. Uvažujete o něm také?
„Ne. Spolupracoval jsem, ale nebylo to o sportu. S psychologem musíte umět spolupracovat, úplně se mu otevřít. A já nejsem typ člověka, který by se svěřil úplně se vším. Nevidím však handicap v tom, že s ním nepracuju.“

Takže se nedokážete otevřít jiným lidem?
„Mám svůj svět. A v životě jsem se mnohokrát spálil, takže už tolik nedůvěřuju.“

Je pravdou, že v letošní sezoně nebudete dostávat plat?
„Přistoupil jsem na podmínky, že dostanu místo platu k dispozici reklamní plochu, na kterou si musím sehnat sponzory. V tom mi pomáhá můj manažer. Pokud se mi bude výsledkově dařit, snad sponzory získáme, takže mám další motivaci jezdit co nejlépe.“

Ostatní závodníci ve vaší kategorii jsou placení?
„Jen jedna třetina. Ta druhá plat nedostává a zbytek musí něco přinést. Ale u pár závodníků v MotoGP jsou platy asi srovnatelné jako u průměrných závodníků ve formuli 1. Ve dvěstěpadesátkách si může vydělat dobré peníze jen pět jezdců.“

Kolik musíte zaplatit za jednu sezonu? Projevila se do toho i finanční krize?
„Já nemusím přinést do týmu nic. Týmový rozpočet je přes třicet milionů korun na sezonu a není lehké sehnat sponzory. Jsme rádi, že máme dva silné partnery – Českou pojišťovnu a Auto Kelly.“

Ale i letos máte jednu motorku, která není tovární. Co je větší handicap oproti továrním soupeřům, kteří mají rovnou dva stroje?
„To, že mám jen jednu motorku. Když s ní na tréninku spadnu, tak pro mě trénování končí. Pak jen sedím v boxech a pořád přemýšlím, co jsem udělal špatně. Jen se do toho víc zamotávám. Že se nejedná o tovární motorku, zas taková nevýhoda není. Ano, bylo by to super. Ale pro moji hlavu by bylo lepší mít hlavně dvě motorky.“

Byla vůbec nějaká reálná možnost vyjet s tovární motorkou už letos?
„Z finančních důvodů nebyla. Vždyť jenom pronájem dvou továrních Aprilií stojí na rok přes dvaatřicet milionů korun. Ale jinak by to samozřejmě možné bylo. Dvojtakty za dva roky končí, a tak je pronájem dnes více o penězích než výkonnosti.“

A co si myslíte o tovární Aprilii, se kterou poprvé pojede Karel Abraham?
„Má prostě tovární stroj, určitě bych ho radši měl já. Jenže když on má takové možnosti, tak by udělal hloupost, aby si ho nekoupil.“

Může s touto motorkou vyhrávat?
„Stoprocentně. Nic lepšího mít nemůže. Tovární Aprilie je nejlepší motorka, jaká tam může být.“

Přesto se o ní říká, že musí být špičkově nastavená, jinak se na ní prý jede hůř...
(skočí do řeči) „To každá motorka. Určitě je ale složitější dobře nastavit polotvární stroj.“

Váš souboj s Abrahamem se v Česku hodně probírá. Nebojíte se toho, že když s ním budete prohrávat, tak se dostanete do většího tlaku?
„Nebojím. Ani naopak neříkám, že mě nemůže předjet. Materiál a zkušenosti na to má. Ale já se chci přednostně dostat do špičky. Třeba se tam oba jednou sejdeme.“

Jaká je mezi závodníky ve vaší kubatuře atmosféra? Dá se tam s někým normálně bavit?
„Každý každého pozdraví. Někdy jsou dokonce momenty, kdy prohodíme pár slov. Není to však každý den. Je tam ale třináct profesionálů, kteří byli ve stopětadvacítkách do čtvrtého místa celkově. Vědí, jak se mají chovat navenek.“

Ale přesto v závodě dochází k neviditelným zákeřnostem na trati...
„Ano, děje se to. A ve výsledku to pak nikdy nikomu nedokážete. Různě se tam jezdci zavírají a přibržďují, ale to k našemu sportu patří... Vyřizování účtů v zákulisí si však kvůli pokutám každý rozmyslí. Někdy ale přesto neudržíte emoce, což se stalo i mně. Před čtyřmi lety ve Valencii mě soupeř srazil, a tak jsem mu plácl do helmy, aby se probral. Bohužel jsme byli v záběru a já dostal pět tisíc dolarů pokuty.“

A během závodního víkendu jste spíš flegmatikem, nebo cholerikem?
„V poslední době jsem klidnější, moc věcí mě už nevytáčí. Ani když mi před měsícem ve Španělsku ukradli helmu se závodní kombinézou. Byl jsem tak šokovaný, až jsem zchladl. Ale charakterem jsem se asi změnil.“

A změnil se také váš jízdní styl? Dřív jste byl navyklý jezdit delší oblouky, jak jste si teď ve čtvrtlitrech musel zvykat na ostřejší úhly?
„Oblouky už nejedu, za ten rok jsem se to odnaučil. Tady je to hodně o té ose. Ale i v dnešní době do některých zatáček vjíždím moc rychle a pak z nich pomalu vyjíždím. Tím nemůžu akcelerovat. A také se tu motorka musí hodně řídit nohama. Díky většímu výkonu se stroj v zatáčce rozvlní a proto je nutné jej mezi nohama přišlápnout, aby se zklidnil. Ale občas se mi vloudí do hlavy to staré jízdní myšlení stopětadvacítek.“

A co je nutné ještě odstranit?
„Tak nějaké prvky jsou potřebné a taky jsem se už docela přizpůsobil. Ale další věci radši nezmíním. Přečetl by si to Karel Abraham a měl by velký trumfy. Chci nechat něco pod pokličkou.“ (směje se)