Navzdory drsně chladnému máji se oštěpařka Barbora Špotáková zostra pustí do chvatu olympijské sezony. Na Evropském vrhačském poháru ji v neděli ve Splitu čeká střet tří posledních evropských šampionek. Další výzvu ale v zemi zmražené epidemiologickými opatřeními řeší doma. „Velkou část přípravy jsem byla zároveň učitelkou a kuchařkou,“ říká matka dvou synů.
Po dvou desetiletích ve vrcholové atletice se oštěpařka Barbora Špotáková na samý závěr kariéry vyrovnává se situací, kterou ještě nezažila. Česká olympijská legenda kromě své cesty do Tokia organizuje také péči o dvě děti v současné komplikované situaci. „Já se vždycky snažím na něčem najít něco pozitivního. Ale myslím si, že je to hodně těžké pro všechny,“ říká Špotáková.
Jak zvládáte kombinaci tréninku na olympijské hry a starosti o rodinu v téhle době?
„Bohužel, co je na tom nejhorší, že nemluvíme v minulém čase, ale stále v přítomném. Co vymysleli za rotační výuku, s četností dvakrát týdně testování... Roušky nosí malé děti v první, druhé třídě, venku, vevnitř, stále. Na venkovním hřišti si hrajou v rouškách, dvakrát týdně je testují... Za těchto podmínek Janek do školy chodit nebude. Žijeme prostě v zajímavém čase, je to náročné. Člověk se snaží nějak ozvat, ale je to boj s větrnými mlýny.“
Vidíte řešení?
„Měli by se spojit ředitelé škol, kteří by měli stát za svými žáčky. Ani těm ředitelům škol to nepřijde normální. Pokud se neozvou ředitelé škol, že to není úplně logická věc, nic se dít nebude.“
Jak vaši synové Janek a Darek v současnosti sportují?
„Třeba Janek měl podle mě daleko víc sportů, než kdyby chodil do školy. Vždycky děláme hodinu výuky, pak se jde vyběhat. Šel neskutečně nahoru, našel si vztah ke sportu. V okolí si našel kamarády. Jak se nikam nesmělo, děti byly nucené si samy vymyslet zábavu, sportovaly spontánním způsobem samy. I když je tam dvakrát rozháněla police. V naší zemi se rozhání děti, které si hrajou...“
Jak se vám v takových podmínkách vydařila příprava?
„Příprava byla fajn, určitě mě bavilo takové to nadšení. Je to jiné, ale to nadšení mi docela drží. Byly malé zdravotní problémy, ale to má úplně každý. V únoru mě to možná trochu zbrzdilo. Ale byla taková ukrutná zima, že by se toho stejně moc dělat nedalo. Za podmínek s karanténami jsme nechtěli nikam odjet. Určitě na tom budou ze začátku sezony líp lidi, kteří byli dlouhou dobu v teple a mlátili do toho. Za té situace, co je, jsme udělali hodně práce, jenom je to hodně syrové.“
V jakých podmínkách jste mohla trénovat?
„Mohli jsme trénovat na Julisce, kde máme všechno, mohla jsem chodit i plavat. Já pak mám i možnosti tréninku doma. Když jsme před pěti lety dělali dům, naštěstí mě napadlo, že bychom mohli mít malou posilovničku. Nevěděla jsem, jak za ni celý loňský i letošní rok budu děkovat pánubohu. Kolikrát jsem musela trénovat sama, bez trenéra. Ale vždycky si vzpomenu na Věru Čáslavskou, jak před Mexikem trénovala v nějaké hájence u Šumperka. Nemyslím si, že bych výrazně utrpěla.“
Proč začínáte sezonu už v neděli ve Splitu?
„Rozhodla jsem se závodit brzo, přemýšleli jsme tak už před sezonou. Vždycky mi trvá trošku dýl, než se rozzávodím. Je potřeba do toho skočit rovnýma nohama. Začátek bude trošku zajímavý, nemám moc hodů z plného rozběhu. Závodů je málo a v neděli bude konkurence. Každý po dobrém závodě skočí. A tohle jednoznačně velký závod je. Že dopadnu trošku hůř, s tím budu muset počítat, ale nejlepší trénink je závod, to platí. Jsem ochotná jít s kůží na trh, vždycky jsem to tak měla.“
Co by vás ve Splitu potěšilo?
„Je docela těžké mluvit o nějakých výkonech. Nemám moc ánunk. Hezké je hodit čáru, aby výkon začínal šestkou, to by pro mě bylo určitě uspokojující. V tomhle extrémním začátku bych byla maximálně spokojená. Pro mě je důležité mít ze závodu dobrý pocit. Pro mě je dobré, že tady jsem. Je to závodní zkušenost, a ta je mesmírně důležitá. A konkurence je tu obrovská. Takhle to bude na olympiádě. Budeme muset jít do plných. Na cestě do Tokia je to gro.“
Na olympiádu pro vás vede cesta přes limit v hodnotě 64 metrů, nebo pořadí v kvalifikačních žebříčku, jak jste nastavená?
„Na začátku sezony tomu úplně nevěřím, ale v průběhu sezony bych ostrý limit měla rozhodně hodit. S tím žebíčkem bych měla být v klidu, stresovat mě to nemusí.“
Z Japonska chodí zprávy o nedůvěře obyvatel k olympijským hrám, naposledy podepsalo 50 000 lidí během prvního dne petici proti konání Her...
„Já jsem tu zprávu ještě neviděla. Asi mě to neznervózňuje. Z olympijského výboru nás neustále ujišťují, že olympiáda bude. Myslím, že opravdu bude, věřím tomu, snažím se vůbec si to nepřipouštět. Kdyby se nekonala, svět by se nezbořil. Ale myslím, že by bylo lepší, kdyby byla.“
Během sezony oslavíte čtyřicáté narozeniny, potěšil by vás rekord této věkové kategorie, který zatím drží Rumunka Felicia Tileaová-Moldovanová výkonem 61,23 metru?
(úsměv) „No… Ani ne, no. Vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Chvilku jsem přemýšlela o tom nad pětatřicet let. Ten je hodně dobrej. Jednu chvíli jsem od něj nebyla daleko. Tenhle bych mohla překonat, bylo by to krásný. Je to jeden z cílů mé sportovní kariéry... Úplně jste mi ten motiv vnukli...“ (smích)
