Po nešťastné nehodě na Rally Šumava se opět rozběhly diskuze. Částečnou napínavost do nich vlil i prezident Autoklubu České republiky Roman Ječmínek, jenž před dvěma lety prohlásil, že může dojít i ke zrušení domácí rally. „Jednalo se o krajní řešení. Prezident Ječmínek reagoval na sérii havárií na Valašské rally a Pražském rallysprintu, kde došlo k usmrcení diváků a narážel na chování diváků,“ vysvětloval Josef Pátl, mluvčí Federace automobilového sportu.
V pátek havaroval na Rally Šumava Jiří Skoupil, který svým zraněním na místě podlehl. Zhorší se situace automobilových soutěží v České republice?
Jak vůbec funguje bezpečnostní zabezpečení na domácích podnicích a jakými prvky se předchází tragédiím? I o tom je dvojrozhovor pro deník Sport s Josefem Pátlem, členem výkonného výboru Asociace jezdců rally, a Petrem Černohorským - navigátorem pilota Daniela Běhálka.
Při Rally Šumava došlo k neštěstí – Jiří Skoupil nepřežil s Citroënem C2 S1600 náraz do stromu, navigátor Jiří Volf utrpěl středně těžká zranění. Má se fanoušek automobilových soutěží bát o budoucnost tohoto sportu v souvislosti s výroky prezidenta FASu Romana Ječmínka?
JOSEF Pátl: „Rally se určitě nebude rušit. Je to hlavně tragédie nás aktérů, která nebyla a zdůrazňuji nebyla zapříčiněna diváckou neposlušností, ale chybou pilota, který má právo se chyby dopustit. Stejně jako hokejisté nebo tenisté. Při této chybě však došlo k fatálním zraněním, z čehož jsme hluboce zarmouceni. Jiří Skoupil byl náš kamarád.“
PETR Černohorský: „Nevnímám to jako hrozbu. Jak jsem pochopil slova pana Ječmínka, jehož vyjádření opravdu směřovalo k divákům. V tomto případě se jedná o sportovní tragédii, která vznikla s největší pravděpodobností po chybě člena posádky.“
Přesto veřejnost vnímá rally jako dost nebezpečnou záležitost. Co budete dělat se stínem, který nešťastné události na tuto motoristickou disciplínu neustále vrhají?
Pátl: „Nemůžeme se na tento sport nekoukat jako na nebezpečný. Rally je vždy spojené s určitým nebezpečím. Nejedná se však o prioritně adrenalinový sport. Adrenalin se tu musí naopak potlačit. To platí jak pro jezdce, kteří se snaží jet na hraně fyzikálních zákonů, tak pro diváky, když si stoupnou na naprosto nesmyslné a nebezpečné místo.“
Černohorský: „U nás se chyba trestá tímto způsobem. Někdy i bolestně. Osobně rally ale nevnímán jako adrenalinový sport. Při jízdě mám chladnou hlavu. Když se dívám na sjezdové lyžování tak nechápu, proč například v Kitzbühelu nezakážou ten nebezpečný skok. Vzhledem k bezpečnosti jsme v rally dál než je sjezdové lyžování.“
Pátl: „Jirka Skoupil se na rally vždycky těšil. Pro něj to byl únik od podnikání a stresu z práce. Rally rozhodně neměl jako prostředek dosažení k adrenalinu.“
Černohorský: „Rally není o risku. Je to naše prostředí, ve kterém se pohybujeme celkem přirozeně. Jedeme sice na hranici našich schopností, ale v každém případě se snažíme jet na té straně hranice, kterou s jistotou zvládáme. Jen vlastní chyby, vadná technika nebo neočekávaná změna na povrchu trati nás dostává ze hry. V hokeji uděláte chybu a dostanete gól, u nás je to bohužel jinak. Je to i hodně o vlastní zodpovědnosti a disciplíně.“
Od Valašské rally 2009, kde zemřeli tři diváci, se zavedla nová pravidla. Asociace jezdců rally má větší pravomoc, jako předjezdci někdy slouží i samotní piloti. Navíc se směrem k divákům zaváděla kampaň 4P (Prosím poslouchejte pokyny pořadatele). Jak jste s tímto spokojeni?
Černohorský: Udělali jsme toho dost. Například než jsou vydaná zvláštní ustanovení, takzvaná pravidla hry v dané soutěži, vyšleme své zástupce na kontrolu trati. Vždy se snažíme, aby kontrola trati proběhla v předstihu a byla šance do představ organizátora zasáhnout. Na letošní Valašské rally jsme nedoporučili dvě rychlostní zkoušky. Řekl jsem nezlobte se, to jsou pro nás dvě erzety bez sportovní hodnoty, které se projíždějí jen ve vysokých rychlostech a rychlostní průměr už byl předem pořadatelem snižován zpomalovacími retardéry. Letos zasáhnul fenomén komunálních voleb a v mnoha obcích se dlouho čekalo na ustavení zastupitelstev a jejich následných rozhodnutí k žádostem organizátorů. Ale v místě, kde havaroval Jiří Skoupil, vede trasa už přes třicet let a není tím typickým nebezpečným úsekem, který bychom měli tendenci zpomalovat retardérem“
Přesto prý mezi závodníky převládá názor, že se české soutěže zrychlují. Je to pravda?
Černohorský: „To je velice jednoduše vysvětlitelné. Když si místo klasických lyžích koupíte carvingové lyže, najednou vám to jede samo. Díky tomu se lyžaři na sjezdovkách zrychlili. I ti, co sjezdovat moc neumí. Podobně je to v rally. Tlumiče a pneumatiky udělaly obrovský vývoj.“
Jeden nejmenovaný pilot mi říkal, že se na českých rally soutěží jezdí po místech, které připomínají letiště se stromy. Co si o tom myslíte?
Černohorský: „Je to dané naším prostředí. Kdybychom žili v Itálii, slovo retardér bychom znali ze slovníku cizích slov. Tam nejsou potřeba. Nemyslím si, že máme rychlostní zkoušky na úrovni letišť s alejemi stromů. Bohužel však na lepší a na technicky náročnější tratě nejsme vpuštěni majiteli pozemků nebo rozhodnutím zastupitelstev obcí. Navíc se většinou bohužel jezdí po chronicky známých trasách, jen zřídka jsou zařazeny nové úseky.“
Pátl: „V rámci domácího mistrovství je na každé erzetě rychlostní limit. V průměru zde závodníci mohou jet maximálně 120 km/h. Pokud se průměr překročí, tak se rychlostní zkouška může v příštím roce jet jen se změnami. Náš rozbitý asfalt je také snad nejtěžším povrchem, jaký může být. Všeobecně je asfalt těžší než šotolina. Důkazem jsou i Francouzi zvyklí v domácích šampionátech jezdit převážně asfalt, kteří si na šotolinu zvykají mnohem snáz, než si seveřané zvykají na asfalt.“
Jiří Skoupil nepřežil náraz bokem do stromu, fabie Roberta Kubici zase propíchlo svodidlo. Jak si myslíte, že by šlo více zabezpečit závodní automobily?
Pátl: „Dokud někdo erudovanější nevymyslí speciální rám, který bude stejně pevný i při nárazu zboku jako při nárazu zpředu, bude vždy boční náraz slabinou auta. To platí i u civilních vozů. Případ Kubici je ale výjimečná shoda náhod. V dnešní době vykazují auta maximální bezpečí a i technické přejímky se soustředí před závodem na bezpečnostní prvky a jejich funkčnost. V případě, že dojde při nehodě například k narušení tvaru nebo celistvosti rámu, musí soutěžící napříště prokázat jeho výměnu za nový - samozřejmě homologovaný.“
Černohorský: „To je velmi složité, nejsem konstruktér. Náraz ve velmi vysokých rychlostech většinou naše tělo nevydrží a prostor pro větší deformaci na autě není. Bezpečnost aut nejde vylepšit.“
I po několika dnech nevíme přesně, jak došlo k nehodě na Rally Šumava. Nebylo by praktické dát do soutěžních speciálů černou skříňku, které využívají letadla?
Pátl: „To ve vozech v určité míře existuje. Je tam závodní řídící jednotka, ze které dokážete vyčíst spoustu údajů.“
Černohorský: „Nesmíme zapomínat, že česká rally má dost dobře vyvinutý sledovací systém ONI. I z tohoto se dá dost věcí sebrat.“
Pátl: „Tento systém jsme zavedli jako vůbec první federace. Má dalších několik funkcí – kdyby někdo na rychlostní zkoušce zastavil, stačí krátkým zmáčknutím tlačítka vyslat signál, že jsme v pořádku. Naopak dlouhým stisknutím žádám o pomoc v nouzi. Funguje to automaticky. Jednotka detekuje náraz vozu a ihned to spustí automaticky nouzový signál. Informace dojde na dispečink, kde sedí také i bývalí jezdci. I to byl důvod, proč sanitka na Šumavě přijela k havarované posádce tak brzy. Přesněji do sedmi minut.“
Za posledních pět let vzniklo kolem rally několik smutných událostí. Nemyslíte si, že to může odradit zájemce a zmenšit tím základnu nových talentů?
Černohorský: „Nemyslím. Paradoxně i hrozící nebezpečí lidi přitahuje. Až po čase přijdou na skutečnost, že to opravdu není o adrenalinu.“
